Recenze: Fredrik Backman – A každé ráno je cesta domů delší a delší

Vytvořeno 31. 8. 2018 0:00

Autor: Tereza Zítková

Fredrik Backman má na svém kontě již několik knih. Na jeho díla se vždy těším, protože v nich naleznu víc než zábavu a dobrý příběh. Je v nich pravda a životní fakta, se kterými často souhlasím. Kniha A každé ráno je cesta domů delší a delší je velice útlým svazkem, který ale předčí mnohé tlusté knihy. Posuďte sami.

Hlavními hrdiny jsou dědeček a jeho vnuk Noah. Ti spolu den co den chodí sedat na lavičku. Dědeček kloučka seznamuje se světem a svěřuje se mu i se svými vzpomínkami na prožitý život. Noah tak začíná dědečka poznávat jako čerstvě zamilovaného mladíka, ale i jako rozverného dědu. Noah se může zeptat na cokoliv a děda mu rád odpoví. Baví se spolu o velkých otázkách, které se týkají života, vzniku světa, ale i o malých drobnostech, které ale dělají život správným. Dědeček se snaží svému vnukovi dát do života všechno, co se naučil on sám. Ví, že už to bude horší a horší. Ví, že za chvíli už kloučka nebude poznávat a nakonec nebude vědět vůbec nic. Jeho nemoc mu totiž nedovolí odejít důstojně. Bude zapomínat víc a víc a nakonec bude jen ležet a čekat na smrt. Je to smutný konec, ale bohužel potkává mnoho lidí a je důležité o něm mluvit.

Fredrik Backman ve svém textu poukazuje na fakt, že i velcí myslitelé a chytří lidé mohou skončit jen jako tělesné schránky bez jakékoliv myšlenky či vzpomínky. Jejich blízcí i oni sami jen čekají na konec a doufají v jeho brzký příchod. Někdo má štěstí a smrt přijde rychle a nečekaně, jiní bohužel nepatří mezi ty „šťastlivce“ a proleží týdny, měsíce či roky bez života a bez jakékoliv šance na zlepšení. Smrt si ale nevybírá, a tak jen můžeme doufat v tu lepší a rychlejší variantu.

Ač je vnuk Noah ještě malý, chápe, že se dědečkův mozek mění – občas ztrácí nit ve vyprávění, zapomíná, kam chtěl jít, nebo kdo je ten člověk, co ho zdraví z protější strany silnice. Klučík se ale této změny neleká, naopak chce být dědovi oporou. Chce mu oplatit ty hodiny, které dědeček věnoval jemu. Nevadí mu, že občas děda zapomene i na to, kdo je Noah. Noahovi stačí, že už se s dědečkem před časem rozloučil a dostal odpovědi na své otázky. Teď už jen chce dědovi co nejvíc zpříjemnit čas, co mu zbývá. Je to velice statečný mladý muž, který ví, že umírání není lehké, ale bohužel je součástí života.

Ačkoliv je nejnovější počin Fredrika Backmana tak krátký, obsahuje velkou a hlubokou myšlenku. Já četla knihu několikrát za sebou a byla jsem nadšená. I když je téma umírání smutné, autor ukazuje čtenáři, jak důležité je umět se správně rozloučit. Umírající často nechtějí vidět své blízké smutné, naopak potřebují dodat odvahu, obejmout, naposledy se zasmát a vědět, že na světě nebyli zbytečně a že je někdo měl opravdu rád.

Tuto knihu si budu pamatovat asi navždy. A doufám, že čtenáři, který se rozhodne si knihu přečíst, bude v hlavě rezonovat tak dlouho, dokud nepochopí, jak moc je smutné vidět někoho odcházet dřív, než odejde jeho tělo.

Název: A každé ráno je cesta domů delší a delší
Autor: Fredrik Backman
Překlad: Helena Matochová
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
Počet stran: 80
ISBN: 978-80-7577-435-4