Recenze: Anna Bolavá – Ke dnu

Vytvořeno 30. 11. 2017 1:00

Autor: Jiří Lojín

Kniha Ke dnu je stejně bolavá jako jméno, které si zvolila její autorka. Na předchozí román Do tmy navazuje stylem, místem děje a zejména beznadějí, obestírající hlavní hrdiny. Spojovací článek mezi oběma knihami tvoří prolog.

Především se rozšiřuje počet hlavních postav. Zatímco v předchozí knize se autorka soustředila zejména na bylinkářku Annu a ostatní, například doktor Diviš či Miluška, stojí na okraji jejího zájmu, v knize Ke dnu je důležitých postav tolik, že zpočátku není jednoduché udělat si v nich přehled. Možná pomůže malá rekapitulace. Miluška Bartáková je stále milenkou doktora Diviše, jeho žena Helena je nalezena mrtvá v močále. Mladý novinář Petr Málek se snaží o události napsat sérii článků, která by jej trochu proslavila, inspiruje ho jeho jasnozřivá teta Irma. Rodinu Bartáků doplňuje Miluščin bratr Míra a maminka Marie, stářím a nemocí poněkud zmatená.

Druhou skupinou postav je rodina Vávrova. Vdova Milada Vávrová a její švagr Jarda Vávra, atraktivní majitel místního podniku. Důležitou postavou je Áňa, Miladina dcera. Do relativně poklidného života zasáhne Hanka Strnadová, která se se svou matkou Alžbětou přistěhuje do svého bývalého domu.

Pokud si čtenář tyto vztahy uvědomí, stává se kniha přehlednější a už zpočátku je možné lépe vnímat události, které autorka odhaluje pomalu a jaksi neochotně. Samozřejmě, nelze hovořit o neochotě v pravém slova smyslu, jde pouze o autorský záměr, umožňující čtenáři aktivně spolupracovat při domýšlení pointy. Ta nakonec přece jen zazní, ale jen tak mimochodem, v době, kdy se čtenářův zájem již upnul ke zcela jiné linii příběhu.

Každého z hrdinů autorka představuje jiným způsobem. Nejbližší, zdá se, je jí Milada. Er-forma, použitá téměř v celé knize, sice neumožňuje čtenáři sdílet všechna její citová hnutí či pozorovat svět jejíma očima, přesto se lze seznámit s jejími touhami i sny. Ty nejsou nijak romantické, ostatně v knihách Anny Bolavé pro romantiku není žádný prostor, Milada je ryze pragmatická žena. Nerezignuje sice, ale dobře si uvědomuje, že její možnosti jsou velmi omezené.

Školačka Anna, v knize spíše nazývaná vhodnější formou svého jména Áňa, stojí skromně v pozadí, ale okolo ní se zhmotňuje veškeré tajemno. Její dětská mysl si upravuje realitu způsobem, který ji chrání a umožňuje vstřebat i tak tragické události, jako je smrt. Mimo jiné působí její postava jako katalyzátor, formující vztahy mezi ostatními postavami.

Kapitoly jsou proloženy odstavci psanými kurzívou. Ich-forma a obsah velmi brzy prozradí, že jde o jakési deníkové zápisky. Jejich autorkou je Hanka Strnadová, která, na rozdíl od Milady, nemá její schopnost chovat se a myslet racionálně. Její křehkost a zranitelnost, která není hraná, má v sobě exotickou přitažlivost pro muže a dokáže zamíchat kartami, které jsou zdánlivě již rozdané. Deníkové zápisky jsou charakterizované barvami, vyjadřujícími Hanino rozpoložení, časem však ustupují do pozadí a Hana se ze svého nitra, do něhož se kdysi schoulila, vrací do reálného světa.

Anna Bolavá se soustřeďuje především na ženské postavy. Lépe jim rozumí a vyhnula se tak nevěrohodné interpretaci mužské psychiky. Doktora Diviše i Jardu autorka pojala jako postavy bez hlubšího zkoumání, sloužící pouze k tomu, aby se mohly projevit charaktery těch ostatních.

Pod povrchem útržků jednotlivých linií příběhu jsou ukryty dramatické osudy všech protagonistů a jejich problémy je táhnou ke dnu mocněji, než gravitace mrtvé tělo manželky doktora Diviše. V tomto ohledu je název knihy mnohoznačný a jeho volba znamená víc, než podobnost s názvem knihy první. Oba texty tvoří svébytný celek, zaujímající v současné české literatuře svým originálním pohledem zvláštní místo.

Název: Ke dnu
Autor: Anna Bolavá
Nakladatelství: Odeon
Číslo vydání:     1
Rok vydání: 2017
Počet stran:     288
ISBN:    978-80-207-1758-0