Recenze: Jiří Hanibal – Severská rapsodie

Vytvořeno 4. 10. 2017 0:00

Autor: Radka Jakubíčková

Chvilkové vzplanutí, bezcenná životní epizoda jednoho hudebního génia, která upadne v zapomnění, nebo hluboká osudová láska, která poznamená jeho život a tvorbu? To je nekonečná otázka linoucí se celým průběhem četby Severské rapsodie  českého spisovatele, scénáristy a režiséra Jiřího Hanibala. Příběh nás zavede z Prahy do švédského Göteborgu v letech 1856 - 1861, kde jeden z největších českých hudebních skladatelů Bedřich Smetana zažívá první veliký úspěch a uznání a také prudké citové vzplanutí.

Název knihy jistě nebyl vybrán náhodně. Uvážíme-li, že rapsodie je z literárního hlediska skladba tvořená úryvky homérských eposů, v hudebním pojetí hovoříme o instrumentální skladbě volné formy a dramatického obsahu, pak Jiří Hanibal pro své dílo nabírá do výsledného lektvaru z obou definic. Jeho román je opravdu koncipován jako sled dějových útržků. Samotnou osobní výpověď Bedřicha Smetany psanou v ich-formě protínají většinou retrospektivně vzpomínky, které autor podává z pohledu vedlejších postav a které doplňují jako díly skládačky výsledný obraz. Celý příběh volně plyne v rozmanitých tónech radosti, smutku, vášně i nenávisti a ke konci nabývá dramatických rozměrů.

Podtitul knihy napovídá, že román zachycuje příběh lásky. Pokud čtenář na základě anotace čeká senzaci či milostný román, nabitý lechtivými popisy erotických scén, bude možná trochu zklamán. Zná-li však alespoň v hrubých konturách životopis Bedřicha Smetany a má-li základní povědomí o poměrech doby 19. století, jistě se rád nechá vtáhnout do zajímavého úseku života tohoto hudebního skladatele a prožije s ním dramatický vývoj nejen jeho citů, ale také jeho tvorby a houževnaté snahy povznést českou vážnou hudbu.

To, co se v encyklopediích a naučných slovnících většinou suše odbude na jednom řádku jako důvěrné přátelství Bedřicha Smetany s Fröjdou Beneckovou, zasazuje Jiří Hanibal do kontextu skladatelovy tíživé životní situace, historické doby a především stavu jeho vášnivé duše. Smetana je v díle zpočátku vyobrazen jako mladý nadaný hudebník, který si musí v bouřlivé revoluční době všemi silami klestit cestu na výsluní. Jeho houževnatost mu z jedné strany přináší plody. Získá srdce ženy, kterou dosud jen platonicky miloval, založí rodinu, otevře hudební školu a získá mnoho žáků. Z druhé strany však k němu doba 19. století byla krutá a nemilosrdná, a to nejen co se týká profesního života. Komponování nevynášelo zisk  a také rodina utrpěla obrovskou ránu, když postupně umíraly tři ze čtyř Smetanových dcer. Souhra mnoha okolností jej v tomto momentě zavedla do Göteborgu, kde na něj čekal jiný svět. Sály plné posluchačů, ovace a tucty krásných studentek toužících ovládnout (nejen) hru na klavír. Co ale udělá s ženou odchod manžela, jenž dychtí po uznání a úspěchu, v tak těžké situaci, kterou jí ještě navíc umocňuje nemoc této doby, souchotiny? Co způsobí muži plnému touhy a vášně úspěch a samota? Co je láska a co pouhá povinnost? Kam až láska zajde za cenu sebezničení?

Román je zaměřen především na vnitřní boj ústřední postavy – Bedřicha Smetany. Hlavní postava prochází nevyrovnanou proměnou plnou životních zvratů. Ty zásadní jsou vykresleny prostřednictvím pocitů obou důležitých žen – manželky Kateřiny a Fröjdy, jejíž úlohu, jak už to u tajných či utajovaných lásek bývá, nelze přesně kategorizovat. Stylem a způsobem, jakým autor zachycuje jednotlivé situace a všemožnými detaily je dokonale navozena atmosféra 19. století. Ať už jsou to části oděvu, jídelníček, společenské konvence, osobnosti tehdejší literatury, které se v ději mihnou – Karel Havlíček Borovský, Karel Sabina, Jan Neruda –, to vše ladí nejjemnější tóny příběhu, které se sbíhají jako řeka v jeden opus, severskou rapsodii. Při čtení prologu a epilogu čtenáře nemine mráz, který velmi trefně zdobí obálku knihy a po přečtení díla dává příběhu nový rozměr.

Obdivuji autory, kteří svým dílem vzbuzují ve čtenáři nekonečnou plejádu otázek, a tím Jiří Hanibal rozhodně je. Z jeho rozsáhlého literárního díla připomenu především historické romány Úděl královský, 2007 (o Václavu II.), Velmož tří králů, 2008 (o Jindřichu z Lipé) nebo Střepy z královské číše, 2010 (o Janu Lucemburském). V Severské rapsodii dokázal vyobrazit ve všech souvislostech několik neklidných let skladatelova života tak opravdově a bolavě, jak se příběh skutečně odehrával, kdy se z mladého podprůměrného gymnazisty přes nelibost otce stává hudebník, který chce vždy získat to, co miluje. Zná ale láska význam slova získat? Nebo je vše získané v důsledku prohrou? A kam tato prohra dál směřuje? Román Jiřího Hanibala je milým přírůstkem do domácí knihovny - oddělení Zapadlé příběhy známých osobností.

Knize mohu vytknou jediné. Četné tiskové i gramatické chyby, které ruší jinak dokonale napsaný příběh.

Rád bych vám oznámil, pan řediteli... (str. 56)

... nabudu na tebe čekat... (str. 58)

Za tři dne... (str. 66)

Ponechala m je... (str. 131)

Jako by obě dáma domluvili, začaly o překot... (str. 175)

... a mně se zdálo jako by se nesmírná síla mořských vod přelévala... (str. 212, chybí interpunkce)

Každým dnem dávalo jaro najevo, svůj příchod. (str. 247)

Ukázka:

Celá ztrápená a zoufalá znovu naléhala, abychom se vrátili zpět do Čech. Mně však právě Göteborg dodával sílu, chuť do práce a sebevědomí. Zamiloval jsem si své procházky po břehu k majáku na skalisku, když vanul od moře vítr a čechral mi vlasy, vlny se tříštily o skaliska, vysoko vystřikovaly, někdy zalétly kapky až na můj plášť a mně se zdálo, jako by se nesmírná síla mořských vod přelévala i do mě. Vždyť jsem to tolik potřeboval! ... Měl jsem rád to trochu chladné ovzduší severu, nejen v přírodě, ale hlavně ve vztazích mezi lidmi, zbavené vší záludnosti. Byl jsem tu prostě šťastný... (str. 212)

Název: Severská rapsodie
Autor: Jiří Hanibal
Nakladatelství: Knižní klub
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: 1
Počet stran: 264
ISBN 978-80-242-5632-0