Recenze: Dominik Dán – Mucholapka

Vytvořeno 2. 6. 2018 0:00

Autor: Daniela Slouková Recová

Slovenský autor Dominik Dán už více než desítku let zásobuje knižní trh s nevídanou kadencí. Je nepsaným pravidlem, že každý rok se čtenáři mohou těšit na dvě knižní novinky. A v drtivé většině případů se jedná o novinky velmi povedené. V záplavě titulů severské krimi čtenáře potěší dobře napsaná detektivka z nám známého prostředí, se srozumitelnými jmény a reálnou zápletkou. Jen pár vyvolených zná pravou identitu autora píšícího pod pseudonymem Dominik Dán. To málo, co na veřejnost proniklo z jeho skutečného života, však ukazuje na přímou provázanost na oddělení vyšetřování vražd bratislavské kriminálky. Můžeme si tak být jisti, že inspirací pro literární příběhy jsou případy skutečných vrahů a skutečných obětí. Otázkou zůstává, jestli toto zjištění čtenáře uklidní, nebo naopak znejistí. Víte o svých sousedech, známých a spolupracovnících opravdu všechno?

Mucholapka Dominika Dána není čerstvou novinkou, ale knihou, která si na poli detektivních příběhů vydobyla své pevné místo. Aktuálně vychází už podruhé a volně navazuje na předchozí díl Moucha. Hlavní námět obou knih představují  vraždy mladých dívek. A jestliže v Mouše se jednalo o jednu mrtvolu, tak v Mucholapce se skóre slovenské mordparty zhoršilo, protože obětí z řad mladých žen přibývá a vrah v nedohlednu.

Na začátku knihy najdeme nenápadnou zmínku o tom, že jeden z členů kriminálního oddělení má kromě svého oficiálního zaměstnání na kriminálce i jistý úkol u tajné služby. Tato informace nemá s příběhem zdánlivě žádnou spojitost, ale zběhlému čtenáři detektivek jistě neunikne, že tato poznámka určitě nepadla jen tak naprázdno, ale autor se k ní určitě ještě vrátí. Vrátí a nechá čtenáře váhat, jestli vrah Jozef Slovan byl mentálně vyšinutý jedinec a fantasta, nebo člověk bezmezně oddaný své práci pro tajnou službu, který vraždil v podstatě z nutnosti a obavy před vyzrazením. Ale to, že mu vyzrazení hrozilo vždy ze strany mladých žen, je poněkud zarážející…  Zde autor na můj vkus nechává příliš velký prostor pro fantazii čtenáře a i když vrah byl odhalen a usvědčen, těla nalezena a důkazy přesvědčivě podány, tak vlastně nevíme, kde se pravda schovává.

Pokud však autor alespoň zčásti čerpá z reálných základů práce u kriminální služby, tak častokrát raději nevědět, protože informace o fungování tajné služby jsou šokující. Jestliže takto vypadá realita, tak chci žít v přesvědčení, že zrovna v tomto bodě hledal autor inspiraci jen a pouze ve své fantazii.

U čtení Mucholapky se rozhodně nudit nebudete. Jedná se o záležitost na jeden, maximálně dva večery pod lampou. Pokud tedy nebudete dlouze přemýšlet o fungování tajných služeb. Toto zjištění málem přebíjí i představu tlejících těl mladých žen pod nánosem listí a větví, protože pár mrtvol a brutálních vrahů se mihne v každé krimi. Ale jestliže je alespoň špetka reálného základu na zmiňované tajné službě, tak to vaši představivost rozjitří nepochybně víc. Agenti se dokáží infiltrovat prakticky všude a jejich povahy jsou často rozporuplné.

I z tohoto důvodu Mucholapka vybočuje z řady klasických krimi příběhů, které čtenářům servírují s malými obměnami stále totéž. Drobný nedostatek pro mě představuje pár dialogů odehrávajících se mezi jednotlivými členy kriminálky. V některých případech neposunují děj, a když už po několikáté čtete o tom, co Váňa zrovna jí, snědl nebo bude jíst, tak máte chuť spíš než na další čtení – na pořádný kus žvance.  Naštěstí o stranu dál vyhrabáváte s techniky v létě tělo zpod klestí a jste rádi, že sedíte doma a místo rýče držíte v rukou jenom knihu. A to knihu, která je v rámci daného žánru jiná, zapamatovatelná. A ve větru, který momentálně vane od severu, je Dominik Dán příjemnou změnou.

Ukázka z knihy:

Bylo horké letní dopoledne a vzduch se ani nehnul. Už z dálky se jim v ústrety linul sladký zápach hnijícího masa. Technici si navlékli rukavice a začali odklízet jednu větev za druhou. Listí na nich bylo uschlé, ale stále ještě dobře krylo.

To, co zůstalo z dívčího těla, leželo na zádech a mělo na sobě jen fialové triko. Silonové punčocháče přikrývaly to ostatní, ale byl to žalostně malý kousek textilu na to, co měl přikrýt. Kromě toho nic. Žádné boty, žádná sukně, žádné kalhotky, nic.

Kromě oblečení scházela i podstatná část těla. Nohy byly ohlodané na kost, zbyla jen část pravého stehna, ale ta byla už vyschlá a obalená hnědou, jakoby pergamenovou kůží. Obsah břišní dutiny scházel zcela, protože měkké páchnoucí tkáně chutnají lesní fauně nejvíc. 
(str. 258–259)

Mucholapka

	Autor	Dominik Dán
	Překlad	Josef Šmatlák
	Nakladatelství	Slovart
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2018
	Vydání	2.
	Počet stran	304
	ISBN/EAN	978-80-7529-483-8
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny