Recenze: Michal Sýkora – Pět mrtvých psů

Vytvořeno 14. 9. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

Televizní minisérie Pět mrtvých psů měla premiéru již před dvěma lety, knižně však román vyšel teprve teď. Čtenář, který sleduje prozaické dílo Michala Sýkory a také filmy, které byly podle nich natočené, určitě postřehl, že se do posloupnosti vloudila určitá diskontinuita, jež se projevila v knize Ještě není konec. Tu by měla knižní verze Pět mrtvých psů napravit.

Michal Sýkora ví, jak se píše kriminální román, je na to teoreticky vybaven a jeho záliba v tomto žánru mu zajišťuje přehled v současných trendech. Jednou ze zásad je najít si silné vedlejší téma, aktuální a nosné. Autor našel rovnou tři. Prvním je obchod se zvířaty a s jejich částmi pro účely čínské medicíny. Jde o velmi vážnou problematiku, na tento obchod doplácejí kriticky ohrožené druhy a pro peníze, které se na tomto trhu točí, lidé neváhají i vraždit. Rukou pytláků zahynulo mnoho strážců rezervací i ochránců zvířat.

Dalším vedlejším tématem se staly zájmové vazby politiků, veřejných činitelů a podnikatelů, což je opět velmi aktuální a pro většinu lidí silně frustrující. Tímto způsobem vzniká elitní vrstva lidí, která má pocit, že stojí mimo zákon a že může prakticky všechno. V Sýkorově románu nejde o žádné spiklenecké teorie, podobnost se skutečnými osobami je sice čistě náhodná, ale způsob vytváření takových vazeb je zcela reálný a takových případů je příliš mnoho.

Obě předchozí témata spojují psí zápasy, které sice zatím nejsou masovou záležitostí, ale symbolizují nerespektování zákona těmi, kdo by jej především měli chránit. Samozřejmě v ději pomáhají vytvářet můstek mezi případem krádeže medvědů z olomoucké ZOO a mrtvými psy, nalezenými v lese.

Z průměru kriminálních románů se Pět mrtvých psů vymyká pesimistickým vyzněním. Komisařka Výrová nepředvádí žádné oslnivé výkony a dává tak svým nepřátelům do ruky hodně argumentů k jejímu odstranění, některé zločiny zůstanou nepotrestány a kniha má v podstatě otevřený konec. Tímto způsobem bývá koncipovaná menšina knih podobného ražení, čtenář by neměl být zklamán a spravedlnosti by mělo být učiněno zadost. Nicméně i v některých jiných kriminálních sériích spoléhá autor na boží mlýny, meloucí pomalu, ale jistě. Kéž by tomu tak bylo i běžném životě.

Michal Sýkora opět zůstává v důvěrně známém prostředí Olomouce s tím, že se posouvá až do Štermberku. V případě ukradených medvědů a mrtvých psů není místo tak důležité, jako když v Modrých stínech potřeboval důvěryhodně vykreslit univerzitní prostředí, ale samozřejmě své detektivy nechtěl nikam stěhovat.

Jednou z dalších zásad detektivních románů je pohled do soukromí hlavního hrdiny, který se před očima čtenáře vyvíjí buď v průběhu děje, nebo si jeho život prohlížíme prostřednictvím retrospektivy. Série románů Michala Sýkory má hrdinů více. Komisařka Výrová zvaná Velká Sova sice stojí na pomyslné špici, ale její tým je rovněž důležitý. Proto je osobní život hrdinů trochu rozmělněný, musí se dostat na všechny.

Nedílnou součástí autorových knih (ale i povídek, například ve sbírce Praha Noir) se stala hudba. Zde se odráží jeho vkus, vycházející z rocku a beatu druhé poloviny dvacátého století, z doby, která byla pro tento směr nesmírně plodná a inspirativní. Evokují vinylové desky, kvalitou nepřekonané, které jsou u opravdových znalců opět v kurzu.

Otevřený konec naznačuje, že i když Velká Sova odlétla, opět se vrátí, a to nejen v příběhu Ještě není konec, ale i v jiných. Potenciál na to má a čtenář se určitě může těšit na další Sýkorův propracovaný a napínavý román.

Název: Pět mrtvých psů
Autor: Michal Sýkora
Nakladatel: Host
Stran: 384
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
ISBN: 978-80-7577-473-6