Recenze: Urban Miloš – Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu

Vytvořeno 9. 10. 2017 1:00

Autor: Jiří Lojín

Stalo se pravidlem, že každá kniha Miloše Urbana má výrazně jiné zaměření. Čtenáři, kteří si Urbana zamilovali jako autora Sedmikostelí nebo Santiniho jazyka, mohou být těmito obraty zmateni, ale autorovi se podařilo, možná definitivně, vyhnout nebezpečí zařazení do nějaké tematické nebo formální škatulky. Jeho nejnovější kniha – novela Závěrka – potvrzuje, že se mu opět podařilo sáhnout jinam.

Snaha o „sahání jinam“ s sebou nese reálné nebezpečí, že může autor sáhnout vedle, ale Miloš Urban je natolik zkušeným autorem, že tento problém dokáže do značné míry eliminovat. Otázkou zůstává, zda pro vytvoření dobré knihy stačí pouze zkušenost a profesionalita.

Hlavním tématem novely Závěrka je fotografování, to není žádným překvapením. Autor vychází z prostého faktu, že pokud chce o něčem psát, musí být velmi dobře s problematikou obeznámen. Proto v textu nalezneme nejen technické detaily, týkající se fotoaparátů, objektivů, blesků a svícení, ale také postřehy o modelu a jeho proměnách při hrůzných úhlech záběrů i změn osvětlení. Proces fotografování i snahy o uchopení tématu popisuje Urban velmi fundovaně. Určitě se na tom podíleli i fotografové, s nimiž autor problematiku konzultoval, ale osobní zkušenost konzultant nenahradí. 

Druhou linií příběhu je všudypřítomná láska, bez níž se málokterá kniha obejde. Muži v Urbanových textech o ženy zpravidla neusilují příliš vášnivě, spíš se nechají tak nějak sbalit, přičemž právě to „tak nějak“ nejlépe vyjadřuje jejich postoj ke vznikajícímu vztahu. Také Matěj Rund, hlavní hrdina Urbanovy novely, projeví více zájmu o Věru jako o modelku, než jako o partnerku. Autor sám se však popisu erotických scén nevyhýbá, ostatně nechybí v žádné z jeho knih. Obyčejný sex ale v literatuře už poněkud vyšel z módy, na to autor nezapomíná. Proto do něj vložil alespoň dávku bisexuality.

Aktivity PR agentury tvoří další část jádra novely. Stellar Brusque, v níž Rund pracuje, se nachází ve stavu, kdy si sama musí vylepšit svou pověst. K ovlivnění veřejného mínění chce vedení společnosti použít Matějovy fotografie, protože jak už to v knihách bývá, amatér předčí všechny profesionály. Ale autor se snaží tento nesoulad logicky zdůvodnit. Novela tak má svého vyvoleného. Aktivity Stellaru a dění s nimi spojené svazují text se současnou dobou a umožňují autorovi vyjádřit se kriticky k některým všeobecně známým negativním jevům.

Nejvýraznější linií zůstává fotografování, na něm novela stojí. Dokáže čtenáře strhnout zápalem, s nímž autor proces vzniku fotografie popisuje, prožitkem z tvorby. Matěj je člověk s nevyhraněnou touhou po uměleckém vyjádření a také v něm, přes určitou skromnost, občas vyplouvá na povrch touha po ocenění. V tomto bodě je postava Urbanova fotografa velmi reálná a umírněná, na rozdíl od Ropse a podobných, kteří byli především pozéři s provokativním vkusem. Lze říct, že hrdinové posledních autorových textů vyzrávají, ale v určitém smyslu jsou bezbarvější.

Ostatní linie se skromně skrývají za popisem umělecké práce fotografa a jeho hledáním. Určitý prostor je věnovaný úvahám o uplatnění žen v současné společnosti, feminizmu a chápání modelky jako prostého objektu. V oblasti umělecké fotografie jde o velmi aktuální problém, ale autor nehledá řešení. To ani neexistuje. Na prvních stránkách knihy má Rund k fotografii lehce voyeuristický vztah, objektivem nahlíží do cizího soukromí, čtenáři okamžitě naskočí název kultovního filmu Zvětšenina. Urban tento směr záhy opouští, ale v půli knihy Zvětšeninu zmiňuje. 

Pokusy o odlehčení podsouváním reálných jmen do příběhu nejsou příliš zdařilé. Hned na začátku se Matěj mimochodem zmíní o Urbanovi, redaktora Arga, ale budiž, některý čtenář jen mávne rukou, jiný se pousměje. Zajímavá je volba jmen dvojice dívek – Věra Barvířová a Bára Večeřová. Symbolizuje spojení, které mezi nimi existuje, a v symbolické rovině doplňuje to, co v textu není.

Grafická úprava knihy respektuje její obsah, a přesto, že na ní Pavel Růt participoval, není na knize charakteristický rukopis tohoto výtvarníka vidět. Fotografie doplňují text velmi přirozeně, a přestože nekopírují děj knihy, dodávají mu nádech pravosti. Umělecký záměr lesklého hřbetu jsem pravděpodobně nepochopil. Evokuje knihy zcela jiné umělecké úrovně a ve srovnání s předchozími Urbanovými romány v mých očích vazbu degraduje.

Miloš Urban je bezesporu výborný autor, novela je dobře vystavěna, psána bohatým a pečlivě vypilovaným jazykem. Dialogy působí přirozeně a dokonale charakterizují postavy. Přesto nejde o knihu, která by ohromila. Není v ní napětí, nic podstatného neřeší, k ničemu podstatnému se nevyjadřuje. Zůstává jen umělecké snažení Matěje Runda, jeho zápal a poctivé hledání. Zda to je, či není málo, musí posoudit každý čtenář sám.

Název: Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu
Autor: Urban Miloš
Nakladatel: Argo, 2017
Číslo vydání: 1
Počet stran: 264
ISBN: 978-80-257-2059-2