Recenze: David Young – Dítě Stasi

Vytvořeno 23. 5. 2018 0:00

Autor: Alena Lochmannová

Jsou kriminální příběhy, které jsou dobré natolik, že si je zapamatujete, případně se k nim časem vrátíte. Jsou kriminální příběhy, na které zapomenete okamžitě po přečtení. A pak jsou kriminální příběhy, které jsou vystavěny na pevném historickém základě, zasazené do prostředí, o kterém jsme každý alespoň někdy přemýšleli, a to jsou příběhy, které čtenáře nutí se k ději, postavám i dějovým aspektům vracet ještě dlouho po přečtení doslovu. Přesně taková je kniha Dítě Stasi autora Davida Younga. Příběh vystavený na bolestivé pravdě, upravený na základě fantazie autora, zasazený do míst, z nichž dodnes běhá mráz po zádech.

Píše se rok 1975, nacházíme se na východní straně Berlínské zdi. Země je nemilosrdně rozdělena a propast mezi Západem a Východem nemůže být hlubší. Na východní straně Berlínské zdi je nalezeno zohavené tělo mladé dívky. Zdá se, jako by utíkala…. Co je překvapivé, je zdánlivý směr útěku. Že by utíkala ze Západu na Východ? Je to vůbec možné? K případu je povolána nadporučice Karin Müllerová. Vedle Lidové policie se však v případu angažuje i Stasi, což případu přidává ještě další, zvláštní rozměr. Müllerová brzy zjišťuje, že její kompetence jsou jen tak široké, jak Stasi povolí. Prioritou je zjistit, kdo je mrtvá dívka, nikoliv najít vraha. To ale není zadání, které by nadporučici uspokojilo. A tak se vrhá po stopách, kterých se jí dostává, byť žalostně málo. Na vlastní kůži záhy zjišťuje, že některé otázky by neměla klást a že některé odpovědi mohou být nebezpečné. Co je jisté, že se jednalo o chladnokrevnou vraždu. Proč však vrah tolik toužil po tom, aby identita dívky nebyla odhalena?

Čtenář sleduje v rámci příběhu dvě dějové linie, vyšetřování vedené Müllerovou a příběh dětí, které se rozhodnou uprchnout z novodobého vězení pro nepohodlnou a nezvladatelnou mládež na ostrově Rujána. Emotivní linii dodává příběh Müllerové, které se bortí manželství, manžel, který ji zároveň podezřívá z nevěry, je navíc prohlášen za nepřítele státu, Müllerová vedle pracovního života řeší své osobní drama. Karin Müllerová je jednou z těch hrdinek, které si zapamatujete a budete na ně rádi vzpomínat. Je sympatická svou vůlí, ale také svou obyčejností. Není ničím výjimečná, není dokonalá, stejně tak její život. Karin je příjemným osvěžením v zástupu zdánlivě dokonalých žen – kriminalistek v pozici hlavních hrdinek. 

Kniha obsahuje řadu retrospektivních pasáží, především pak ve vazbě na vyprávění chovanců z ostrova Rujána. Prostředí Prora Ost, kam je nápravné zařízení situováno, dodává knize na úzkostné a tísnivé atmosféře, stejně jako prostředí východního Berlína. Byť si autor řadu historických skutečností upravil, řadu z nich vystavěl na skutečném základu, na reálném verbování dětských agentů do řad agentů Stasi, na reálně existujících místech, na společenské atmosféře, která na Východě panovala. 

Děj plyne pozvolna, uvolněně, přesto čtenáře nenechává vydechnout a každá kapitola přináší něco nové. Autor se nebojí šokovat, snad až v závěru bylo dle mého soudu zbytečné propojení minulosti Müllerové s její současností, byť bylo již od začátku evidentní, že vzpomínaný nenáviděný muž, který v jejím životě sehrál významnou úlohu, se jistě v příběhu objeví. Do jisté míry to zde působilo, jako by autor chtěl za každou cenu šokovat, ale zřejmě to byl jeho záměr a jako takový tento aspekt není výrazně rušivý, čtenář se prostě s tím smíří. 

Samotné vyvrcholení příběhu je až surové, chladné a ve čtenáři zanechá jakousi trpkou pachuť, protože je na vážkách, jestli to dopadlo tak, jak očekával nebo jak chtěl. Dopadlo to vlastně dobře, nebo špatně? Rozhodně si stojí za to přečíst i doslov autora, který je chybějícím dílkem skládanky a celé dílo vhodně rámuje a doplňuje. 

Ukázka z knihy: 

Fontánám stále dominovaly arkády s jedenácti oblouky, ale na jezírkách ležela bílá sněhová pokrývka a pumpy ve fontánách byly odpojené, aby je nepoškodil mráz. Sněhurka, Šípková Růženka a všichni jejich pohádkoví přátelé se skrývali pod dutými dřevěnými kvádry se špičatou stříškou pokrytou sněhem. Jediná viditelná postava byl samotný Jäger, který smetl sníh z nízké zídky před komplexem fontán a choulil se tam ve stejném kožichu, který měl na sobě v Parku kultury.

„Pořád ještě jste si nepořídila nový kabát, soudružko nadporučice?“ zeptal se jí s vřelým úsměvem.

Müllerová jeho úsměv opětovala. „Jak jsem říkala, soudruhu podplukovníku. Nemám na něj.“

Jäger se krátce zasmál. „Že bych vás naverboval k nám? Ale to bude záviset na výsledku našeho případu.“

„A budu k tomu moct taky něco říct?“ zeptala se Müllerová, posadila se na zídku vedle podplukovníka Stasi a strčila si pod sebe kabát, aby si chránila sukni. 

Jäger se usmál. „Možná. Ale pojďme k důležitějším věcem – jak pokračuje vyšetřování a proč jste se mnou chtěla mluvit?“ (Str. 112–113)

Dítě Stasi

	Autor	David Young
	Překlad	Eva Brožová
	Nakladatelství	Jota
	Místo vydání	Brno
	Rok vydání	2018
	Vydání	1.
	Počet stran	336
	ISBN/EAN	978-80-7565-241-6
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny