Recenze: Jáchym Topol – Citlivý člověk

Vytvořeno 29. 6. 2017 1:00

Autor: Jiří Lojín

Jáchym Topol nepatří ke spisovatelům, kteří v pravidelných intervalech chrlí jednu knihu za druhou. Po románu Chladnou zemí, vydaném v roce 2009, se autor odmlčel na tak dlouho, až čtenáři přestávali doufat, že budou mít ještě někdy možnost nechat se unést fantazií tohoto originálního českého prozaika, básníka a hudebníka v jedné osobě. Naštěstí – pro nás čtenáře určitě – se v letošním roce objevila Topolova kniha s názvem Citlivý člověk.

Po dlouhé přestávce mezi knihami čtenář právem s napětím očekává, jak se autor změnil, zda vyzrál, změnil svůj pohled na svět, či dokonce svůj literární styl. Nebudu napínat a hned v úvodu prozradím, že Topol zůstal tím Topolem, který jako zjevení zaujal Sestrou nebo Andělem. Citlivý člověk určitě není knihou pro každého, ani pro každou příležitost. Složitá struktura klade velké nároky na pozornost, na ochotu spolupracovat s autorem a přistoupit na jeho způsob, jakým se čtenářem komunikuje a zprostředkovává mu příběh.

V úvodu knihy čtenář sleduje putování jedné české rodiny po evropských zemích. Hlava rodiny a příležitostný herec ­– Táta – nemá štěstí na angažmá, a tak se s rodinou protlouká jako kočovník, nedělá si hlavu s přespáním v autě, nedostatečnou hygienou či občasnou krádeží. Ani drogy nejsou tabu. Děj se tak vrací do doby, kdy jsme byli my v pozici dnešních migrantů, zejména v tom, jaký strach migranti vzbuzují v místních obyvatelích. Záměrem Jáchyma Topola nebyla žádná osvěta v oblasti vztahu k cizincům, česká rodinka na cestách v jeho podání nepůsobí jako prototyp konformních lidí, schopných začlenit se do společnosti, v níž žijí.

Zdánlivě okrajová scéna, odehrávající se v Ajvaristánu, není samoúčelným groteskním obrazem, jak by se na první pohled mohlo zdát. I když některé detaily, jako například útěk, jehož se účastní zombický Gérard Depardieu, nemá jiný účel, než pobavit čtenáře a vysmát se francouzskému herci, bezskrupulózně pochlebujícímu Putinovi. Absurdnost situace dosahuje takové intenzity, že i Táta, zvyklý na ledacos, prohlašuje „Ste halucinace.“ (Str. 64) To předesílá další události, které si v nepravděpodobnosti v Ajvaristánem v ničem nezadají.

Poněkud zmatená a neurovnaná cesta, road trip typicky Topolova stylu, končí na Sázavě. Tam se radikálně mění v nedobrovolné smýkání osudem, podložené svéráznými filozofickými úvahami, vkládanými do úst různým postavám. Mluví se o podobách smrti, úzkosti z nedůstojného umírání a načasování dobrovolného odchodu ze života. Do toho přirozeně zapadá zmínka o zdravotní sestře, zabíjející pacienty. Pravda, která vyšla při soudním líčení najevo, ale ve slepém stařešinovi rodu Baštů zanechává příchuť hořkosti a zmařené naděje. Jáchym Topol staví běžnou morálku do pozice, v níž se zdá být deformovaná a – opět nelze použít jiný výraz – absurdní.

Topolovi hrdinové stojí na okraji společnosti, dost možná, že daleko za ním. Přesto to jsou lidé, i když zabíjejí, vydírají, fetují a blouzní. Nemají obvyklý žebříček hodnot, co by s ním také v prostředí, v němž žijí, dělali? Jako vždy leží těžiště textu mimo komplexní psychologii postav, informace, které čtenář od autora dostane, jsou podobného rázu, jako když vyslechne náhodný rozhovor u vedlejšího stolu v hospodě. Jednotlivé individuality se tak trochu rozostřují a místo toho dostaneme zprůměrovaný obraz celé komunity.

Typickým příkladem je postava kluka, jehož očima z velké části svět Citlivého člověka sledujeme. Jde o němého svědka, a to doslova, jeho nejvýraznější vlastností je právě to, že nemluví. Trpně snáší všechny peripetie rodiny a je fixovaný na Tátu a svého malého bratra. Z mimina udělal autor ještě podivnější postavu, panenkovsky pasivní, věčně spící vlivem tablet, které mu táta dává, špinavé, usoplené, pokaděné. Linka jeho matky se ztrácí hned na začátku knihy, o jejím osudu se objeví jen občasná spekulace.

Přirovnání k hospodským řečem se hodí k některým dialogům, do nichž Topol vkládá aktuální témata počínaje Zemanem, přes migranty až k teroristům. Nevystupují příliš do popředí, zůstávají v pozadí, v šumu všeobecného mumraje. Román, blížící se k závěru, nabývá stále grotesknější rysy. Nejprve se všichni přeživší protagonisté setkávají, aby posléze byli svědky či oběťmi lokální katastrofy, připomínající parodii na béčkové filmy.

Citlivý člověk, stejně jako jiné Topolovy knihy, vyniká strhujícím tempem, které autor udržuje i na úkor logiky děje. Může si to dovolit, protože jeho texty na logiku v podstatě rezignují. Důležité je prostředí a lidé, ovšem exponovaní ze zvláštního úhlu, na nějž si u Topolových knih musíme zvyknout, protože právě ten vytváří nezaměnitelné kouzlo.

Citlivý člověk

	Autor	Jáchym Topol
	Nakladatelství	Torst
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2017
	Vydání	1.
	Počet stran	360
	ISBN/EAN	978-80-7215-541-5
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny