Recenze: Jitka Svobodová – Přemyslova krev

Vytvořeno 29. 11. 2017 1:00

Autor: Radovan Kolbaba

Zobrazeno: 1719

Období kolem roku 1000 není v české historii zapsáno zrovna zlatým písmem. Předchozího roku skonal kníže Boleslav pojmenovaný po svém otci, nejslavnějším bratrovrahovi našich dějin. V několika následujících letech se na trůnu vystřídali tři jeho synové a ještě jeden notorik, dosazený dalším Boleslavem, ovšem tím Chrabrým z Polska. Jedná se o období, kdy se české knížectví povážlivě přiblížilo dnu své existence, ale stejně jako se plavec ode dna odrazí k hladině, blýsklo se na lepší časy, když se vlády ujal kníže Oldřich a především jeho syn Břetislav. Právě o této době pojednává nová kniha z nakladatelství Straky na vrbě od debutující autorky Jitky Svobodové. Ta kniha se jmenuje Přemyslova krev a nabízí čtenáři neobvyklou procházku třiačtyřiceti lety českých dějin.

Právě letopočty zvolila Jitka Svobodová za své kapitoly. Na jednu stranu tak účelně dodržuje chronologii vyprávění, na druhou zde najdeme takové extrémy jako kapitolu, jež je jediným odstavcem citace z takzvané Kosmovy kroniky, a jinou, mající takřka šedesát stran.

Pro milovníky jednoduchého škatulkování knih bude Přemyslova krev nemalý oříšek. Přestože vychází z historicky doložené a nejspíš i přikrášlené reality, nejedná se o dějepisný román či snad kroniku. Ačkoli je v ní spousta prvků fantastiky, není ani čistou historickou fantasy. Kniha též nesleduje primárně osudy jediného člověka, ale hned řady osob, označit ji za novodobou ságu však také není jednoduché, protože se věnuje jen dvěma generacím přemyslovského rodu a ani jedinému jejímu členovi od narození až do smrti. Její vyprávění tak střídá formy i žánry, jak se autorce zrovna zamane. V některých pasážích suchým stylem kronik popisuje významné události, jindy vtipně komentuje milostné patálie některého z hrdinů, následně vytasí zuřivý boj křesťanských kněží s pohanskými běsy, až si nejeden čtenář vzpomene na knihy Juraje Červenáka.

Právě neukotvenost je nejvýraznějším rysem knihy, která jakoby od začátku do konce hledala sama sebe. Čtenář dlouho neví, kdo je vlastně hrdinou, jemuž by měl fandit, či ho nesnášet, než po několika stech stran pochopí, že vlastně nikdo takový není. Postavy přicházejí a odcházejí až podezřele nenápadně. Někdy se zdá, že je ta či ona osoba pro příběh zcela stěžejní, jen aby se bez jakéhokoliv vysvětlení vytratila a několik desítek, možná i stovek stran není ani zmíněna. Potom se najednou vynoří z jakéhosi bezčasí a výrazně zasáhne do běhu událostí. Je to vidět například na nešťastné unesené Boženě, či osudem ještě více pronásledovaném knížeti Jaromírovi.

Tak nějak do ztracena často působí i použité významné historické i fabulované události. Jitce Svobodové se bohužel nepodařilo dát jim patřičný emocionální náboj. I smrt či zohavení významné osoby tak na čtenáře nijak zvlášť nezapůsobí. Neznamená to, že by kniha byla od začátku do konce nudná, Jitka Svobodová píše čtivou moderní češtinou, která využívá historismy jen tam, kde je jich třeba, takže nekazí plynulost textu. Především milostné pasáže se jí daří, vyloudit úsměv umí též a přestože se nezařadí po bok mistrů české akční fantasy, boje v jejím podání nikoho neuspí.

Kniha vyniká především grafickým zpracováním a péčí, kterou jí nakladatelství věnovalo. Zaujme už ilustrace na obálce od Jany Šouflové, vhodně mísící středověké křesťanské a pohanské motivy Slovanů. Orientaci v příběhu též pomáhá mapa na předsádce knihy, která v hranicích současné České republiky zaznamenává významná sídliště tehdejší doby a příběhu knihy. Vnitřní ilustrace jsou převzaty ze středověkých spisů z Národní knihovny a přestože ne vždy nezobrazují události z knihy, vhodně doplňují její atmosféru.

Díky širokému záběru knihy je těžké ji někomu jednoznačně doporučit. Milovníky historických románů může popouzet spousta věcí od pohanské magie, která v knize hraje významnou úlohu, přes poměrně volné nakládání s historickými fakty, například naznačování homosexuality nejvýznamnějšího z českých patronů, po alkohol milující, souložící a bitkám či zabíjení se nevyhýbající české biskupy a světce. Příznivcům fantastiky zase může vadit svázanost s historickou realitou. Kniha se pravděpodobně více zalíbí čtenářkám se slabostí pro mužné, byť občas chybující reky. Na druhou stranu však musí překousnout mdlé ženské postavy, které se přes záblesky samostatnosti nechávají z větší části vláčet svými mužskými protějšky, včetně v knize zřejmě nejvýraznější Jitky ze Schweinfurtu. Máte-li však rádi historické romány či českou fantasy a zmiňované rozkročení mezi více žánry vám nevadí, dejte Přemyslově krvi šanci.

Název knihy: Přemyslova krev
Autor:  Jitka Svobodová
Překlad:
Nakladatelství: Straky na vrbě
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 824
ISBN: 978-80-87364-71-0
Ediční řada: Česká fantastika