Recenze: Jussi Adler-Olsen – Selfies

Vytvořeno 6. 1. 2018 0:00

Autor: Lukáš Loužecký

Každá kniha Jussiho Adlera-Olsena je nadšeně očekávána všemi příznivci severské krimi. Tentokrát se ovšem autor dočkal i značného množství kritiky. Opravdu je Selfies tak špatné nebo už jsou čtenáři namlsaní množstvím knih tohoto žánru?

V sedmém příběhu oddělení Q se objeví hned několik záhadných případů, které si získají vaši pozornost. V kodaňském parku je nalezena mrtvá starší paní, šílený řidič srazí pro změnu mladou paní a další trestné činy jsou plánovány v brzké budoucnosti. Carl, Asad a Gordon se tedy musejí otáčet, navíc jim jejich kolegyně Rose způsobí nemalé překvapení. Stane se totiž jejich dalším případem.

Ano, jedním ze středobodů celého příběhu je tentokrát život Rose, který nebyl rozhodně nijak jednoduchý. Tyranizoval ji otec, což se odrazilo na její psychice. Jedná se o velice zajímavou a propracovanou zápletku, vzhledem k důrazu na osobní život jedné z hlavních postav celé série určitě zaujme všechny příznivce tohoto autora. Těšit se mohou na dramatické okolnosti a postupně gradující události. Rose se totiž omylem připlete i k pachatelkám dalších zločinů a bude jí to málem stát život.

Vedle toho se čtenáři mohou těšit hned na několik případů. Vraždy se poměrně rychle nakupí, stejně jako množství postav. Kromě starých známých vyšetřovatelů se dočkáte několika záporáků. U některých vražd známe jejich pachatele od začátku, ale u dalších ho budou muset policisté teprve vypátrat. Poměrně velké množství případů stojí za tím, že někteří čtenáři se u určitých pasáží lehce nudí nebo jsou zmatení. Opravdu je celý děj chvílemi zamotaný a jeho rozmanitost způsobuje často méně akční až rozvláčné tempo. Na druhou stranu Jussi Adler-Olsen prostě umí psát, což je vidět na první pohled. Kniha má celkově přes 500 stránek, ale s jejím dočtením přesto nebude mít většina lidí problém. Občas se tedy můžete trochu zaseknout, ale v zápětí se opět naplno rozjedete.

Kniha se zároveň lehce dotýká i sociálních témat, nebojí se opřít do příživníků, kteří zneužívají příspěvků od státu a tím vlastně následně vzniká potřeba pachatelky vraždit. Jejími oběťmi jsou totiž právě ženy, které nepracují a chtějí z ní jako sociální pracovnice jen vyžebrat nějakou tu korunu.

Už jsem se zmínil, že v knize se objeví hned několik pachatelů a případů. U všech je hlavním podezřelým žena, což je rovněž poměrně zajímavým faktorem. Většina z nich je buď trochu labilní, nebo se jedná prakticky o nižší vrstvy společnosti. Dočkáte se i prostituce a alkoholismu, zabrousíte dokonce i do období druhé světové války.

Pozadu nezůstane ani boj v samotných řadách policie. Vedení totiž chce zrušit oddělení Q a připravit někoho z nich o práci. To si ovšem detektivové ze sklepa nechtějí nechat líbit, takže zahájí boj o své vlastní zaměstnání. Do všeho se navíc ještě připlete televize, která zrovna natáčí pořad o jejich vyšetřování, hlavním hrdinou má být Carl. Ten ovšem není na publicitu zrovna nažhavený, takže se snaží novinářů rychle zbavit. Někdy ovšem může využít jejich mediální moc pro vlastní potřeby.

Selfies není vyloženě špatnou detektivkou. Nabízí hodně rozmanitý děj, objeví se v něm i řada napínavých momentů, a nakonec se celé klubko příjemně rozmotá. I přesto je vzhledem k velké konkurenci v podobě předchozích dílů o něco níže. Někteří ze čtenářů tohoto autora se prostě do knihy tolik nezačtou a odsoudí ji za menší akčnost. I přesto se jedná o nadprůměrnou knihu, která si své příznivce najde. V příštím pokračování případů oddělení Q se bude muset Jussi Adler-Olsen vytasit s pořádně výbušným materiálem, aby všechny své kritiky přesvědčil, že stále patří mezi největší autory tohoto žánru. A to on rozhodně patří.

Název knihy: Selfies
Autor: Jussi Adler-Olsen
Překlad: Kristina Václavů
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2017
Vydání: První
Počet stran: 520
ISBN: 978-80-7577-161-2