Recenze: Taylor Adams – Není úniku

Vytvořeno 20. 11. 2018 1:00

Autor: Alena Lochmannová

Jedna noc, jedno místo, omezený počet osob. Jedním slovem – jednoduchost. To je něco, s čím jsem se u thrilleru již dlouho nesetkala a musím přiznat, že v případě knihy Není úniku, jejímž autorem je Taylor Adams, to byl osvěžující koktejl pro milovníka napětí, které se dá doslova krájet.

Taylor Adams má svůj styl, který jej odlišuje od ostatních autorů. Snad je to dáno i přísnou rutinou, kterou při psaní dodržuje. Denně píše nejméně dvě hodiny v kuse, přičemž začíná hned ráno, na klíně má svou kočku a v ruce velký hrnek kávy. Ať je důvod jakýkoliv, v případě knihy Není úniku vsadil skutečně na jednoduchost a současně na neotřelý způsob vyprávění, což se mu vyplatilo.

Darby, hlavní hrdinka příběhu, se neplánovaně vrací na svátky domů. Původně nechtěla opustit vysokoškolský kampus, ale její plány změnila náhlá nemoc matky, která je v daném okamžiku v nemocnici. Na cestě domů ovšem mladou dívku zastihne sněhová bouře a ta ji donutí zastavit na jednom z odpočívadel. Darby je pátou osobou v pořadí, která zde musí přečkat noc a vydržet do rána, kdy přijedou sněžné pluhy a uvolní jim cestu. Darby dochází baterie v telefonu a nemá ani signál, aby se mohla spojit se svou sestrou. Při hledání signálu na parkovišti narazí na dodávku, v níž objeví malou dívku zavřenou v psí kleci. Nejprve si není jistá, jestli se jí to jen nezdá, ale brzy jí dochází, že jedna z osob na odpočívadle, s nimiž bude trávit nadcházející noc, je psychopat a násilník. Rozhodne se děvčeti pomoc, což je jednoduché rozhodnutí, které je však těžko realizovatelné, protože z místa jednoduše není úniku. Který z jejích společníků skrývá za bezstarostnou tváří myšlenky zločince? A co když je s ní v místnosti více než jedna osoba, která má co skrývat?

Na rozdíl od většiny thrillerů, které se čtenáři dostávají do rukou, má kniha Není úniku hned několik výhod. Vedle již zmíněné jednoduchosti, kdy autor pracuje s omezeným prostorem i počtem osob tak, aby se čtenář mohl plně soustředit na děj, aniž by musel uvažovat nad tím, kdo je kdo, nastupuje samotná dějovost velmi záhy. Není nutné probírat se přílišnými detaily a doslova o život začíná jít hned po několika stránkách. Současně autor zvolil poměrně komplikované a hůře čitelné povahy postav, o jejichž charakterech se může čtenář spíše dohadovat. Je tedy velmi těžké odhadnout, co přijde v následujícím okamžiku, o zvraty není v knize nouze. Pravda, některé situace jsou vcelku překombinované a hůře uvěřitelné, například to, že hlavní hrdince se opakovaně daří unikat okýnkem na záchodech, působí po několikáté do jisté míry trochu úsměvně, nicméně to neubírá na atraktivitě dobře napsaného thrilleru.

Autor má dar vygradovat napětí, a tak některé pasáže musí čtenář hluboce prodýchávat, kdy doslova ucítí každou bolest, kterou pocítí hlavní hrdinka, stejně jako bude s napětím očekávat, zda se jí podaří uniknout. Knihu je díky tomu velmi obtížné odložit a mnohý čtenář ji i přes velký počet stran přečte jednoduše na jeden zátah.

Drobným kazem na kráse je do jisté míry předvídatelný konec knihy, čtenáři se může zdát, že by si pro hlavní hrdinku – především ve vazbě na až superhrdinsky působící finále příběhu – přál konec trochu jiný. Na druhou stranu je toto věcí názoru a jiný čtenář jistě ocení prolnutí osudů, k němuž v závěru dochází, i to, že nezůstává jediná otázka, která by nebyla zodpovězena.

Není úniku je tak příkladem knihy, která je čistě dějová a ukazuje, že i s málem se dá vystavět a vygradovat napínavý příběh plný zvratů. Jen máloco působí přehnaně a překombinovaně, jedná se spíše o výjimky, jednoduchý je i způsob, jakým je příběh vyprávěn. Knize rozhodně nechybí originalita, téma je neotřelé a zajímavé, byť pro některé čtenáře dost možná postrádá hloubku. Na druhou stranu, jak se říká, v jednoduchosti je krása a o knize Není úniku to platí několikanásobně.

Ukázka z knihy:

Jejich hlasy se vzdalovaly: „Já… ztratil jsem ji.“
„Támhle, támhle…“
Teď jela po zádech. Kolem se míhaly kmeny jedlí. Doprava. Doleva. Doprava. Tentokrát žádné zastavování. Terén stále klesal a Darby klouzala přes svažující se závěje, nabírala nebezpečnou rychlost. Zvedla ruce a snažila se brzdit, jenže nabourala do další skalní římsy. Prudký náraz jí vyrazil dech a odhodil ji stranou jako hadrovou panenku. Pojmy „nahoře“ a „dole“ ztrácely význam. Její svět se změnil v jednu velkou ždímačku, nekonečný kaleidoskop, který se divoce otáčel.
Pak to skončilo.
Trvalo pár vteřin, než si uvědomila, že se přestala kutálet. Dopadla na záda, v uších jí zvonilo, po těle jí bolestivě pulzovalo nejméně deset nových pohmožděnin. Čas přestával mít pevné obrysy. Na okamžik málem ztratila vědomí.
Jedle vlevo od ní se podivně zachvěla, spadla z ní hromádka sněhu a posela ji jehličím.
Pak uslyšela shora ozvěnu – jako prásknutí bičem – a okamžitě jí došlo, co se stalo. Potácivě se zvedla a dala se do běhu. (Str. 149).

Název knihy:     Není úniku 
Autor:     Taylor Adams
Překlad:     Irena Steinerová
Nakladatelství:     Knižní klub
Místo vydání:     Praha
Rok vydání:     2018
Vydání:     První
Počet stran:     272
ISBN:     978-80-242-6181-2