Recenze: Beatrice Colinová – Uchopit sen

Vytvořeno 10. 11. 2017 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Příběh britské autorky Beatrice Colinové Uchopit sen nás zavede do Francie na konci 19. století. Právě začínají přípravy na světovou výstavu, jež se uskutečnila v roce 1889, sto let od vypuknutí Velké francouzské revoluce. Autorka si jako námět ke svému románu vzala postavu konstruktéra Émile Nouguiera, jenž společně s Mauricem Koechlinem pracoval pro Gustava Eiffela a zodpovídal za stavbu a bezpečnost věže, která původně měla být po výstavě rozebrána, stala se však nejen hmatatelnou památkou na onu světovou výstavu, ale především symbolem Paříže.

Příjemné historické pozadí tvoří kulisu pro několik lidských osudů. Děj románu začíná v Paříži  roku 1887 při vyhlídkovém letu v horkovzdušném balónu, který se vznáší nad Martovým polem, na němž má brzy stát velkolepá železná dominanta, která dodnes neodmyslitelně patří k Paříži, Eiffelova věž. Společností je tato událost přijímána různě. Jedni se těší, druzí mají obavy a jiní jsou skeptičtí. Zde se poprvé setkají Caitriona Wallacová (Cait) – mladá vdova a skotská gardedáma, která doprovází sourozence Jamieho a Alici Arrolovy na jejich cestách, a francouzský inženýr Émile Nougiere. Okamžitě mezi nimi "přeskočí jiskra". Začne se odvíjet příběh lásky, který je silný, avšak nahlížený kontroverzně, neboť je z pohledu Cait svázaný společenskými konvencemi, vládnoucími na Britských ostrovech.

Prostřednictvím osudů jednotlivých postav je vyobrazena celková společenská situace doby. Cait je postavou typickou pro Anglii devatenáctého století. Mladá žena, která se ocitla sama bez manžela, nemá mnoho možností uplatnit se, a navíc poznala osudovou lásku, které se nemůže plně oddat. Postava Émile Nougiera má reálnou historickou předlohu. Nougier byl skutečným autorem návrhu Eiffelovy věže a jejím hlavním konstruktérem a garantem celého projektu, jenž odkoupil Gustav Eiffel a zajišťoval financování stavby. V románu je Émile symbolem frivolnosti a ležérnosti, ale zároveň touží za takovým stylem života udělat tečku a vést plnohodnotný klidný život. Celý román je směřován k myšlence, zda se osudy těchto dvou postav na konci spojí, či ne.

Kromě hlavních postav je v románu rozvíjeno několik dalších osudů. Nejvýraznější z nich je životní cesta Jamieho Arolla, lehkovážného mladíka, zaměstnaného u Gustava Eiffela. Jamie však touží spíše po věhlasu a penězích, než aby dokázal odvést zodpovědnou práci. Stejně tak může čtenář sledovat osudy jeho sestry Alice, které se propletou s životní cestou Gabriely, Émilovy bývalé přítelkyně. Putování všech postav tvoří, dalo by se říci, pravoúhlé křižovatky, jejichž úseky se logicky protínají, skýtají klasické dopravní kolize, a splétají tak síť příběhu. To vše je dokresleno o výjevy ze vzrušujícího prostředí Montmartru, života umělců a malířů a rušného života Pařížanů obecně.

Nad láskami a strastmi všech protagonistů po celou dobu plynule a sebejistě roste Émilova (Eiffelova) věž.

Staveniště na Martově poli bylo stále ještě hrůznou změtí horizontál a vertikál, dřeva a železa. Půda tu byla plná děr, které teď pokrýval led. Zdálky to vypadalo, jako by tu ze země rostl jakýsi divný kovový dráp, a zatím nebylo poznat, jaké podoby nakonec věž nabude a jak z těch kovových příšer, nakloněných, jako by měly každou chvíli spadnout, jednoho dne vzniknou čtyři elegantní nohy. (str. 186)

"Eiffelovka" tvoří jakousi metaforu Émilova života. Ze zdánlivé změti nýtů a kovových součástek se spojuje velkolepé dílo, které umožňuje nadhled nad starostmi všedních dnů. Émile se bravurně a s noblesou potýká se všemi komplikacemi a těžkostmi, které přináší samotná stavba, i s negativními ohlasy okolí.

A někteří méně vzdělaní se domnívali, že jde vlastně o pouhý obří hromosvod, který bude k Paříži přitahovat bouřky a pozabíjí v řekách elektrickým proudem všechny ryby. (str.232)

Beatrice Colinová ve svém románu používá barvité vyprávěcí postupy plné živých dialogů, které čtenáře okamžitě vtáhnou do děje. Velice pěkně a sugestivně líčí počasí či denní dobu.

Led na kluzišti bruslařského klubu v Bouloňském lese jako by byl z cukru. Lampiony, rozvěšené na šňůrách se houpaly ve večerním větru a barvily křišťálovou plochu do směsi červených, zelených, žlutých a modrých tónů (...) Zevnitř se linulo aroma kávy, horké čokolády a svařeného vína a mísilo se s drsnou minerální vůní ledu a hlubokými, temnými vůněmi okolní přírody. (str. 189)

Dodává tak pařížským ulicím život a zrychlený tep.

Cílem románu není podat pravdivý historický obraz. Příběh však promluví k srdci každého vnímavého čtenáře a nabídne příběh, který se v podobných odstínech děje všude a všem, zde je však zasazen do konkrétní historické doby. A také nastíní nejednu epizodu, v níž se čtenář zajisté najde a bude mít chuť znovu uchopit svůj sen.

Název: Uchopit sen
Autor: Beatrice Colinová
Překladatel: Karla Korteová
Nakladatelství: Euromedia Group, Knižní klub
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 360
ISBN 978-80-242-5752-5