Recenze: Bohumil Krejza – Hormon štěstí

Vytvořeno 28. 3. 2017 1:00

Autor: Lenka Krausová

Podle oficiální anotace je soubor povídek Hormon štěstí o zvrácených touhách, nefunkčních rodinách, osamocení, zločinu, punku a zoufalství, přičemž nechybí černý humor a sebeironie. Zda autor Bohumil Krejza těmto slovům dostál, se vám pokusím poodhalit v následujících řádcích. 

Kniha je rozdělena do tří větších oddílů, které jsou označené římskými číslicemi. Každá taková číslice obsahuje několik životních epizodek, vždy s jinými postavami. Ty se časem vrátí v jiném časovém období, nebo zmizí úplně. Určitě ale nehledejte jednoho zásadního hrdinu, který se proplétá všemi příběhy. Některá story jsou popsána er formou, jiná využívají ich formu. Druhá varianta s sebou přináší pohled do vypravěčova myšlení, které je přinejmenším šokující a ukazuje, co vše je možné, aby se některým jedincům honilo hlavou a přitom to oni sami považovali za zcela normální. Dílo celkově ukazuje, že život není růžový. Při čtení máte pocit, že převládá nespravedlnost, nic se nedaří, svět je proti vám a nejlepším kamarádem je sklenka alkoholu a drogy. V některých situacích můžete mít dokonce pocit, že jsou absurdní, ale odpovězte si sami na otázku – kolik a co se toho ve skutečnosti, co se kolem vás děje, dozvíte? Odpověď může být zrovna mezi řádkami povídek a ta představa nemusí být zrovna příjemná. 

Při čtení prvních povídek se může zdát, že nejsou uchopitelné, jsou bez začátku, bez konce, že postrádají smysl. Dalším a dalším čtením se ale začnou objevovat střípky, které jednotlivé příběhy pospojují, a vy si zpětně vybavíte, co kam patří. Náhle pochopíte, že zrovna tenhle dospělý je přece tím dítětem z první části knihy a jaký vlastně dopad měly na jeho vývoj předchozí události. Autor tak čtenáře nutí k zamyšlení nad lidským chováním a jeho dopady na své okolí. 

Tlačí se na ostatní cestující, v podpaždích tmavý fleky a pod nosem rašící knír. Když je tak pozoruju, napadá mě, že mi moje ex musela zahnout s nějakým Mongolem. (Str. 23)

Koukají na mě jak na idiota, krkavčího otce, kriminálníka a kdovíco ještě. Smysl pro humor jim nic neříká. To zdědili po svý matce. Mávnu nad tím rukou a nechávám je jít. Lepěj se k sobě tak, že připomínají siamský dvojčata, přičemž se kymácejí ze strany na stranu jako kachny. Nedivím se, že nesportujou. Ve společnejch sprchách by to pěkně schytali. (Str. 24) 

...

Nějak divně se cuká. Moje bílý zánovní ády sou celý od krve. Blíží se vlak. Měl bych se zdekovat. Fíháááá. Nárazy větru. Dunění kolejnic. Takhle se běhá, ty buzno, pěkně nohy nahoru a pěsti na bradavkách naběhlejch jak zralej beďar. Fotr se mně a bráchovi kvůli tomu smál. Nadával nám do mongoloidů, ale nakonec jsem si to s nim jednou provždy vyjasnil.

...
Bum prásk! A o zbytek se postarala rakovina. (Str. 78)

Dalším plusem je autorův styl. Dialogy jsou psány tak, jakoby je skutečně vytrhl z běžného hovoru, žádná nucenost, ale realita. A možná právě proto mi vadila přílišná vulgarita. Ta sice děj dokáže okořenit a dodat mu určitý šmrnc, ale všeho moc škodí. Na druhou stranu Hormon štěstí je situovaný do silné negace, kde se taková hrubost dá očekávat. 

Do čtení by se neměli pouštět ti, kteří čekají optimizmus a veselé čtení. Anotace nelhala, není tu jediné světlé místo. Škoda? Nikoliv. Nežijeme v červené knihovně a není na škodu ponořit se do šedého lidského bytí. Koneckonců černý humor k životu patří, a proto se neupejpejte a dejte si svou dávku hormonu štěstí.

Hormon štěstí

	Autor	Bohumil Krejza
	Nakladatelství	Captain & Marvin
	Místo vydání	Mělník
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	152
	ISBN/EAN	978-80-270-0883-4
	Ediční řada	-

Porovnat ceny