Recenze: Přemysl Krejčík – Univerzální katalog zoufalců

Vytvořeno 11. 2. 2017 18:08

Autor: Jiří Lojín

Za jeden z problémů současné literatury lze považovat absenci aktuální výpovědi o životě dnešní generace a jejích starostech. Abych neupadl v podezření, že si chci povzdechnout, že dnes není literatura, jako za mého mládí, musím zdůraznit, že tento problém se týká jakékoliv současnosti, protože literatura má reflektovat život, ale autorům, i když se o to zpravidla snaží, se to ne vždy daří.

Přemysl Krejčík patří mezi mladou generaci autorů, kteří se snaží neplout hlavním proudem, který – zvláště pro mladou generaci čtenářů – nabral velmi podivný směr. Plytké young adult románky, neustále se opakující motivy upírů a vlkodlaků, fantasy plné elfů a trpaslíků sice statisticky z Čechů dělají téměř čtenářskou velmoc, kvalita je však pochybná.

Autoři, kteří mají ambice vymanit se z klišé, na něž jsou čtenáři zvyklí a požadují je, reálně riskují, že prodeje jejich knih se budou držet někde na spodních příčkách. O to víc je potřeba si jich vážit. Univerzální katalog zoufalců už na první pohled prozrazuje, že jeho autor přesně takové ambice má a že si text zaslouží větší pozornost, než běžná knižní produkce.

Krejčíkovu knihu nelze pojmout jako jednolitý příběh, který by měl svůj začátek a konec. To je neobvyklé, pokud si uvědomíme, že právě příběh je to, co chce většina autorů vyprávět. Autorovi Univerzálního katalogu zoufalců jde evidentně o víc a čtenář se s jeho knihou musí trochu poprat.

Knihy v knize

Po vzoru mnohem rozsáhlejších textů rozdělil autor ten svůj na části, nazvané „knihy“. Čtenář musí rezignovat na obvyklou představu, že je nutné, aby měla kniha určitý počet stránek, protože v případě Univerzálního katalogu zoufalců otočíme třeba pouhých osm listů a jsme na jejím konci. Délka jednotlivých částí ale není stejná a tvoří přibližnou Gaussovu křivku s výrazným maximem v knize třetí. Knihy se odlišují stylem, počínaje spekulativní nazvanou Kreténi, v níž autor se čtenářem komunikuje a předkládá mu různé varianty, z nichž většina nenastane. Havran se nese v duchu Poeova „nevermore“ a má velmi komplikovanou strukturu, danou různými verzemi a pohledy na jednu a tutéž situaci. Zkouška spojení, vrchol zmíněné Gaussovy křivky, tvoří jádro celého románu. Kniha čtvrtá Havran, část druhá zrcadlí Havrana prvního a vede k úvahám o destrukcích a rozpadech vztahů. Knihy pátá a šestá, Markéta a Barbara naznačují blíže nespecifikovanou budoucnost klíčových postav. Sedmou kapitolu autor umístil na spodním okraji jednotlivých stránek.

Džungle postav

Pokud se chce čtenář orientovat ve všech jménech, která Přemysl Krejčík postupně do románu uvádí, musí mít buď vytrénovanou paměť, nebo papír a tužku. Pocit, že se postavy doslova hemží před očima, je umocněn kombinacemi, v jakých se spolu setkávají anebo by se, jak autor zdůrazňuje, setkávat mohly, kdyby nezasáhla banální náhoda. Ve skutečnosti těch opravdu důležitých tolik není, ale zejména zpočátku čtenář není schopen rozlišit, kdo bude v románu hrát podstatnější roli. Těch epizodních je dost a zdá se, že jsou zbytečné. Jejich význam si však uvědomíme, pokud si je v duchu škrtneme. Jejich absence by Krejčíkovu knihu vrátila zpět mezi jednoduché a přímočaré příběhy. I když se v textu jen mihnou, spoluvytvářejí epizodní postavy strukturu i atmosféru knihy.

Sex, sex, sex…

První dojem, který si čtenář z Krejčíkovy knihy odnese, je, že hlavním smyslem všeho je sex. Neodolatelná chuť zasouložit si dokáže zvlášť u mužských hrdinů překrýt všechny racionální myšlenky, ale stává se také konverzačním tématem, typickým trumfováním, běžným mezi kamarády, při kterém se dostává až do symbolické polohy.

Vztahy, neschopnost

Spolu se sexem, který je v představách hrdinů hypertrofovaný, přichází neschopnost budovat smysluplné vztahy. S takovým tématem se v literatuře a filmu setkáváme a podle toho se zdá, že jde o skutečný problém současné generace. Toto tvrzení se však nesmí přehánět, protože pokud bychom soudili lidi podle uměleckých děl, která se snaží zachytit výrazné a zajímavé postavy, zcela bychom ignorovali jednoznačně převažující skupinu „normálních“ lidí. Ve skutečnosti nejsou všichni muži neschopní a všechny ženy, zklamané kretény, lesbičky. Přemysl Krejčík se však, jak otevřeně přiznává, zaměřil na zoufalce (i zoufalkyně) a je potřeba přiznat, že kousek takového zoufalce je v každém z nás. Touhy, které není možné ukojit, jsou frustrující a ve společnosti, honosící se idejemi svobody a širokou škálou možností, často dochází k situaci, kdy zůstávají pouze v teoretické poloze.

Univerzální katalog zoufalců je román aktuální, který má sice jakýsi obecný přesah, ale je pevně zakotvený v současnosti. Autor jej situuje do konkrétního času i prostoru, a využívá svých znalostí prostředí, zvyků, vyjadřovacích prostředků a hlavně reálného života. Zakonzervoval do svého románu zcela konkrétní dobu a lidi, kteří v ní prožívali aktivní úsek svého života, úsek nesplněných snah a plánů.

Přemysl Krejčík se pokusil napsat neobyčejný román a z velké části se mu to podařilo. Těžiště přesunul z příběhu do formy, místy je však jeho snaha trochu předimenzovaná a forma překomplikovaná. Je poznat, že autor má v tomto smyslu hodně dobrých nápadů a pro čtenáře je zajímavé jimi procházet. K jednoznačným kladům patří jazyk, Krejčík jím vládne výborně a částečně tak odpovídá na otázku, k čemu je prozaikovi básnická průprava. Význačné místo mají u Krejčíka citace z knih nebo alespoň zmínka o nich. Kromě světových klasiků připomíná i své texty a knihy svého přítele Lukáše Vavrečky, který se na Univerzálním katalogu zoufalců podílel při přípravě vydání. Kniha je napěchované sexem a jak známo, psát o sexu není jednoduché, volba výrazů je velmi citlivá a trocha nešikovnosti zhatí celé dílo. Přemysl Krejčík se dokázal těmto úskalím vyhnout a i to je důvodem, proč jeho knihu označit za pozoruhodnou, zajímavou, čtivou a nadějnou.

Název: Univerzální katalog zoufalců
Autor: Přemysl Krejčík
Nakladatel: Pavel Mervart
ISBN: 978-80-7465-233-2
Stran:  218
Rok vydání: 2016
Vydání: 1.