Recenze: Zdeněk Svěrák – Strážce nádrže

Vytvořeno 15. 12. 2018 1:00

Autor: Michaela Babíková

Snad nikdo jiný neumí vyprávět příběhy každodenního života s tak půvabnou hořkosladkostí jako Češi. A jistě se mnou budete souhlasit, že králem tohoto umění je český dramatik, scénárista, herec, autor písňových textů a spisovatel Zdeněk Svěrák. Jeho filmová i knižní tvorba nám již pěknou řádku let kouzlí úsměv na tváři i dojetí v srdci. A přesně takto krásně hořkosladká, dojemná a opravdová je i jeho nová kniha Strážce nádrže.

Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem knihy je starý strážce nádrže Jiří Smrček. Tento bývalý učitel píše pravidelně dopisy generálnímu řediteli povodí, ve kterých ho informuje nejen o stavu vodní nádrže Magdy, ale především o stavu své duše. Ačkoli ani na jediný z dopisů nedostane odpověď, je pro něj tato jednosměrná komunikace velmi důležitá.

Svému vzdálenému čtenáři svěřuje Jiří Smrček příběhy ze svých současných dnů i dávné minulosti. Píše o banalitách, těžkých dobách minulého režimu, o sobě i o obyvatelích malé vesničky Horní Znělá. Vypráví o strachu ze samoty i o lásce a touze, které se, potvory, umí zakousnout do srdce bez ohledu na věk.

Strážce nádrže ve vás dokáže vyvolat celé spektrum emocí. Budete se nahlas smát i zamyšleně otáčet stránky u kapitol s vážnějšími tématy. Brzy si uvědomíte, jak vám starý důchodce Jiří Smrček přirostl k srdci a s ním i další obyvatelé Horní Znělé. Krásná Kateřina Holasová, která kvůli autonehodě zůstala se znetvořenou polovinou tváře, její dcerka Adélka, manželé Deklovi se psem Kájou, který proti každé jejich hádce protestuje urputným prděním, filuta Ruda Málek a mnozí další. Celá ves vám bude vyrůstat před očima tak barvitě, jakoby to byli vaši vlastní sousedé.

Knihu Strážce nádrže mohu jen a jen doporučit. I když jsem měla vysoká očekávání, tato útlounká knížka je dokázala bravurně naplnit. Zdeněk Svěrák vyniká nejen skvělým citem pro vyprávění „obyčejných lidských příběhů“, ale také pro český jazyk. Kniha plyne s nenucenou lehkostí, i když základní téma, které humorné příběhy spojuje, lehké není ani trochu. Mezi řádky podává Strážce nádrže svědectví o tom, že stáří je v mnoha ohledech tím nejosamělejším obdobím života, a právě proto může mít i taková jednosměrná korespondence pro stárnoucího člověka velký význam.

V nemocnici jsem si mohl vybrat mezi dvěma lékaři, kteří tento nezáviděníhodný průzkum tlustého střeva provádějí. Mezi doktorem Klátilem a doktorem Kašpárkem. Řekl jsem okamžitě, že chci Kašpárka, protože bude mít jistě daleko menší pomůcky než Klátil. Sestřičky se tomu smály na celou chodbu. Ale doktor Kašpárek neměl menší pomůcky. Jeho asistentka Jitka mě uvítala s úsměvem a dlouhým hadem v rukách. Řeknu Vám, pane řediteli, jestli jste na tom vyšetření ještě nebyl, máte se nač těšit. Kromě toho, že to zatraceně bolí, zejména když se šlauch dostane do dvou pravoúhlých zatáček toho nekonečného tunelu, čekají Vás i vzrušující okamžiky. Had má na hlavě malou kameru a světýlko. A myslím, že i nůžtičky. Když poprosíte jako já, že byste chtěl sledovat celou jeho cestu střevem, zažijete něco jako plavbu jeskyní Macocha. A je to plavba napínavá, protože se děsíte, jestli se za příštím ohybem neobjeví něco nebezpečného. (Str. 10)

Název knihy: Strážce nádrže

Autor: Zdeněk Svěrák

Překlad: –

Nakladatelství: Grada Publishing, a. s.

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2018

Vydání: První

Počet stran: 96 stran

ISBN: 978-80-247-4184-0

Ediční řada: