Recenze: Robert Bly – Knížka o lidském stínu

Vytvořeno 24. 8. 2018 1:00

Autor: Tereza Kinovičová

Robert Bly je znám především jako autor Železného Jana, knihy o mužské identitě, která rozhýbala mužské mytopoetické hnutí. Knížka o lidském stínu je soubor úvah, přepracovaných rozhlasových čtení z let 1971 a 1983, které doplňuje rozhovor s nakladatelem autora a literárněkritický esej o Wallace Stevensovi. Robert Bly zde pracuje s psychologickým konceptem stínu, jak jej popsal C. G. Jung.

Mnozí z nás se zdráhají pohlédnout na svůj stín. “Muž bez stínu“ je podle C. G. Junga nejběžnější typ člověka. Takový člověk má za to, že je jen tím, co o sobě chce vědět. Temná stránka je však zcela přirozenou součástí naší osobnosti. Chceme-li poznat sami sebe, musíme se nejprve setkat se svým stínem, přitakává autor slavnému analytickému psychologovi. Robert Bly je především básník, velmi plodný básník, na svém kontě má více než třicet básnických sbírek, a tak se milerád obejde bez odborných termínů, poetický jazyk je mu bližší. Vypomáhá si přirovnáním, příběhy a vlastní poezií z let pozdějších i z mládí, kdy rozpoznal, že mu temná stránka může být nápomocná. Pro osobní stín volí metaforu neviditelného pytle, který vlečeme za sebou a strkáme do něj vše, co se na nás nelíbí nejprve našim rodičům, později společnosti. Takový pytel není ovšem výsadou jednotlivců, táhnou ho za sebou i města, komunity, státy, národy, kultury i celé civilizace. Bly jako Američan nám o americkém pytli prozradí mnohé. Že se v něm tísní především tisíce Indiánů a oběti vietnamské války nám ani prozrazovat nemusí. Ale tušíme, co skrývají ve svém pytli Češi?

Temná stránka osobnosti je vyživována nevědomím, rozpoznat a pochopit vlastní stín není proto snadný úkol. V horším případě se se svým stínem nemusíme nikdy potkat, v lepším případě se k němu přiblížíme tím, že upneme pozornost ke svým náladám, představám, smyslům. V každodenním životě nám psyché může stavět do cesty osoby, které iracionálně nesnášíme, tím nám napoví, kde leží náš vlastní stín. Když si budeme všímat snů, je možné, že v nich spatříme osobní stín v personifikované podobě. Skotský spisovatel R. L. Stevenson literárně zpracoval svůj sen o rozpolcené psyché do známého příběhu o Dr Jekyllovi a panu Hydeovi, který vyšel v roce 1886 ve viktoriánské Anglii. Bly na příběhu úspěšně demonstruje regresivní povahu stínu. Pokud zůstane temná stránka v nevědomí, žije si nezávisle na našem vědomí, navrací se do primitivního vývojového stadia a může získat neblahou kontrolu nad našimi myšlenkami, emocemi a chováním.  Jiný autor, který se bohatě „rozpomíná“ na temnou stránku, je podle Blye Joseph Conrad.

Temná stránka osobnosti bývá často ztotožňována se zlem. V osobním pytli končí naše spontánnost, sexualita, infantilismus, strach ze smrti, muži do pytle odkládají svoji femininní stránku, ženy naopak tu maskulinní. Ve své podstatě stín ale není destruktivní. Bly namítá, že temná stránka může naopak pomoci rozvoji vyrovnané osobnosti. S tím, co je potlačováno, odevzdáváme mnoho energie, která má obrovský pozitivní potenciál. Jak získat energii zpět? „Jak přilákat vránu?“, řečeno obrazem z Blyovy úvodní básně. Integrace stínu do vědomí je proces bolestný, zdlouhavý a vyžaduje značnou dávku odvahy. Bly tento proces nazývá polykáním stínu. Je v první řadě nutné přijmout temné stránky vlastní osobnosti. Přestože neexistuje obecně platný návod, jak vstřebat svůj stín, užitečným nástrojem se může stát meditace, rituál nebo umění. Uvědomělé používání jazyka považuje Bly za jednu z nejplodnějších metod. Jazyk podle něj obsahuje stínovou matérii všech našich předků. Prostřednictvím tvořivého jazyka stín prostupuje do vědomí.

Závěrečný esej jsem četla s opravdovým potěšením. Je kompaktní, plyne, přináší neotřelé souvislosti. Bly si zvolil Wallace Stevense jako zástupce skupiny amerických básníků stínu, jejichž tvorba spadá do první poloviny 20. století. Na ukázkách z básníkovy tvorby demonstruje, jak se zároveň s probouzejícími smysly probouzí sféra stínu a proniká do poezie. Naše smysly tvoří přirozený most do naší zvířecí minulosti, a tím pádem i ke stínu. (Str. 58), podotýká Bly. Radost z vyjádření stínu prostřednictvím poezie je kompenzována lítostí nad tím, že Stevens nedokázal vstřebat svůj stín také v životě. Přísně odděloval život obchodníka od života básníka, a tím i svoji vědomou osobnost od té stínové. Přes rady a nápovědy vlastního díla nebyl ochotný změnit způsob života a jeho poezie tím velmi utrpěla.
Bly je přesvědčený, že konfrontace s osobním stínem je nezbytná pro jakoukoli změnu, pro zdravý rozvoj jednotlivce i společnosti, proto nás navádí, jak se stínem zacházet. Temná strana osobnosti je místem, odkud může přijít pomoc. Blyovy úvahy jsou inspirativní, ať už je považujeme za nevšední motivační příručku, za úvod do hlubinné psychologie či exkurz do americké poezie stínu. Knížka o lidském stínu skvěle zapadá do profilu nakladatelství Malvern.

Pojednání o stínu je nepochybně čtivé, avšak na několika místech překlad zadrhává. Při porovnání s originálem zjistíme, že v úvodní básni je například opomenutý celý verš nebo si všimneme překrouceného významu věty „…intelektuální energie zahazuje své šaty a naplňuje více a více z vědomí.“ (Str. 69).

Knížka o lidském stínu

	Autor	Robert Bly
	Překlad	Adéla Špínová
	Nakladatelství	Malvern
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2018
	Vydání	1.
	Počet stran	78
	ISBN/EAN	978-80-7530-116-1
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny