Recenze: Jimmy Rice, Laura Tait – Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala

Vytvořeno 11. 1. 2017 1:00

Impulsem k přečtení knihy Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala, byl její titul. Oxymorón křičící na čtenáře svým jednoznačným sdělením zasazeným do pestře zbarvené obálky. Název románu ve mně vzbuzoval naději, že se mi dostane vtipného, svižného a romantického vyprávění. Obálka odkazovala na dva různé světy a dvě perspektivy. S vidinou odpočinku od hromady severských detektivek jsem sáhla po knižním debutu Jimmyho Rice a Laury Taitové.

Ovšem pokud jste zvyklí na promyšlené a napínavé detektivky, půjde o razantní odklon od žánru i čtenářské náročnosti. Vypravěči se stala dvojice dobrých přátel, Alexe a Holly. Ti dva se znají od dětských let lépe než sourozenci. Vědí o sobě první poslední a sdílí ta nejtajnější přání, až na jedno. Na lásku, tu si každý prožívá sám. Proč? Aby zachránili pevné a nesmrtelné přátelství? Jak si ale vysvětlit jejich náhlý rozchod a jedenáct let odloučení? Že by tajemství a přetvářka nakonec rozeštvala dvě kamarádské duše? Možná, nicméně nyní se jejich osudy opět střetávají a příběh Holly a Alexe pokračuje v Londýně. 

Oba mají za sebou mnoho nevydařených vztahů a oba se od studentských let změnili. Po shledání a navázání ztraceného kontaktu si začínají uvědomovat, že by jejich city měly vyplout na povrch. Obsah by se dal shrnout velmi stručně jako příběh dvou lidí, kteří si nedokážou říct pravdu do očí. Následkem toho se každý zvlášť trápí na jiném kontinentě. Jedenáct let je pro ně patrně ideální dobou, kdy se třeba rozhoupou a své city si sdělí. Od první kapitoly čekám, zda se story završí přeslazenou třešničkou. 

Ačkoliv obsah nefunguje jak má, forma román pozvedá. Alex a Holly střídavě vyprávějí kapitoly ze svého hlediska, přičemž se mění i časové roviny příběhu. Jednou se ocitáme v Londýně ve dvacátém prvním století, podruhé vzpomínáme na devadesátá léta, jež jsou popisována ze zapadlého městečka Mothson. Ač se zdá, že se tímto osvěžujícím prvkem může plýtvat, opak je pravdou. Časové skoky se zvolna prolínají a moji pozornost nijak nenarušují. 

Kniha je velmi rozsáhlá a v tomto případě se rozepisování autorů jeví jako zbytečné. Není zde nouze o humor, ale nadbytečnost naivity a klišé obratů, popisujících předvídatelné situace, začne po kratší době nudit. 

Jakoby oxymóron z názvu knihy prosakoval až do recenze, ale nemohu si pomoct. V mnoha případech bych množství postav obklopujících hlavní hrdiny uvítala. V příběhu Holly a Alexe je nepotřebuji. Řada jmen všech kolegů a jejich kolegů, navíc jejich domácích mazlíčků, přátel a partnerů zahlcovalo mysl natolik, že jsem knihu často odkládala. 

Jakkoliv příběh působí živě, o což se postarali Jimmy v roli skeptického Alexe a Laura, která vdechla život poblázněné Holly, uvěřitelnost ještě neznamená dobrou knihu. Originální zpestření psané a vyprávěné formy dodává románu dynamiku, za kterou ovšem pokulhává samotný obsah knihy. Přesněji řečeno se o to postarala rozvleklá souvětí, dlouhá vyprávění a zbytečné popisování podrobností. 

Ač jsem žena a většinou se ztotožňuji s ženskou hrdinkou, tady mi byl sympatičtější přemýšlivý Alex. Je vnímavý a citlivý. Jeho vyprávění nepostrádá vtip a přirozenou lehkost řečených vět. Perspektiva Holly je až příliš naivní a ,,prdlá“. Její osoba je skoro vždy obklopena hromadou štěbetajících kamarádek, které neustále řeší ,,problémy“. Alexova linie je sice sarkastická, ale je lidštější a mé osobě milejší. 

Naděje vtipného, svižného a zamilovaného děje se naplnila až po okraj sladkou romantikou a humorem. Dynamiku nechala ve studánce záměrů a nápadů. Nejlepší věc, která tu měla být a nekonala se, je čtivý příběh. Pokuste se ho však najít prostřednictvím nakladatelství Jota. 

Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala

	Autor	Jimmy Rice, Laura Tait
	Překlad	Naďa Funioková
	Nakladatelství	Jota
	Místo vydání	Brno
	Rok vydání	2015
	Vydání	1.
	Počet stran	376
	ISBN/EAN	978-80-7462-863-4
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny