Recenze: Zdeněk Hanka – Střípek malachitu

Vytvořeno 5. 10. 2017 2:00

Autor: Radka Jakubíčková

Hmotné bohatství a bída. Dvě oblasti, které od chvíle, kdy člověk začal vlastnit majetek, provázejí lidstvo a denně se střetávají v různých podobách. Přímo a bez možnosti kroku zpět nás do takové situace zavede nová kniha Zdeňka Hanky Střípek malachitu, jejíž hrdinové představují ze sociálního hlediska kontrastní postavy. Vlivem tragické dopravní nehody se jejich osudy nelítostně protnou a v tomto momentě příběh otevírá další téma - vinu a trest.

Hlavní postavou se zdá být Gina, krásná mladá manželka bohatého a úspěšného právníka Alana Borta. Ukončila studia, žije s Alanem a služebnou Luisou v luxusní vile na pobřeží oceánu a má po boku manžela vše, na co si vzpomene. Jako dárek ke svým narozeninám dostane od Alana nový automobil zelené, malachitové barvy. Vše vypadá idylicky. Gina je však v jediném nevratném okamžiku svým zkratovým myšlením a následným neuváženým rozhodnutím odkloněna na slepou kolej svého příběhu. To si však její svědomí odmítá připustit, a tak je hnána sledem dalších událostí zdánlivě beze směru. Do jejího případu se vloží Alan ve snaze Gině pomoci a vše vyřešit. Každý jeho další krok však jen prohlubuje tragický dopad a logicky předjímá důsledky.

Druhá dějová linie se odehrává v prostředí bezdomovců. Setkáme se zde s různými postavičkami a jejich pohnutými osudy, z nichž nejdůležitější pro děj příběhu je Simon, zvaný Hrbáč, kdysi uznávaný houslista, který klesl ne vlastní vinou z vysokého postavení na hudební scéně až k samému dnu. Vzbuzuje ve čtenáři nejen lítost, ale především hluboké zamyšlení nad paušalizováním slova bezdomovec.

Velmi pozoruhodná je postava Ernesta, který se v průběhu děje zjevuje jen v Alanových vzpomínkách nebo jako hlas v telefonu a čtenáře přivádí na mylnou úvahu, že jde o bezvýznamnou postavu. Autor však ani tentokrát nezapřel svůj rukopis. V knihách Zdeňka Hanky stejně jako v divadelních hrách totiž není malých rolí. Každá postava má své místo, které vyplyne až v konečné pointě, a po dočtení knihy čtenář listuje zpět na epizody, jež se mu v průběhu četby jevily bezvýznamné. Nelze proto bezpečně říci, kdo z aktérů je hlavní postavou a kdo vedlejší.

Děj není nijak náročný a jeho místo není blíže určeno, není totiž podstatné. Takový příběh by se mohl klidně odehrát v každém městě kdekoliv na světě. Pro děj je mnohem důležitější myšlení a jednání postav, jejich minulost a přítomnost. Střípek malachitu je příběhem, který pohne čtenářovým svědomím, ať už jakýmkoliv směrem. Ani na konci příběhu Zdeněk Hanka nevybočil ze svých zásad. Děj sice tentokrát uzavřený v jistém smyslu je, ale zároveň otevírá bránu dalšímu dramatickému příběhu.

Stylisticky je Střípek malachitu stejně jako všechna předešlá díla jazykovým skvostem Hankovy tvorby. Vypravěčský styl je úměrně střídán s řečí postav. Autorova košatá a pestrá slovní zásoba plyne jako příjemná hudba a kniha je jako všechny ostatní velmi čtivá. Vytknout mohu jedině tu skutečnost, že se Hanka často vyhýbá hovorovému jazyku i v přímé řeči postav. Některé rozhovory pak nevyzní pro danou situaci autenticky.

Hybatelem děje je tragická nehoda. Dopravní nehody a jiné tragédie se bohužel odehrávají každý den a vždy bolestně zasáhnou do života příbuzných a kamarádů oběti. V situaci, jež je nastíněna v příběhu, je těžké přijmout událost jako osud nebo nešťastnou náhodu. Je zbytečné ptát se proč a co kdyby, přesto se člověk vtažený do tragické události podobným myšlenkám neubrání. Autor jde v myšlence ještě dál a rozvíjí otázku, co vše se může stát, když oběť trestného činu chce vzít věc do svých rukou a sama potrestat viníka. Neposlední nastíněnou otázkou je, zda opravdu – jak se lidově říká – vše mohou vyřešit peníze.

Zdeněk Hanka se ve svých dílech nevyžívá v dlouhých popisech ani hlubokých charakteristikách, což v důsledku znamená, že čtenář má možnost být spolutvůrcem postav. Postavy jsou charakterizovány úměrně rozsahu děje. Hanka se pohybuje na pomezí novely a románu a využívá prvků obou literárních žánrů. Tak jako v ostatních dílech (jmenujme např. Dopis do ticha, Kavárna, Platina, Hedvábný řetěz, Severně od šedesáté páté aj.) nejsou Hankovy postavy černobílé, nelze je rozdělit na kladné a záporné, jsou však vždy ukazatelem čtenářova svědomí a často i samotné povahy. Jeho postavy se vyvíjí spolu se čtenářem. Přestože mám ráda příběhy spletité a dlouhé, v tomto případě vzhledem k myšlence příběhu hodnotím velmi kladně, že autor ponechává čtenáři velký prostor pro uvažování.

Střípek malachitu

	Autor	Zdeněk Hanka
	Nakladatelství	Alpress
	Místo vydání	Frýdek-Místek
	Rok vydání	2017
	Vydání	1.
	Počet stran	224
	ISBN/EAN	978-80-7543-530-9
	Ediční řada	Klokan

Do nakladatelství

Porovnat ceny