Recenze: Eugen Ovidiu Chirovici – Kniha zrcadel

Vytvořeno 4. 6. 2017 1:00

Autor: Alena Lochmannová

Když obdrží literární agent Peter Katz nedokončený rukopis, netuší, že se mu do rukou dostává možná skutečná verze toho, co se stalo před mnoha lety na Princetonské univerzitě, kde byl brutálně zavražděn vážený profesor. Probírá se tedy stránku po stránce příběhem, který ho uchvacuje, leč konce se nedobírá. Ten chybí, autor knihy umírá v nemocnici a zbytek rukopisu není k nalezení. Pověří tak svého přítele, novináře Johna Kellera, aby se vydal po mnoho let vyhaslé stopě a dokázal zaplnit bílá místa ve vzpomínkách zesnulého autora. Nicméně lidské vzpomínky mohou být nebezpečné.

Kniha zrcadel je příběhem odehrávajícím se na pozadí touhy po akademickém úspěchu, lásky (šťastné, nešťastné, ale možná také vyfabulované) a temných zákoutí lidské duše. Příběh je vyprávěn ze tří různých perspektiv, z perspektivy literárního agenta, který rukopis obdrží, novináře, který se pokouší dohledat střípky chybějících informací, a bývalého policisty, detektiva ve výslužbě, který dokáže složitou mozaiku skutečně poskládat. Osobně považuji prolnutí těchto tří pohledů, které na sebe logicky a přirozeně navazují, za velmi zdařilé, neboť příběh plyne pozvolna dál a každý z vypravěčů jej přitom dokáže uchopit jiným pohledem. To, co jeden neviděl, jiný vidí, to, co druhý nechápal, třetí pochopí. Čtenář tak postupně dostává odpověď na většinu otázek. Ano, na většinu, neboť ani samotný závěr není jednoznačný a nechává dostatek prostoru pro spekulace o tom, jak to vlastně tedy bylo s profesorovým rukopisem, Derekovou manželkou, s kým to tedy Laura vlastně chodila a která z verzí příběhu je odrazem křišťálově čisté pravdy, existuje-li vůbec něco takového. Pokud máte rádi jednoznačné konce, zde ho nečekejte. Pokud však rádi popustíte uzdu své fantazii, vaše čtenářská duše se bude doslova tetelit blahem. 

Pravdou je, že těch lží a polopravd je na jednu knihu možná až příliš. Čtenář má co dělat, aby se dokázal zorientovat a ve své nejistotě, do níž jej příběh směruje, se neutopil. I v samém závěru se mnozí budou ptát, kde je pravda. Můžeme se nicméně domnívat, že to je autorovým záměrem, neboť pravda jednoho bývá mnohdy lží druhého, jak příběh mnohokrát ukazuje. Nicméně není divu, když na tématu lži byla podstatná část příběhu postavena. 

Kniha je inteligentním detektivním románem, autor dokáže jedinečným způsobem postupně odhalovat zápletku a skládat střípky informací dohromady. Ději však do jisté míry chybí údernost, napětí a spád. To však není výraznou vadou na kráse knihy, o níž autor bestsellerů Lee Child konstatoval, že je vyprávěna způsobem, jakým Picasso maloval své obrazy, a já nemohu než souhlasit. A právě vypravěčské schopnosti autora jsou nepopiratelnou devizou, která se odráží v zážitku, který čtenář bude z Knihy zrcadel mít.

Velmi pozitivně také hodnotím hlavní postavy příběhu. Každá je jiná, specifická, má své cíle, aspirace a svá tajemství. Co oceňuji především, je skutečnost, že každá z postav - vypravěčů nebo aktérů samotného příběhu - na pozadí boje o akademický úspěch a studia prestižní školy má své chyby, čímž je uvěřitelná a působí reálně. Snad jako starý známý ze školy, protože profesora Wiedera jsme v rámci svých studií v jeho české variantě bezpochyby potkali, stejně jako jsme znali vlastní variantu snad přehnaně ambiciózní Laury. S jejich charakterem autor pracuje velmi obezřetně, dává si záležet na vykreslení detailů. Dialogy jsou nenucené a snad až na brutální vraždu je to příběh, který se mohl možná odehrát, někdy, někde…. Nebo možná také ne.

Ukázka z knihy: 

Chvíli nato, když jsem vjížděl do tunelu a přemýšlel o rozhovoru s Laurou Westlakeovou, jsem si najednou uvědomil, co mi ten první večer, když jsem se začal nořit do Wiederova případu, uniklo. Týkalo se to knihy, na které profesor v té době pracoval a která měla za pár měsíců vyjít. Richard psal, že Laura Bainesová byla tenkrát přesvědčená, že kniha způsobí průlom ve světě vědy. Že to bude úplná bomba, jak by řekla Sam.

Když jsem se ale ten titul pokusil vyhledat na Amazonu a v seznamu profesorových děl, nenašel jsem o něm nikde ani zmínku. Poslední kniha, kterou Wieder vydal, byla stodesetistránková studie na téma umělá inteligence, kterou v roce 1986 vydalo princetonské univerzitní nakladatelství. To bylo víc než rok předtím, než ho zavraždili. Wieder Richardovi tvrdil, že má s nakladatelstvím podepsanou smlouvu na knihu, na které právě pracuje, a že to mezi kolegy vzbuzuje klevety. Takže Wieder musel před svou smrtí vydavateli poslat rukopis, nebo aspoň jeho nástin, a možná dokonce dostal část honoráře jako zálohu. Jak je tedy možné, že kniha nikdy nevyšla? (Str. 159 - 160)

Kniha zrcadel

	Autor	Eugen Ovidiu Chirovici
	Překlad	Lenka Kapsová
	Nakladatelství	Host
	Místo vydání	Brno
	Rok vydání	2017
	Vydání	1.
	Počet stran	311
	ISBN/EAN	978-80-7491-880-3
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny