Recenze: Evžen Boček – Aristokratka na koni

Vytvořeno 3. 2. 2017 1:00

Autor: Jiří Lojín

Marie ze zámku Kostka, která ožila díky fantazii kastelána milotického zámku Evžena Bočka, se mezi své příznivce vrátila – po tříleté přestávce – i v roce 2016. Tentokrát jako Aristokratka na koni. 

První kniha Evžena Bočka ,vydaná pod jeho pravým jménem, vynesla autorovi výraznou popularitu i ohodnocení prestižní cenou. Není divu, v české literatuře je humor velmi vzácný, většinou jen probleskuje mezi řádky dramat, prožívaných trpícími hrdiny. Pustit se do knihy, založené na jednoduchém a prvoplánovém humoru, s sebou nese riziko, že její autor bude zařazen k prostoduchým autorům bez jakýchkoliv intelektuálních ambicí a seriózními kritiky přinejlepším přehlížen. 

Bočkův způsob psaní, i když splňuje všechny předchozí charakteristiky, však v sobě má cosi, co dokáže čtenáře neodolatelně rozesmát bez ohledu na to, že nejde o postupy příliš sofistikované. 

Je samozřejmé, že Poslední aristokratka měla největší potenciál, protože čtenáře zavádí do zcela nového světa a absurdní situace mohou vyznít plnou silou. Další pokračování již mohou těžit jen z toho, že jsou čtenáři zvědaví, jak budou dobrodružství jejich oblíbených hrdinů pokračovat. Leccos autor naznačil, hlavním problémem zámecké rodiny jsou finance. Za pomocí Milady, oplývající opravdu neotřelými nápady, se pouštějí do dalších zoufalých pokusů, jak přilákat dostatek platících návštěvníků.

Tentokrát se rodina Kostků chystá marketingově využít pověsti, že se Marie blíží věku, kdy její jmenovkyně zemřely. Z toho autor hned zpočátku vytěžil několik bláznivých gagů, zpracovaných pomocí dvou seznamů, umožňujících pointovat vtipné momenty bez popisného balastu. 

Evžen Boček se nebojí použít jména známých osobností pro vyšperkování textu, už od prvního dílu si bere na mušku knížete Schwarzenberga, Helenu Vondráčkovou a princeznu Dianu. Jak se autor v jednom z rozhovorů vyjádřil, zatím ho nikdo nežaloval, proto se s těmito jmény setkáme i v Aristokratce na koni. Tentokrát poněkud přitvrdil směrem k panu knížeti, využil bulvární zprávy o jeho údajné milence, čímž dostal skvělou možnost postavit tuto senzaci proti plánovanému sólokapru – článku o mladé aristokratce, která se kvůli rodové kletbě ocitla jednou nohou v rakvi.

Stavět knihu na základě stále stejného prostředí a stejných postav se dlouhodobě nedá, čtenář už ví, co od nich může čekat, moment překvapení se vytrácí. Otec zůstává pořád škudlilem, Deniska má v zásobě pár hloupých výrazů, matka, nadopovaná prášky, miluje princeznu Dianu, prostě karty se zdají být rozdané. Ale autor se přece jen pokouší vybřednout ze zatuchlých vod monotónnosti a na scénu přivádí novou postavu – záhadnou tetičku Noru, která řeší problém autora i některé lapálie rodiny Kostků. Zdá se, že tetička úspěšně nahradí Denisku nebo Miladu, možná obě dvě. Tyto dvě ženy už nemají potenciál čtenáře dál bavit a nebylo by příliš logické, kdyby autor náhle změnil jejich charaktery a tím resuscitoval jejich možnosti dál účinkovat v groteskním ději. Přesto k jedné změně osobnosti přistoupil. Samotná Marie po otcově selhání částečně převezme otěže rodinné firmy, čímž se náhle i ona stává – dle svých slov – debilní škudlilkou. Všechny tyto změny jsou poměrně odvážné, ale jejich důsledky se plně projeví teprve v případném následujícím dílu, který pravděpodobně opět za čas vznikne.

Vzhledem k tomu, že se Evžen Boček částečně inspiruje skutečnými poměry v oblasti, ve které pracuje a také neváhá použít aktuální zprávy bulvárního tisku, není pochyby o tom, že autor vymyslí další příběhy, které čtenáře budou bavit a které budou tím pravým čtením pro chvíle odpočinku, při nichž nechceme myslet na vážné věci a řešit zapeklité problémy. Evžen Boček nabízí čistou, ničím nezkalenou zábavu.

Název: Aristokratka na koni

Autor: Evžen Boček

Nakladatel: Druhé město

ISBN: 978-80-7227-384-3

Stran:   170

Rok vydání: 2016

Vydání: 1.