Recenze: Tim Weaver – Němé oběti

Vytvořeno 13. 12. 2017 0:00

Autor: Alena Lochmannová

Když se Colm Healy, bývalý elitní detektiv Metropolitní policie, ocitne na ulici, bez kariéry a zavržen vlastní rodinou, zbývá mu jen jediné, k čemu se upíná. Najít vraha matky a jejích dvou holčiček, brutálně zavražděných v jejich bytě. Osloví tak svého přítele, Davida Rakera, který pátrá po nezvěstných osobách, aby mu pomohl. Tim Weaver bere ve svém nové knize Němé oběti čtenáře na exkurzi do světa zapomenutých atrakcí i brutálního zločinu, kdy společně s ním budete hledat odpovědi na řadu otázek a rozplétat motivy pachatelů nitku po nitce. Postupem času se přestanete ptát na otázku „kdo“, ale mnohem více budete toužit po odpovědi na otázku "proč".

Existují různé postavy detektivů. Většina z nich má své zápory a mouchy, ale převažují kladné vlastnosti. Jedná se zpravidla o charismatické postavy, které opanují děj příběhu či celé série. Colm Healy je přesný opak. Zkrachovalec, kterému už nic nezbylo a poslední zbyteček vůle a úcty k sobě samému visí na tenkém přadenu mála nashromážděných důkazů k brutální vraždě mladé matky a jejích dcer. Jeho přítel, David Raker, který nemá s Healym jednoduché pořízení, ostatně jako nikdo, chápe, že mu musí pomoct. Jinak totiž nedokáže bývalý detektiv nikdy najít klid. A tak se pouští po téměř vyhaslé stopě a postupně odkrývá tváře schované za maskou i pozadí vraždy, která navždy poznamenala životy mnoha lidí. Celou dobu jej však ze stínů sleduje i vrah, který se připravuje na svoji poslední etudu.

Ačkoliv se nejedná o první knihu Tima Weavera s Davidem Rakerem (mohli jste již číst například Není cesty zpět nebo Bez slitování), tento sympatický soukromý detektiv neztrácí na atraktivitě. Pokud jste nečetli předchozí díly, není to na škodu, neboť veškeré podstatné informace jsou obsaženy v knize samotné. To možná může na čtenáře, kteří Weaverovy knihy znají, působit do jisté míry příliš rozvláčně, pro nováčky v řadách čtenářů Davida Rakera se však jedná o přidanou hodnotu. A i přes možná do jisté míry opravdu rozvláčný a pomalejší rozjezd vnáší do příběhu balanc dynamický závěr.

Weaver si pohrává s popisem prostředí, do něhož děj zasazuje děj knihy. Čtenář si tak dokáže živě představit místa, přiřadit danému ději vhodnou emoci, kterou popis místa svým vykreslením vyvolává. Na druhou stranu se Weaver nebojí být kreativní. To jistě přivítají čtenáři, kteří rádi popustí uzdu své fantazii. Ti racionálně založení budou do jisté míry cítit rozpaky při čtení o tajných chodbách a netradiční mapě z automatů, na druhou stranu, ačkoliv i já sama jsem spíše racionálně založená a nad některými pasážemi jsem se skutečně pozastavila, tyto fantazijní toulky nijak nenarušují ani neubírají na atraktivitě samotné hlavní dějové lince. Ta od počátku příběhu roste a nabalují se na ní další a další aspekty, až se jedná o příběh s řadou odboček a postav, které vystupují postupně ze stínů, a ačkoliv se může zdát, že nemají nic společného, pojí je mnohé netušené.

Velkou devizou knihy je postava Davida Rakera, který je prostě sympaťák. Neohrožený, chytrý, zkušený potížista, který je příkladem dokonale kladného hrdiny. Jeho kombinace s politováníhodným (a ano, v některých částech knihy je lítost skutečně to, co bude čtenář pociťovat) Healym je naprosto perfektní.

Weaver hraje na čtenářovy emoce stejně jako na klavír. Od zoufalství a depresivního ladění při popisu posledních dní života brutálně zavražděných obětí přes lítost nad zruinovaným životem úspěšného člověka až po úlevu střídající až nesnesitelné napětí v závěrečných kapitolách knihy. Němé oběti jsou tak knihou, kterou si nejen přečtete, ale také doslova prožijete.

Ukázka z knihy: 
Zadíval jsem se na své BMW, zaparkované proti předpisům v půlce ulice v zóně vyhrazené pro místní. Prozatím ho před zraky policistů chránila dodávka, ale ne na dlouho. Byli od něj sotva patnáct metrů a krátce je rozptýlilo jiné BMW – novější a dražší než moje, ale ve stejné barvě. 

Vystartoval jsem a držel se na okraji chodníku, kde mě kryla dodávka. Byl to risk – sice mě neviděli, ale zároveň jsem já neviděl je, takže kdyby trochu přidali do kroku, zpozorovali by mě mnohem dřív, než bych se k autu stačil dostat.

Pět metrů od svého vozu jsem ukročil stranou a vykoukl. Stále se zabývali tím druhým BMW. Slyšel jsem jen útržky jejich konverzace – jeden právě sděloval druhému, že to není ten model, který hledají – a pak jsem konečně dospěl ke svému autu.

Kufr byl odemčený.

Pohupoval se v jemném větříku vanoucím od řeky na mezeru asi jednoho centimetru. Přes střechy po mé levé ruce se zamračenou oblohou prodral sluneční paprsek, odrazil se od auta a ozářil kousek toho, co se v kufru ukrývalo.

Calvin East.

Jenže ne ve stavu, v jakém jsem ho zanechal. (Str. 363)

Název knihy: Němé oběti  
Autor: Tim Weaver
Překlad: Alžběta Lexová
Nakladatelství: Mystery Press
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: První
Počet stran: 528
ISBN: 978-80-88096-82-5