Recenze: George Mackay Brown – Magnus

Vytvořeno 26. 4. 2017 1:00

Autor: Iveta Lužná

Román Magnus je zpracováním legendy o orknejském šlechtici, který se stal svatým. George Mackay Brown předkládá jeho životní příběh ve čtivé, propracované formě, využívající prvků různých literárních žánrů a jazykových i dějových ozvláštnění. Díky loňskému překladu Petry Martínkové je nyní dílo z roku 1973 dostupné i českým čtenářům.

Hlavní dějová linka nás seznámí s příběhem Magnuse Erlendsona od narození až do smrti. Děj zaznamenává několik důležitých milníků jeho života. V osmi kapitolách je tak vykreslena svatba jeho rodičů, událost z dětství ilustrující jeho soucitnou povahu či válečná výprava ve službách norského krále. Po smrti otce se Magnus stává orknejským hrabětem, spoluvláda s bratrancem však nemá dlouhého trvání a kniha líčí důsledky válečného střetu, posléze mírová jednání, Magnusovu smrt a první jemu přisouzený zázrak. Nejšíře se autor věnuje právě okolnostem světcovy smrti v kapitole Vraždění, která je ohromnou mozaikou několika různých pohledů, událostí a žánrů.

Ačkoli se však příběh odvíjí od Magnusovy osoby, ani zdaleka není jediným hrdinou knihy. Autora často zajímají vedlejší postavy, Magnusovi souputníci z bojů nebo birsayský biskup, kteří jsou i na malém prostoru novely vylíčeni stejně důkladně jako titulní postava. Ještě větší pozornosti se pak dostává lidem, kteří do Magnusova života nijak nezasáhli: rolníkům a žebrákům, dvěma dvojicím, jejichž cyklicky se opakující životy se prolínají s životem světcovým. Na začátku, při svatbě Magnusových rodičů, Mans a Hilda orají půdu, později sejí, když dospělý Magnus vede válku, a při vyprávění o žních Magnus koná posmrtné zázraky. Tuláci a žebráci Jock a Mary putují z místa na místo, mizí z děje a vrací se do příběhu i k Mansovým polím. Samotný příběh šlechtice, válečníka a světce je tak střídán vyprávěním o všedních starostech prostých lidí. Nutno přitom dodat, že se jedná o nezaměnitelné postavy různého charakteru: dobrotivá Hilda žebrákům dopřeje chleba, zatímco bručoun Mans je zpohlavkuje, pobožný Jock kontrastuje s nenechavou a přidrzlou Mary.

Hold Ragnarson pokynul ke strmému zelenému ostrůvku a k mokré krkolomné stezce propojující oba břehy. Trojice na druhé straně přikývla. Muži sesedli a svěřili otěže rybářům na pobřeží. Z ruky do ruky putovaly stříbrňáky a koně odvraceli hlavy od prstů načichlých rybinou. Pětice jezdců se proměnila v patero pěšáků (…). Vykročili z pevné zavlhlé písčiny mezi oslizlé chaluhy a zbylá jezírka. Rozpřaženými pažemi udržovali rovnováhu a mlčky se sunuli husím pochodem. Sighvat Sokk pojednou uklouzl na chumáči řas, zavrávoral a šlápl do vody. Bolestí zasakroval pod vousy… (Str. 113)

Kromě toho, že je Magnusův příběh doplněn o „venkovskou“ linii, je navíc ozvláštněn nebývalou pestrostí způsobů vyprávění. Brown používá nejrůznější jazykové vrstvy a prvky různých literárních žánrů (do jedné kapitoly zakomponuje báseň, do další dramatický dialog, jinde text stylizuje do žurnalistické reportáže). Vyprávění prokládá abstraktními vizemi a několikrát sahá k obšírným symbolickým vyjádřením – ať už formou biskupova kázání, jímž osvětluje politickou situaci na Orknejích, nebo Magnusova snu předznamenávajícího jeho vlastní skon. Nebojí se ani na první pohled podivných anachronismů (rolník popisující Magnusovu smrt si postěžuje na nefunkční telefonní linku) a do textu zapojí i prvky lidových pověstí.  To vše vrcholí v kapitole Vraždění, kde vždy po několika stranách bez varování změní styl, z líčení Magnusova snu přejde do zpravodajské relace, následné setkání jeho soudců líčené nepřímou řečí vystřídá naučnou exkurzí do dějin obětin a kapitolu zakončí scénou z nacistického koncentračního tábora. Jakkoli chaoticky to může znít, všechno na sebe výtečně navazuje a funguje jako pevný, provázaný celek.

Plavili se rajsky poklidnými vodami, když tu se vzedmula olbřímí vlna a oblila jarla stojícího u kormidla. Na obou mírulibých korábech se tomu zjevení tuze podivovali. (Str. 127)
„Zapřísahal mě, abych to nikde nevytruboval, páč je to jakože tajný. Já na to, že je mi to všecko fuk, hlavně když nebudu nijak bitej.“ (Str. 141)

Magnus je příběhem jedné osoby, zpracováním legendy. Zdánlivě přímočarý děj vyplývající z jednoduchosti námětu, je však vyprávěn bravurním způsobem, kdy samo sdělování upoutá více než sdělované: ať už jde o styl, střídání žánrů, symbolické scény či propojení s vesnickým životem a strastmi obyčejných lidí. 

Magnus

	Autor	George Mackay Brown
	Překlad	Petra Martínková
	Nakladatelství	Dybbuk
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	232
	ISBN/EAN	978-80-7438-147-8
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny