Recenze: Erika Johansen – Osud Tearlingu

Vytvořeno 31. 3. 2018 0:00

Autor: Markéta Forejtová

Kniha Osud Tearlingu je třetím a závěrečným dílem série Královna Tearlingu z pera Eriky Johansen. Mladá královna Tearlingu, Kelsea, překonala již mnoho strastí. Jenže teď se blíží závěrečná bitva, Kelseina země se nebezpečně hroutí a nepřátelé jsou silní. Kromě toho mladou hrdinku stále pronásledují vize, kvůli kterým ne vždycky vidí jasně. Podaří se jí uspět a zaručit svému lidu klid a mír?

Osud Tearlingu začíná přesně tam, kde skončil předchozí díl s názvem Invaze do Tearlingu. Autorka pokračuje také stejným stylem vyprávění: střídá se několik různých úhlů pohledu, všechny v er-formě. Jednotliví vypravěči zprostředkovávají informace z různých míst a časů, takže si čtenář může utvářet širší obrázek toho, co se děje. Tento způsob sdílení příběhu nejspíše nesedne každému, ale ti, komu nevyhovoval, pravděpodobně vzdali už čtení prvního dílu.

„Je to od tebe laskavost, starouši, ale minulost je vždycky blízko, bez ohledu na to, jak moc se snažíme od ní vzdálit. Já jsem s ní skoncoval, to ale ještě neznamená, že ona skoncovala se mnou." (str. 142)

V rámci série se Erika Johansen drží osvědčené strategie. Pokud vás tedy délkou nebo snad komplexností neodradily předchozí knihy, spokojíte se pravděpodobně i s Osudem Tearlingu. Vyvstává pochopitelně otázka, jak autorka zvládla konec, ke kterému celý děj směřuje vlastně už od první stránky. Je třeba přiznat, že jedničku si závěr nezasloužil, čtenář ho nejspíše uhodne dopředu.

To by samo o sobě knihu neshazovalo, jenže Erice Johansen se bohužel nepodařilo vykreslit poslední scénu dostatečně přesvědčivě, a tak působí trochu nastrčeně a „odfláknutě“. Hlavní myšlenka celé série totiž směřuje přesně k tomuto bodu – autorka má vizi, kterou nám chce představit a vysvětit. Jenže bohužel nezvládne čtenáře příliš přesvědčit o tom, jak to nakonec dopadlo, takže závěr působí trochu sebedestruktivně.

Omylem utopie může být předpoklad, že všechno bude dokonalé. Dokonalý může být plán, ale my jsme lidé, a dokonce i do utopie si přinášíme svou bolest, omyly, žárlivost, žal. Nemůžeme odložit své vady, dokonce ani v naději na ráj, takže plánovat novou společnost a nevzít přitom v úvahu lidské chyby znamená odsoudit tuto společnost ke zkáze. (str. 158)

Co ale knihu, stejně jako předchozí díly, táhne dopředu? Samozřejmě hlavní hrdinka Kelsea, která se naprosto vymyká z řady tuctových a naivních protagonistek, jež v literatuře pro mládež vídáme tak často. Kelsea má velké srdce a nejradši by do něj vtěsnala celé svoje království. Každé své rozhodnutí nejprve zváží z hlediska svého lidu, a pak až sebe. A když to neudělá, trpce toho lituje. I přes své chyby ale Kelsea nepůsobí naivně a její myšlení se zdá logické a pochopitelné.

Díky různým úhlům pohledu ale dostávají prostor i další postavy, což příběhu jedině prospívá. Každý charakter přidává ději na důvěryhodnosti a komplexnosti. Ta ovšem rozhodně nechybí a při čtení se budete muset nejednou zamyslet nad tím, jak to vlastně všechno funguje.

Na první pohled může Osud Tearlingu působit nudně a zdlouhavě, ale opak je pravdou. Erice Johansen se daří držet čtenáře napjaté až do samého konce. Ačkoli se děj neposunuje rychle, autorka zkrátka píše tak chytlavě, že musíte dočíst ještě jednu kapitolu, a pak ještě tu další, a pro jistotu ještě tu další.

Katie na okamžik cítila jeho dobrotu tak silně, jako by je vázalo neviditelné lano, a náhle pochopila, proč mamka za tímhle mužem šla přes oceán. (str. 67)

Celkově vzato jde o uspokojivé zakončení série - příběh se totiž, až na poslední scénu, skutečně povedl. Každopádně je jisté, že fanoušci Tearlingu nebudou zklamáni. A ačkoli má Osud Tearlingu svoje mouchy, rozhodně si zachovává důstojnost.

Název knihy: Osud Tearlingu 
Autor: Erika Johansen
Překlad: Veronika Volhejnová
Nakladatelství: YOLI 
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
Počet stran: 488
ISBN: 978-80-7549-625-6