Vulgární, šokující... a přesto zábavná a oblíbená

Těmito slovy bychom mohli charakterizovat americkou herečku, komičku a spisovatelku, jejíž sbírku osobních příběhů nedávno vydalo nakladatelství Columbus pod názvem Kamarádka vodka. Možná někteří z vás netuší, o kom je řeč – onou mediálně proslavenou ženou, která se rozhodla okusit literární slávu, je Chelsea Handlerová, která je i hlavní postavou zmíněného románu.

Hned na první straně vás zaujme krátké věnování. Na tom, že autorka připisuje tento román své matce, by nebylo zase nic nevídaného, avšak již způsob tohoto věnování vám řekne mnohé o stylu, v němž se nese celá kniha. V úvodu totiž stojí: „Mé matce. Mám tě ráda, ty zavalitá opice.“ Zdá se vám toto oslovení vlastní matky nevhodné, dokonce urážející? V tom případě byste raději neměli číst dál, protože nejbližší rodinní příslušníci jsou v následujících dvanácti kapitolách vydáni napospas autorce, která se neostýchá zacházet do intimních podrobností.

Kniha začíná nevinně vyprávěním o tom, jak malá holčička nalhává svým kamarádům, že bude hrát v pokračování filmu Vojín Benjamínová nebo vystupovat po boku Madonny. Brzy je však dětský svět opuštěn. V rychlém tempu se pak střídají vzpomínky na dobu, kdy se – dříve tak roztomilá – Chelsea dostává do vězení, spí s trpaslíky a obklopuje se podivnými lidmi z branže.

Chelsea vypráví nejen o svých zážitcích s rodinou, ale i o svém dospívání, vztazích a budování kariéry spisovatelky a moderátorky. A protože jejím cílem bylo vše podat s co největší dávkou humoru, libuje si v líčení trapných situací, ze kterých ji často nezachrání nikdo jiný, než-li její největší kamarádka – vodka. Ano, přesně tak. Autorka se netají svou láskou k alkoholu, ani svými zkušenostmi s drogami či sexuálními úlety. Rádoby veselé situace jsou však někdy hnány do extrému, neschází ani peprná slovíčka a líčení takových příhod, při jejichž čtení se budou někteří z vás červenat.

Otázkou zůstává, zda jsou ony autobiografické prvky skutečné, nebo vymyšlené. Přestože jsou v knize uvedena některá fakta, která se shodují se životem autorky i s životem její stejnojmenné hrdinky, nemůžeme s jistotou nikdy říci, co je a co není fikce. Handlerová zřejmě ví, že právě po oné nálepce „osobních příběhů“ či „vzpomínek“ prahne mnoho čtenářů, zvláště pokud se jedná o knihu nějaké mediálně známé osobnosti. Nahlédnout do života těchto lidí je pro tyto čtenáře velkým zážitkem, podobně jako pro některé čtení bulvárních časopisů.

Autorčin humor některé z vás rozesměje, jiné možná pohorší. Knihu Kamarádka vodka doporučuji všem, kteří hledají četbu na zahnání nudy a rádi by nahlédli do osobních vzpomínek jedné americké komičky a herečky. Nečekejte však přílišný umělecký zážitek – autorka stále zůstává spíše komičkou, nežli spisovatelkou.

Ukázka z knihy:

„Nejsi šťastná, že Albert zrušil svatbu? Jinak bys nikdy neměla příležitost večeřet v Dine la... Už jsem zapomněla, jak se to tady jmenuje.“
„Noir. Dans le Noir. Je to idiot. Doufám, že od tý servírky něco chytne.“
„To nejspíš chytne. A až bude na tom svým mexickým zadku něco mít, doufám, že přijde o práci a natáhne si kolenní šlachy.“
„Je to Kubánec, Chelseo.“
„To je jedno.“
„Ty si myslíš, že ho nechá?“ zeptala se mě.
„Jo, to si myslím. Je to smolař a navíc má ženský tvary. Má zadek jako ženská.“
„Myslíš?“
„Jo, má ženský tělo a s přibývajícím časem bude stále víc vypadat jako děvka.“
„Má docela velký prsa,“ zamyslela se.
„Sarah, má je větší než já. Musí mít nejmíň čtyrky.“
„To máš pravdu. A kromě toho v posteli nebyl nic moc.“
(S. 100-101)

Knihu Kamarádka vodka vydalo nakladatelství Columbus.


Čtěte také:

Ukázka z knihy: Kamarádka vodka