Recenze: Ivan Mládek a Petr Zajíc – Ivan Mládek obrazem i slovem

Vytvořeno 8. 11. 2018 1:00

Autor: Petra Lojínová

Humor českého národa je velmi specifický, často mystifikační a absurdní. Ne nadarmo se dlouhou dobu držel na první příčce ankety Největší Čech Jára Cimrman, než byl z malicherného důvodu své neexistence z hlasování vyloučen. Cimrman je bezpochyby nenahraditelný, ale má své důstojné nástupce a jedním z nich je všestranný umělec a humorista Ivan Mládek.  K sedmdesátému výročí jeho malířské tvorby vydalo letos nakladatelství Mladá fronta monografii Ivan Mládek obrazem a slovem.

Ivan Mládek bezesporu patří mezi umělce, kteří ovlivňují už několik generací. I přesto, že se nikdy nesnažil být celebritou z předních stránek bulvárních časopisů, jak se to stalo módou a nutností zejména po sametové revoluci. Asi nejznámější je díky písním kapely Banjo Band Ivana Mládka, která je na scéně už přes padesát let. Soustředil a udržel kolem sebe výborné muzikanty, velmi často i s komediálním talentem, je autorem hudby i textů, moderátorem, velmi zdatným interpretem a specifickým zpěvákem. Pokud by snad měl někdo dojem, že jsou jeho písně jen taková legrácka, postavená na základní harmonické kadenci, nechť si směle zkusí jednu dvě zahrát či zazpívat a svůj názor rychle změní.  

Jeho scénáristická tvorba (například Čundrcountry show, Cyranův ostrov) v mnohém reagovala na formát, který byl žádaný dobou i publikem – na expanzi dovozových sitcomů. Ivan Mládek dokázal tento formát dotáhnout ad absurdum, čímž zaujal nejen „lidového“ konzumenta těchto nekonečných seriálů, ale v podstatě i jeho odpůrce.  V neposlední řadě je známá i Mládkova knižní tvorba (například Zápisky šílencovy, Fejetony). Mohlo by se tedy zdát, že výtvarné umění bude lehce na okraji jeho zájmu, ale opak je pravdou. I když malování začínalo jako další z mnoha recesí, kterými Ivan Mládek zpestřuje život sobě i svým fanouškům. Ve všech těchto oblastech platí, že se pod maskou klauna a zdánlivého amatéra skrývá obrovský talent a ještě větší práce. 

Většina lidí má malířský styl Ivana Mládka spojený především s antiperspektivou, principem, který převrací pravidla perspektivy. Ale autorův záběr je mnohem širší, obrazy obsahují řadu prvků moderního malířství, například kubismu, minimalismu, surrealismu a dalších směrů, objevují se odkazy na Picassa, da Vinciho, Rembrandta, Gauguina, Delacroixe apod. Ivan Mládek ale nepatří mezi výtvarné epigony, jednotlivé inspirační zdroje využívá s obrovskou nadsázkou, ale zároveň velmi poučeně a s pokorou. Je jasné, že bez teoretických znalostí a dobře zvládnutého řemesla by nevznikla umělecká díla, ale paskvily.  Některé z maleb reagují na aktuální společenské či politické události, ale je nepravděpodobné, že by časem ztratily na umělecké hodnotě a účinku. Humor, obsažený v obrazech, nevyužívá jednu osvědčenou formu, ale naopak řadu nuancí, od jemného náznaku ke grotesce. 

Při otevření monografie čtenář řeší dilema – je lepší přečíst si nejprve text, nebo se zahledět na obraz? Malby jsou bez přehánění skvělé, potvrzují Mládkův vytříbený smysl pro kompozici i pro práci s barvami. Doprovodné texty na protější straně zdánlivě vysvětlují některé okolnosti jejich vzniku nebo jinou zajímavost, ale jedná se spíš o drobný prozaický útvar, který více či méně souvisí s obrazem. A také více či méně souvisí s realitou.  Jsou velmi vtipné, minimalismus výtvarný koresponduje s minimalismem literárním. Autorova dlouholetá zkušenost s tvorbou písňových  textů se odráží v prozaické tvorbě, ta působí nenuceně a lehce, ale nikoliv „nahozeně“.

Recesistické, dadaistické a mystifikační poznámky obrazy nijak nedegradují, Ivan Mládek si tuto formu může s přehledem dovolit.  Hýčká svého čtenáře kombinací malby a slova, baví ho, ale zároveň podněcuje jeho fantazii a vyžaduje jeho pozornost. Vrací ho do doby, kdy humor nestál na vulgaritách či stokrát omílaných fórcích. Mládkův styl je možná prvoplánový, ale velmi elegantně a decentně prvoplánový, působí nenásilně a nadčasově.

Kniha je členěna do dvou hlavních částí, první obsahuje rozhovor Ivana Mládka se spoluautorem publikace Petrem Zajícem, druhá vlastní obrazy a texty. Ty nejsou datovány, ale není to z důvodu opomenutí, Ivan Mládek své obrazy nedatuje zcela záměrně, jak sám v rozhovoru vysvětluje. V závěru jsou krátké medailonky obou autorů a zjednodušené přiřazení obrazů k výtvarnému směru. 

Pokud se vrátím k úvodním slovům o pokračovateli Járy Cimrmana v oblasti umění, po stručné charakteristice tvorby Ivana Mládka je jasné, že mé tvrzení nebylo nijak přehnané. Navíc mají oba ještě jednu společnou – a pro umělce poměrně vzácnou – vlastnost: skromnost.  

Název: Ivan Mládek obrazem i slovem

Autor: Ivan Mládek a Petr Zajíc

Nakladatel: Mladá fronta

Rok vydání: 2018

Vydání: 1.

Stran: 192

ISBN: 978-80-204-4921-4