Recenze: Luděk Staněk, Miloš Čermák – Přišel Bůh do kavárny v Karlíně

Vytvořeno 18. 4. 2018 1:00

Autor: Marie Svobodová

V knize „Přišel Bůh do kavárny v Karlíně“ glosují Luděk Staněk a Miloš Čermák vtipné absurdnosti, které se dějí v naší společnosti – lidi, kteří vodí do práce své děti, ženy, které mají na Tinderu obrázky svých psů, milovníky kávy a farmářských obchodů, teenagery posedlé Snapchatem a v neposlední řadě muže ve středním věku, kterými sami jsou. Není nikdo, koho by ušetřili kritiky, ale zároveň také nikdo, koho by snad alespoň sem tam nerozesmáli.

Bůh přišel do kavárny v Karlíně.

„Já bych si dal kafe,“ řekl Bůh.

V kavárnách v Karlíně se neříká kafe, ale vždycky káva. Náš číšník to ale velkoryse přešel.

„Skvělé, takže si přejete kávu. A musím vám říct, že máte obrovské štěstí, protože dnes je za pultem člověk, který skončil druhý v soutěži barista roku a absolvoval sedm prestižních kurzů přípravy kávy. Včetně kurzu, který kombinuje přípravu cibetkové kávy s výrobou veganských cukrovinek.“

Bůh neměl náladu na píčoviny.(str.9)

Na dalších stránkách knihy Přišel Bůh do kavárny v Karlíně nám její autoři Luděk Staněk a Miloš Čermák vysvětlují, jak se to stalo, že podle nich lidstvo definitivně ztratilo Boží přízeň. Nestalo se tak žádným velkým fatálním omylem několika lidí, nýbrž pomalým úpadkem celé společnosti – stalo se tak kvůli lidem, kteří vodí do práce své děti, ženám, které mají na Tinderu obrázky svých psů, mužům ve středním věku, kteří si myslí, že si mladší milenkou jakkoli pomůžou, a mnoha dalším. Zkrátka kvůli lidem, kteří svým nedostatkem analytických i kognitivních schopností, Bohu neustále dokazují, že stvoření lidstva nebyl
zrovna jeho nejpodařenější počin.

Kniha má podle mě hned několik funkcí. Pro své čtenáře má funkci informativní – říká nám o každodenních skutečnostech, jejichž komičnosti jsme si možná po uši ponoření do svých vlastních starostí a stereotypů sami nedokázali všimnout – a funkci zábavní, neboť jak jinak se dá o absurdní realitě světa kolem nás mluvit než s notnou dávkou humoru, nadsázky a sarkasmu? Pro své autory má, věřím, funkci terapeutickou – sdělováním svých postřehů světu se oba (a nijak se tím netají) vyrovnávají s krizí středního věku, která člověka dostihne, když je mu stejně jako autorům knihy už několikátým rokem 39 let.

Je velice složitý úkol psát vtipné literární útvary, podle mě rozhodně těžší, než psát třeba srdceryvné básně. Kdo z vás nikdy nečetl v novinách fejeton a nemusel v polovině přestat, protože vás autorův smysl pro humor prostě fyzicky bolel? To jsem si myslela. I ke stand-up komikům jsem zvyklá přistupovat s notnou dávkou opatrnosti, hned první kapitola knihy Přišel Bůh do kavárny v Karlíně mi však dokázala, že opatrnost v tomto případě není potřeba, neboť tady mám co dočinění se smyslem pro humor, který je s tím mým vysoce kompatibilní.

Již po několika prvních stránkách mi došlo, že zrovna já nejspíš nejsem cílovou skupinou, ke které autoři primárně promlouvají. Ne, že bych vtípky v knize nechápala, jen mě možná většina z nich nerozesmála tak moc, jak by potencionálně mohla, zkrátka proto, že na rozdíl od jejich autorů nejsem čtyřicetiletý muž (vzhledem ke svému věku a pohlaví aspiruji spíš na dceru nebo mladší milenku, z čehož naštěstí nejsem ani jedno) a moje každodenní realita a z ní vycházející myšlenky a zkušenosti jsou podstatně jiné. I tak jsem však knihu shledala velice čtivou, často jsem se nad ní pobaveně usmívala a nejednou jsem se hodně a nahlas smála.

