Recenze: Matthew Norman – Všichni jsme nějak vadní

Vytvořeno 19. 11. 2017 0:00

Autor: Zuzana Boháčová

Rádi se pobavíte na cizí účet a zvednete si náladu ujištěním, že je na tom někdo hůře než vy? Nebo naopak vyhledáváte hrdiny, kteří ve vás v nelehkém životním období vyvolávají pocit sounáležitosti? Jestli jste alespoň na jednu otázku odpověděli kladně, potom sáhněte po románu amerického spisovatele Matthewa Normana Všichni jsme nějak vadní. Hlavní hrdina Andrew přišel o celý svůj dosavadní život, který pokládal téměř za ideální. A jelikož za vším vždy hledejme ženu, sérii ztrát odstartovalo rozhodnutí jeho manželky zažádat o rozvod.

Nyní žije v New Yorku, pracuje jako barman, a když nepočítá cizího kocoura, který ho v pronajatém bytě občas obdaří svou přítomností, jeho jediným společníkem je nadřízený Byron. Do minulosti se nechce vracet ani v myšlenkách, natož doopravdy. Jenže když mu v domově s pečovatelskou službou začne umírat dědeček, nezbývá mu, než se obrnit odvahou a vyrazit zpět do Omahy, kde, jak se ukáže, bude muset čelit nejenom nepříjemným vzpomínkám na dřívější život a problémům rodičů, ale také následkům svého útěku. Do toho všeho se mu nečekaně připlete svérázná Daisy a svět se opět obrátí o sto osmdesát stupňů.

Andrew Carter je tragikomický hrdina. Je to přesně ten typ hodného kluka, kterého dívky (zvláště v období puberty) opouští kvůli hezounům a drsným hochům. Ve vypjatých situacích, které se ho nějak osobně dotýkají, reaguje nepřiměřeně, často až groteskně. Ztrácí kontrolu nad svými emocemi a dostává se tak do nepříjemných a trapných situací, které mu ještě dlouho po tom zůstávají v mysli a připomínají mu absurdnost jeho chování. Neschopnost zachovat chladnou hlavu v takových chvílích ho ovšem velmi polidšťuje a o to více přibližuje čtenáři.

Soustředím se jen na svůj dech. Tohle si budu hodně dlouho pamatovat. Nejspíš si to budu přehrávat ještě na smrtelné posteli a přát si, aby to probíhalo jinak. Špatné zážitky si z nějakého důvodu pamatujeme nejdéle. A tenhle je ze všech nejhorší. (str. 137)

Extravagantní Daisy je pravým opakem. Způsobem života se vymyká ustáleným pravidlům a její otevřenost a upřímnost často hraničí až s neomaleností. Vypadá trochu jako zjevení. Záhadná a atraktivní dívka s tetováním, která se z nějakého důvodu rozhodne pomoct Andrewovi najít potřebnou sebedůvěru a vrátit ho do života. Na první pohled se může zdát jako čistě účelová postava, a i když je trochu idealizovaná, i ona má své šrámy a v příběhu podstatné místo.

„Nikdy nevěř člověku, co nemá pravidelně aspoň půl dne depku. To je moje motto.“ (str. 66)

Díky zvolené ich-formě má čtenář možnost nahlédnout do myšlenek hlavního hrdiny a zjistit, že dokáže být také vtipný. Ostatně první polovina knihy staví právě na jeho vnitřních monolozích a trefných komentářích a dodává tak titulu osvěžující dávku humoru. Ta se v druhé části bohužel pomalu vytrácí, Andrewovi jako by v tomto směru docházel dech, na druhou stranu se zde autor dotýká vážnějších témat, která jsou s ohledem na žánr sice zpracována lehčí formou, přesto se s nimi leckdo ztotožní.

Stáří, osamělost, odcizení se vlastní rodině, pocit zbytečnosti. Andrew najednou zjišťuje, s čím vším se potýkal jeho dědeček, zatímco on byl ve své bolesti zaměřený pouze sám sebe, a začíná si uvědomovat svůj podíl viny. Podněty k zamyšlení dodává i jeho bigotní a kariéristická matka, jež jako rozhlasová moderátorka šíří do světa svoje nesympatie vůči imigrantům nebo adopcím dětí homosexuály, zatímco její manželství se pomalu rozpadá.

Děj ubíhá, neobsahuje zbytečnou vatu a díky tomu dokáže udržet pozornost. Dialogy i popsané situace mají šmrnc a nenudí. Vážnější okamžiky se naopak nesnaží hrát na přehnaně tklivou strunu a nezabředávají do patosu s cílem zaútočit na čtenářovy city. Ač k tomu anotace může vybízet, nejedná se v tomto případě o žádnou červenou knihovnu. Oceňuji, že i v samotném závěru si autor dokázal udržet úroveň a vytvořil tak vkusné a důvěryhodné zakončení.

Všichni jsme nějak vadní je povedený kousek z řady knih napsaných primárně k pobavení, který kromě zábavné složky přináší i hlubší zamyšlení nad mezilidskými vztahy, pomíjivostí lásky či lidmi, jež tvoří naši rodinou. Jednoduše nabízí mix všeho, co k životu patří. A s velkou pravděpodobností přiměje nejednoho čtenáře na chvíli se zastavit a přehodnotit svoje priority.

„Všichni se rádi litujeme. Každý máme svůj vlastní dojemný příběh, který si pořád přehráváme v hlavě jako v televizi.“ (str. 141)

Název knihy:  Všichni jsme nějak vadní
Autor: Matthew Norman
Překlad: Jan Sládek
Nakladatelství: Jota
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2017
Vydání: 1
Počet stran: 295
ISBN 978-80-7565-162-4