Recenze: Iva Tajovská – Odpusť, že jsem se vrátil

Vytvořeno 22. 11. 2018 1:00

Autor: Jiří Lojín

Války vždy tragicky zasáhnou do života lidí. Zatímco se mocní ohánějí slovem „národ“, záměrně zapomínají na jednotlivce. Iva Tajovská se nechala inspirovat příběhem jedné rodiny postižené první světovou válkou, a její nový román Odpusť, že jsem se vrátil čtenáře zavádí do období velkých změn, které vyústily ve vznik Československa.

Děj románu se odehrává na Chrudimsku, blízko Pardubic, jež jsou autorčiným rodištěm. Místo děje je však pro samotný příběh nepodstatné, protože podobný by se mohl odehrát kdekoliv v Československu, či dokonce ve kterékoliv zemi, zatažené do bojů první světové války.

Vojenský navrátilec učitel Vojta se těší, že po skončení války bude jeho rodina žít tak jako předtím. Doma však nalézá jen svého chromého otce a ženu Aničku, mladší syn podlehl epidemii chřipky a starší je nezvěstný, nevrátil se z bojiště. To je výchozí situace románu, která autorce dává možnost postavit proti sobě nejen mužský a ženský svět, ale také mnoho dalších protikladů, jež se za války a po ní extrémně vyhrotily.

Vojta se na konci bojů přidal k českým legiím, protože pro něj jako vzdělance znamenala šance na vytvoření samostatného státu ideu, za niž stojí zemřít. Z dnešního pohledu, zvláště když slavíme sté výročí založení Československa, to vypadá jako jednoduchá volba. Boj za vlastní zemi lze vnímat jako čestnou službu. Vojta to tak vnímá, mužský pohled je trochu zjednodušený a přímočarý. Proto není schopný – alespoň zpočátku – pochopit postoj své manželky, která boj v legiích vidí mnohem komplexněji. Pro ni jako ženu je prioritní ochrana rodiny. Proto, když položí na jednu misku vah ideály a na druhou rodinu, je výsledek jednoznačný. Navíc si pokládá otázku, proti komu Vojta vlastně bojoval, když se postavil na druhou stranu barikády?

Iva Tajovská své postavy podrobuje pečlivému psychologickému zkoumání, zejména Anna se jeví zdánlivě jako komplikovaná žena, ve skutečnosti jsou její postoje zcela přirozené a pochopitelné, i když pořád bereme v potaz Vojtovy názory i grandiózní projekt nazvaný Československo. Ona musela přežít v době, kdy byl její muž na frontě, ona musela pracovat na statku, když její tchán nebyl už takové dřiny schopný. Musela se smířit se synovou smrtí. To z ní zformovalo jinou ženu, ženu, která má právo na svůj vlastní názor.

Autorka však nestaví Vojtu do světla nezodpovědného hazardéra, dobrodruha, nemyslícího na rodinu, nesnaží se ani relativizovat význam založení Československa tím, že by proti němu stavěla životy padlých a neštěstí jejich pozůstalých. Vojtovy názory nepatří „hloupým mužským“. Dvojice, kterou autorka ve svém románu čtenáři předkládá, patří k tehdy běžnému modelu rodiny, muž – lovec a bojovník, žena – ochránkyně domácího krbu. Tyto dvě role se zcela přirozeně střetávají a jejich průsečíky hrozí konfliktem.

Román Odpusť, že jsem se vrátil vyniká především silným a pravdivým příběhem, který plasticky vykresluje převratnou dobu. Neopírá se primárně o dobové reálie, ty jsou zmiňovány jen mimochodem, většinou v dialozích. Nicméně právě to, že jsou historické události zrcadleny prostřednictvím lidí, kteří v nich žijí, a ne vypravěčem, působí přirozeně a čtenář tato fakta přijímá jako nedílnou součást postav.

Psychologie je silnou stránkou textů Ivy Tajovské a i když její knihy nejsou příliš veselé, zaujmou, vtáhnou do děje a čtenáři nedělá problém postavám porozumět, i když se s jejich názory nemohou identifikovat. Dokážou však pochopit jejich část pravdy, učit se kompromisu. Knihy jako Odpusť, že jsem se vrátil zůstanou sice v obrovském množství vydávaných knih poněkud nenápadné, ale čtenáři, kteří se rozhodnou si ji přečíst, rozhodně litovat nebudou. Posílí to v nich přesvědčení o výborné kvalitě české literatury.

Název: Odpusť, že jsem se vrátil
Autor: Iva Tajovská
Nakladatel: Prostor
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.   
Stran: 280
ISBN: 978-80-7260-386-2