Recenze: Michel Faber – Fahrenheitova dvojčata

Vytvořeno 2. 5. 2017 1:00

Autor: Iveta Lužná

Michel Faber se dostal do povědomí našich čtenářů svou románovou tvorbou, již dříve však tvořil kratší prózu. Fahrenheitova dvojčata, v pořadí druhá jeho povídková sbírka, u nás vyšla už podruhé. Jedná se o povídky s nejrůznějšími náměty, pozoruhodnými hrdiny a jednoduchým dějem, někdy okořeněným trochou fantastických prvků. 

Prostředí sedmnácti povídek jsou rozličná, objeví se anonymní města nebo volná skotská příroda, totalitní stát i rozlehlá země nikoho za polárním kruhem. 

Hrdinové povídek se často vymykají svému okolí, někteří se odlišují svým sociálním postavením (pohřešovaný-bezdomovec, matka na odvykačce, diktátor, asociální pařan), jiní jsou zvláštní psychicky, třeba vyšinutá autorka béčkových bestsellerů, která touží napsat román tak, aby ho četly kočky, nebo movitý továrník, který si vedle vycpaného stáda krav chce vystavit i stejně zpracovanou pasačku. Postavy jsou často zachyceny v životních chvílích, s nimiž je těžké se popasovat, řeší problémy osobní i rodinné, a to svérázným způsobem. Faber užívá symboly a metafory, v jeho světě lidé řeší skutečné situace neskutečnými způsoby, jindy naopak přijde řešení krutě realistické. 

Jedná se o rozmanitý povídkový soubor, přesto se některá témata vracejí - nepochopení okolí, zástupné řešení a oddalování problémů, lži a předstírání. Povídky na sebe tematicky navazují jen v některých případech. 

Hrdiny prvních dvou povídek jsou muži odloučení od rodiny. Zatímco pohřešovaný z Bezpečného domu nachází útočiště na místě, kde se každý zříká vlastní minulosti (obyvatelé domu nosí trička, na jejichž zádech je sepsán celý život – své vlastní si však přečíst nemohou), Andy se vrací ukazuje, že není možné se vrátit do zajetých kolejí života již ztraceného a ukončeného. 

Vytržení z rutiny dovoluje jiným hrdinům, aby si uvědomili existenci okolního světa. Bubeníkovi z povídky Větší než bolest nežádoucí nevolnost znemožní splnění snu, ale odhalí mu jiné možnosti, hráč z Myši zase objeví, že kolem něj existují živí tvorové. 

A vtom znenadání odněkud vyskočil šílený hajzl s pancéřovkou. Ještě že byla Lena vyzbrojená automatickými zbraněmi a noži, uměla kung-fu a ovládala další dovednosti, které východoevropská holka potřebuje k přežití. Manny už začínal mít ovládání v ruce, dokázal odhadnout, jak daleko Lena doskočí, a naučil se s ní už i kopat a bodat. Umanul si, že ji jednou dostane za čáru, protože to by bylo nejlepší vzrůšo, a navíc by konečně mohl začít dělat něco jiného. (Str. 162)

Povídky Oči duše a Díra o dvou koncích nechávají své hrdinky řešit problémy zdánlivě efektivním zástupným řešením. První si pořídí lepší výhled z okna, čímž jí skutečné problémy sejdou z očí. Druhá se snaží za každou cenu zachránit raněné zvíře, bez ohledu na bezpečnost ostatních i vlastní. Upíná se na tento téměř dosažitelný, ale vlastně nesmyslný cíl, její zoufalý vztek však pramení odjinud. 

Také hrdinka povídky Jak málo stačí svůj problém nakonec vyřeší. Povídka líčí zoufalství novopečené matky, která cítí, že ve společnosti dítěte ztrácí rozum a nenachází pomoc ani pochopení – možná právě proto, že si o ni nedovede říct srozumitelně pro ostatní svět. Situaci tedy vyřeší způsobem, který se tak nějak naskytne sám. 

Mnohé povídky zkoumají rodinné vztahy a s vynalézavou rozmanitostí a svébytnou odvahou vypráví o rodinách fungujících, rozpadlých i na nejlepší cestě k nápravě. Ukazují obavy z rodičovských povinností a svých vlastních citů (Plavání pro pokročilé), prozradí, že největší bezpečí je v mateřské náruči (Kdo pofouká bebí) či společnosti sourozence (Fahrenheitova dvojčata), a že barva vlasů je jen drobnost, na které nesejde, protože nejlepší okamžiky v životě člověk ani nepostřehne (Vanilkově žlutý jako Eminem). 

 „Eminem je boží a kromě toho to jsou moje vlasy a moje peníze.“ 

 Je to děs, jak může věta pozůstávající z pouhých třinácti slov poskytnout dost munice na tolik hodin hádky. Čí jsou ty Drewovy peníze? Co musel udělat, aby byly jeho? Jsou jeho, pokud se rozhodne utratit je za skautské hovadiny nebo nějakou starou desku s Brucem Springsteenem, ale už nejsou jeho, když si za ně koupí Eminema? A čí jsou vlastně Drewovy vlasy? (Str. 222)

Faberovy povídky se nedají označit za optimistické nebo negativní. Své postavy nehodnotí, neslibuje jim lepší zítřky, nehledá opravdové řešení. Spíš ukazuje prekérní situaci jednotlivého, osobitého člověka, a zase skončí. Čtenář tak získá vhled do rozmanitých problémů nejrůznějších lidí a je ponechán s kouskem jejich životů, který poté může ještě dlouho rezonovat v jeho paměti. 

Fahrenheitova dvojčata

	Autor	Michel Faber
	Překlad	Viktor Janiš
	Nakladatelství	Kniha Zlín
	Místo vydání	Zlín
	Rok vydání	2016
	Vydání	2.
	Počet stran	270
	ISBN/EAN	978-80-7473-457-1
	Ediční řada	Fleet

Do nakladatelství

Porovnat ceny