Recenze: Miroslav Skačáni – I on je hrdý na Stalina

Vytvořeno 20. 12. 2017 0:00

Autor: Jiří Lojín

Boom knih, věnujících se stalinskému období, už opadl. Pro čtenáře už nemají kouzlo nového, kdysi zakázaného, a mohlo by se zdát, že osobnost Stalina byla analyzována a rozpitvána naprosto dokonale. Přesto není důvod pro rezignaci a naprosté opuštění tohoto tématu.

Opětovné připomínání stalinského období není důležité pouze jako memento bránící ignorování nebo bagatelizaci, umožňuje také studovat psychologický profil tyrana, který není tak vzácný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Miroslav Skačáni má z pohledu své profese ke studiu psychických poruch velmi blízko a stalinské období poskytuje dostatek materiálu. Nejvíce samozřejmě v samotné osobnosti Josifa Vissarionoviče Stalina, ale vydatnou inspiraci mohou skýtat i lidé, kteří se pohybovali okolo něj.

Autor se soustředil na jedno krátké období, kdy krize činnosti sovětské kontrarozvědky vynesla na výsluní mladého muže, který ovšem neměl šanci takovou zodpovědnost unést. Víc než o smutný příběh tragického hrdiny jde autorovi o proměnu osobnosti, související se získáním nepřiměřené moci a zejména se snahou o její udržení. Absolutní moc, jíž bezesporu Stalin vládl na počátku druhé světové války, mu umožňovala, tak jako každému diktátorovi, kohokoliv vynést do nepředstavitelné výše, či naopak srazit do hlubin zapomnění, a to doslova. Lidé, kteří zmizeli, se náhle ztratili i z dobových fotografií.

Život diktátorů mívá typizovaný průběh a většinou končí eliminací bývalých přátel a obklopováním se neschopnými, ale neškodnými podřízenými. Příběh, vyprávěný Miroslavem Skačánim, však sleduje Stalina v době, kdy se do této fáze ještě nedostal. Neschopnost velitelů jednotlivých složek státní moci podle něj spíš pramenila z faktu, že se jimi stávali zasloužilí bojovníci, jejichž zkušenosti byly převážně bojové. Lehkovážné katapultování mladého poručíka do čela kontrarozvědky má, jak naznačuje autor, více aspektů. Stalin demonstruje svou absolutní moc, rezignuje na skutečnou kvalitu lidí, což se následně projeví čistkami, které prakticky zlikvidují funkčnost armády. A v neposlední řadě i hraje jakési složité simultánní šachové partie se svými starými spolubojovníky.

Styl Miroslava Skačániho je, jak jsme u tohoto autora zvyklí, víceméně popisný, proložený poměrně zdařilými dialogy, které ovšem jednotlivé postavy příliš nediferencují. Použití er-formy umožňuje čtenáři nahlédnout do myšlenek a plánů jednotlivých postav, což je nezbytné pro pochopení jejich motivace a směřování. Autor do textu zařazuje i citace z vědeckých studií, týkajících se problematiky, s níž pracuje.

Kniha I on je hrdý na Stalina není knihou historickou, její podstatu netvoří žádný důležitý dějinný moment, stalinská doba poskytuje pouze kulisy a postavy sovětských vůdců studijní materiál. Samotný děj se tak více blíží modelové situaci, umožňující zevrubně vysvětlit vývoj osobnosti reagující na mezní situaci. Takovou postavou není jen Stalin, ale i mladý poručík.

Zakončení knihy není překvapivé, vše směřuje k předem určenému osudovému závěru. Přesto je kniha čtivá, což je dáno zejména přehlednou a srozumitelnou stavbou textu. Čtenář si může připomenout hrůzy tehdejší doby, jejíž – i když slabá – ozvěna dolehla i k nám. Autor v závěru zdůrazňuje skutečnost, že Stalin je v Rusku vnímán u velkého počtu lidí pozitivně, a objektivně připomíná i jiné diktátory, které s odstupem doby považujeme za velikány historie.

Název: I on je hrdý na Stalina
Autor: Miroslav Skačáni
Nakladatel:  Skačáni Miroslav
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Stran: 173
ISBN 978-80-270-1882-6