Recenze: Jan Slabý – Kluci ze Skřivánku

Vytvořeno 13. 11. 2017 18:42

Autor: Jiří Lojín

Stává se, že náhodou narazíme na starý obrázek místa, jež důvěrně známe v jeho současné podobě. Staré domy dávno ustoupily novým, stěží jsou k poznání ty, které přežily. Pohled, který vyvolává podivnou náladu. Podobné účinky mívají i vyprávění pamětníků. Jan Slabý do knihy Kluci ze Skřivánku vložil své vzpomínky na dobu a místa, které by jinak zůstaly zapomenuty.

Na dětství, jak autor v úvodu zdůrazňuje, vzpomíná každý rád. Čas potlačí všechno zlé a vzpomínky získávají jedinečné kouzlo romantiky. I když muži slovo „romantika“ slyší neradi, nelze popřít, že dobrodružství klukovských part takový nádech mívala. Záměrně používám minulý čas, protože od dob, kdy kluci hledali zábavu ve hrách venku, uplynulo hodně času.

Kniha vzpomínek Jana Slabého zachycuje období začínající před válkou a končící několik let po ní, a pardubická čtvrť, v níž vyrůstal, jí dala jméno. V první kapitole se autor snaží představit místo děje i všechny postavy. To není příliš šťastný začátek. Jména, s nimiž se člověk setkává poprvé, postrádají bližší spojení s konkrétními lidmi, čtenáři nic neříkají, text působí nepřehledně a pro nezasvěceného nepříliš zajímavě. V následujících částech se však autor plně soustřeďuje na vyprávění svých příhod. Už při líčení prvního dne ve škole čtenář pochopí, že autor ze sebe nedělá hrdinu a nesnaží se za každou cenu drát do popředí.

Život kluků v době dětství Jana Slabého se diametrálně lišil od života dnešní generace. Tato rozdílnost se odráží i literárních dílech Karla Poláčka nebo Jaroslava Foglara, snad nejznámějších autorů, věnujících se podobnému tématu. Nechci Kluky ze Skřivánku srovnávat s Rychlými šípy nebo s Bylo nás pět, zejména proto, že obě tyto dvě knihy obsahují větší dávky fabulace a liší se i autorským záměrem. Zatímco v podtextu Foglarova díla najdeme propagaci klukovských ctností a Poláček potvrdil své umění humoristy, Jan Slabý se především snaží zachytit vzpomínky na tehdejší život. I když to zní obyčejně, není to málo. Především je třeba zdůraznit, že text vychází z reality, i když se mladému čtenáři mohou některé detaily zdát nepravděpodobné. Může se právem ptát, jak je možné, že tehdejší kluci své dětství přežili. Pouliční boje, při kterých létaly drny, ale i kameny, by dnes nejspíš musela ukončit skupina policejních těžkooděnců, což by se stalo vděčným námětem několika závažných reportáží veřejnoprávních i soukromých televizí. Letadla, nevybuchlé bomby a zbraně byly pro kluky ještě přitažlivější a samozřejmě i nebezpečnější. Pamětníci, ale i mladší generace mohou potvrdit, že nejde o žádné výmysly, před relativně krátkou dobou byl život dětí diametrálně odlišný a nepoléhal tak důsledné kontrole ze strany dospělých...

Velmi důležitou částí vzpomínek Jana Slabého je období druhé světové války. Dětí se dotýkala jiným způsobem než dospělých, i když i ony si dobře uvědomovaly, jak nebezpečné je dostat se do konfliktu s německými vojáky nebo členy Hitlerjungend. Samozřejmě, že v knize nemohly být pominuty velké nálety, jimiž byly Pardubice postiženy ke konci války a jejichž následky v podobě nevybuchlých pum se likvidují dodnes.

V kapitole věnované osvobození Pardubic sovětskými vojsky žádné skandální vzpomínky nenalezneme. Pokud se dospělí setkali s rabováním a násilím, dětí z autorova okolí se to příliš nedotklo. I když si pamatuje na naprostý nedostatek civilizačních návyků prostých vojáků, komentuje je s pochopením, a na důstojníka, který bydlel v jejich domě, vzpomíná se sympatiemi.

Vojenské letiště je dalším jevištěm pro dobrodružství kluků ze Skřivánku. Autor opět ukazuje, jak nebezpečné hry si dokázali vymyslet a realizovat, a také to, že dospělí měli málokdy šanci jim v tom zabránit. Neznamená to, že by tehdejší rodiče své děti neměli rádi, ale klima společnosti je nenutilo k tomu, aby je vodili za ručičku až do dospělosti.

V závěru knihy se už ozývá nostalgický tón, který má zdroj ve změnách, jimiž autorova čtvrť začala procházet. Chápe sice, že jde o změny nezastavitelné, přesto je vnímá negativně, téměř jako destrukci svého dětského světa.

Kniha Kluci ze Skřivánku osloví především ty čtenáře, kteří jsou nějakým způsobem s místem svázáni. Je lhostejné, zda tam prožili – stejně jako autor – kus svého života, nebo tam jen pracují. Popisy zaniklých míst, dnes zaplněných poválečnou výstavbou, provokují představivost a vše je umocněno popisným způsobem vyprávění, v němž dominují vzpomínky a fakta. Kniha je napsána kultivovaným jazykem, a přestože se autor snaží občas žertovat, nesklouzává ke křečovitému humoru, k němuž by téma mohlo občas svádět. Text se tak stává zajímavým svědectvím doby a způsobu života jedné malé skupiny kluků.

Název: Kluci ze Skřivánku
Autor: Jan Slabý
Vydavatelství: Akcent
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Stran: 196
ISBN 978-80-905296-2-5