Jste-li blbec, nebo navíc ještě k tomu teenager, připravte se, že o sobě v knize neuslyšíte jen samou chválu. Rozhodně ale neříkám, že pokud jste hodný člověk, nemusíte se mít na pozoru – ba naopak, i na vás dojde. Stejně tak, jste-li hipster, něčí matka či manželka, milovník farmářských trhů nebo třeba Bůh. Nechci to však s tím varováním zase tolik přehánět, kniha je psaná s vtipnou nadsázkou, která by člověku se zdravou sebeúctou neměla nikterak vadit, jejím cílem není nikoho urazit, nýbrž pobavit čtenáře. A když se to vezme kolem a kolem, co vás rozesměje více než humor, kterému dobře rozumíte, protože je tak trochu o vás?

Myslím si, že kniha významně přispívá k boji proti rozdělování české společnosti. Autorům je upřímně jedno, jestli bydlíte na vesnici nebo ve městě, jestli jste vzdělaní nebo ne a jestli máte raději kavárny nebo hospody. Na každém můžeme najít něco, co lze vtipně zkritizovat, všichni máme své vady a všichni spadáme do nějakého stereotypu. Na každém ale zároveň najdeme i kladné stránky, které můžeme ocenit – třeba, že nejste Miloš Zeman. To je vždycky bod k dobru. Leda byste tedy zrovna Miloš Zeman byli, v takovém případě pro vás neexistuje omluva.

Jsem si dost jistá, že se najdou lidé (a asi jich nebude málo), které tento druh humoru bude pobuřovat. Budou tvrdit, že je hloupé dělat si legraci z vážných věcí, že je nevkusné žertovat o sexu, že je povrchní házet lidi do jednoho pytle a že je sexistické vyslovit vlastně jakoukoli větu obsahující slovo „žena“. Mě kniha naopak naplňuje hlubokým klidem – ještě se stále dokážeme dívat na život s nadhledem, neanalyzovat každé slovo ve strachu, že by si ho snad někdo mohl vzít osobně, a že náš národ neztratil schopnost se sám sobě zasmát.

Ukázka, která mě obzvlášť rozesmála, je totiž mému světu bližší, než jsem si v rámci zachování svého psychického zdraví ochotná přiznat:

Jak jsem řekl, mám hrůzu z teenagerů. A děsí mě, že někdy mé malé, roztomilé dítě vyroste do teenagera. Představte si, že máte doma pitomce, který se střídavě klátí, střídavě mlčí, případně mluví v hashtazích, a střídavě se chystá natočit vás na Snapchat. Vlastně vypadá jako ten vrah z 30 případů majora Zemana ze Studny. Klátí sebou po kuchyni a je velmi, velmi neklidný. Pokud má v ruce mobilní telefon, tak je to ještě dobrý, to se vás pravděpodobně jen snaží natočit na Snapchat. Pokud má v ruce nůž, je to blbý. To se vás asi snaží zabít. A pak to natočit na Snapchat. Protože to teenageři dělají. Vraždí lidi a točí to na video. Otevřete internet a tam je: „Teenageři zapálili bezdomovce a natočili si to na video. Teenageři si šikanu spolužáka točili na video. Teenageři znásilňovali spolužačku a točili to na video.“ Četli jste někdy, že by „důchodce zabil družku a točil se u toho na video“, „pár ve středním věku natočil, jak vykrádá benzínku?“ Že neviděli? Protože nikdo na světě není takový debil, aby sám na sebe vyráběl důkazy! (str. 148)

Přišel Bůh do kavárny v Karlíně

	Autor	Luděk Staněk, Miloš Čermák
	Nakladatelství	XYZ
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2018
	Vydání	1.
	Počet stran	228
	ISBN/EAN	978-80-7505-971-0
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny