David Ignatius – Labyrint lží

Islámští teroristé a schopní agenti CIA (lépe řečeno všeho schopní agenti), to jsou ústřední motivy novely Labyrint lží. Zní to lákavě, viďte. Autor David Ignatius je novinářem listu Washington Post a tématikou Středního východu a CIA se zabývá více než 25 let. Labyrint lží je v pořadí jeho šestým románem a podle hodnocení zřejmě i populárním.

Hlavní postavou je Roger Ferris, agent CIA, s poměrně osobitým přístupem k práci. Jeho nadřízený, Hoffman, se projevuje jako člověk, který jde tvrdě za svým cílem a tím je boj s terorismem. Roger je vyslán na misi v Jordánsku, kde se zaplétá do klubka složitých vztahů mezi západem a východem. Téma je v dnešní době velmi aktuální. Autorovi na věrohodnosti dodávají jeho zkušenosti.

Roger Ferris je pro mne zvláštní postavou v šachové hře USA a „ti druzí“. Jako agent je zřejmě nenahraditelný, zejména díky svojí schopnosti jazykové i vizuální asimilace. Jen je trochu svéhlavý. Těžko říci, nakolik lze ve světě lží a intrik podléhat bezvýhradně rozkazům v zájmu veřejného blaha, pokud všechny strany mlží (přinejlepším) nebo přímo lžou. Prvních asi 50 stran jsem se musela rychle zorientovat v tom, kdo, s kým, o čem a pro koho. Informací bylo dost. Chvilkami jsem měla pocit, že se můj procesor zhroutí. Pak mne ale postava Rogera začala fascinovat. Čestný muž, skoro kladný hrdina. Opouští svoji vypočítavou a kariéristickou (atraktivní) manželku Gretchen a dává přednost Alici, která je pravý opak jeho ženy. Alice pracuje v táboře pro uprchlíky z Palestiny a je esencí toho dobrého, co USA v Jordánsku má. Alespoň podle knihy.

Chvilkami mi příběh vyznívá pateticky, jako namíchaný John Grisham s Danielle Steel. Budiž, to je zřejmě daň prodejnosti knihy. Jednotlivé postavy míchají karty osudu a události se vždy točí nečekaným směrem. Nedokážu odhadnout z krátkého autorova CV, zda a jak dlouho v této části světa pobýval. Taková informace by mne ve spojitosti s příběhem zřejmě zaujala. Měla bych asi lepší pocit, že nejde jen o prostou fikci. Zatlačila jsem slzu v oku, když autor psal na str. 326 o tom, že v Sýrii jsou buď všechny ženy zahalené, nebo se naopak chovají jako lehké děvy. Bohužel pro autora jsem v této zemi byla. A tohle mu a priori věřit nemůžu. Otázkou pak je, o čem dalším autor, přinejlepším, mlží.

V knize se mi líbí postava vedoucího jordánské tajné služby (Hani Salaam), který je chvílemi Ferrisovi spíše otcem, než konkurentem. Když Hoffman neuspěje s žádostí o sdílení informací o jedné důležité operaci, dělají Američané na GID podvod. Vytvoří nového agenta Harry Meekera, který údajně zemře v akci v Jordánsku. Záměrem je vytvoření iluze, že člověk z Al-Kaajdy s tímto agentem spolupracoval, což by pomohlo k  odhalení teroristy Sulejmana a také k tomu, aby ovace za úspěch v boji s terorismem získala americká strana. Sulejman stojí za bombovými útoky v Evropě. Dalo by se říci, že všechny tajné služby, počínaje americkou, přes německou, tureckou, jordánskou, konče službou Spojených arabských emirátů, sledují tentýž cíl – odhalit ho. Bohužel každý hraje na svém písečku svoji hru, ke které ostatní nepouští, a celá situace je tak velmi komplikovaná.

Ferris celou dobu přemýšlí o tom, že Alici lže o svém skutečném životě. Ve chvíli, kdy se rozhodne vyložit karty na stůl, je Alice unesena. Ferris věří, že za tím stojí teroristé, a požádá Haniho o pomoc a jede do Hamy v Sýrii, kde se chce vydat výměnou za Alici. Věří, že Hani Alici zachránil. Ferrise osloví Sulejman, který pro změnu věří, že díky agentovu původu (dědeček přišel z Libanonu) nachází spojku v CIA. Po slovní potyčce se děj rychle mění a Ferris padá v nemilost „mozku“ Al-Kaajdy. Je mučen, v tom zasahuje Hani a zatýká celou teroristickou buňku. Hani tak ukazuje svému americkému kolegovi, že zná místní prostředí přeci jen lépe. Zde je pěkně zachyceno, že nabubřelost a egocentrismus nejsou nejlepšími rádci ve stanovování taktiky pro boj se lstivým nepřítelem. Že by „střelba“ do vlastních řad?

Kniha obsahuje zajímavé popisy výslechových metod, odkrývá skutečnost, že i v tajné organizaci může být ještě další tajná frakce, která vykonává „špinavou“ práci. Neméně zajímavou stránkou je financování těchto tajných akcí, na které tečou miliony dolarů. Tomuto bychom mohli i věřit. Výslechy vězňů a údajné spojení s nejmenovanou agenturou vykonávající špinavou práci za tajnou službu je v dnešní době velmi diskutované téma. Celkově bych knihu hodnotila pozitivně. Příběh má spád a je čtivý. Autor zabaluje etiku do příběhu jako bonbon, takže ji lze spolknout. Nechci říci, že i s navijákem. To už asi záleží na každém čtenáři zvlášť.

Román Labyrint lží vydalo nakladatelství Jota.