Recenze: Trevor Baxendale – Doctor Who: Dávný čas

Vytvořeno 16. 11. 2017 0:00

Autor: Jitka Culková

V sérii knih o seriálovém fenoménu Doctor Who vyšla trilogie o hledání Půvabu. Půvab je jakýsi svatý Grál, něco, co vám splní všechna přání. Vlastně v knihách není přesně vysvětleno, co to ten Půvab je. Jen samá metafora a naznačování. I samotné označení Půvab je jen jedno z mnoha. A Půvab nemusí být jen předmět, je to nehmotné cosi… touha, přání, kouzlo. Jste zmatení? Ano, je to matoucí. Naštěstí je tu Doktor a ten spolu s Clarou vnese aspoň trochu světla na tuto záhadu.

První díl o hledání Půvabu s názvem Královská krev byl literárně velmi slabý, nejen zmateným vysvětlením, co to ten Půvab vlastně je, ale i samotná zápletka s rytíři kulatého stolu nebyla hodna Doktorova věhlasu. Druhý díl Generace Velkého třesku má zápletku velmi košatou, ale postavy jsou natolik zajímavé, že se v ději neztratíte. A jaký je závěrečný díl trilogie o hledání Půvabu? Dávný čas je z celé trilogie nejlepší.

Stejně jako předchozí díly i tento lze číst samostatně. Narážky na minulá pátrání po Půvabu jsou minimální. Doktor a Clara se přidávají k vesmírné expedici, která pátrá po dávno vyhynulém národu. Účastníci expedice jsou popsáni dostatečně podrobně, sympatie a antipatie jsou vytvářeny hned od prvního seznámení, čtenář se tak může náležitě bát o své oblíbence. A důvod k obavám tu je: vesmírná loď havaruje na podivné cizí planetě, tato planeta je ještě k tomu zakleta v jakémsi časovém paradoxu, takže ani Doktor – Pán času nemůže pomoci.

Autor tohoto dílu Trevor Baxendale se nebojí svým postavám ubližovat, ne všichni členové výpravy přežijí návštěvu červí díry a pobyt na neznámé planetě. Baxendale dobře popsal Doktorův styl vyjadřování i uvažování. Jeho narážky na Clařin vzhled, nepochopení sociálních vztahů i tajná esa v rukávu a jeho výjimečné propojení s TARDIS pomáhá knižnímu Doktorovi ožít. Při čtení jsem opravdu viděla dvanáctého Doktora v podání Petera Capaldiho.

„No ve skutečnosti to není horká čokoláda. Je to syntetický preparát, který lodní nápojový automat vyrábí z odpadu.“
Clara se zakuckala. „Z odpadu?“
„No, co jiného bys chtěla dělat se všemi těmi lidskými výměšky? Na něco je přece použít musíš. Řekl bych, že jako učitelka na coalhillské střední budeš propagovat recyklaci.“
Clara na hrnek vykulila oči. „Ale i tak…“
„Navíc, jde jen o to smísit správné příchutě,“ vysvětlil Doktor bezstarostně. (str. 60)

Tento díl byl propracovaný a emotivní, dosahoval stejné úrovně jako seriál. Což bohužel není v sérii knih o Doktoru Who pravidlo. Jediné, s čím jsem měla problém, bylo označení Clary jako „kamarádky“ Doktora. Doktor má odjakživa společnice!

Ukázka dost přesně vypovídá o Doktorově velmi mizerné schopnosti sociální interakce a empatie. To je jeden z pilířů humoru nejen této knihy, ale všech, ve kterých se objevuje dvanáctý Doktor. Vtipné to je, ale chtělo by to nové nápady.

Hledání Půvabu je tedy vyřešené a další Doktorova dobrodružství se už naštěstí budou týkat úplně jiných vesmírných problémů.

Název: Doctor Who: Dávný čas
Autor: Trevor Baxendale
Překlad: Tomáš Oakland
Nakladatelství: Jota
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 269
ISBN978-80-7565-168-6