Recenze: Marcella Marboe – Mami, zabila jsem...

Vytvořeno 16. 12. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

Po dvou knihách poněkud lehčího ražení vydala Marcella Marboe román, při jehož čtení se čtenář nezasměje. Měl by být varován, pokud čeká něco ve stylu Utrpení docenta H., mohl by být nepříjemně překvapen, o jak odlišné druhy literatury jde. Mami, zabila jsem… je kniha vážná, hodně vážná.

Anna, talentovaná mladá dívka, se zamiluje do muslima Káhina a stane se matkou dvou dětí. Káhin je sice po matce z poloviny Čech, ale islám je pro něj náboženství, které mu dokonale vyhovuje. Anna se postupně dostává do situace, kterou sice řeší útěkem od manžela, je však vázána k dětem.

Autorka kombinuje mnoho negativních jevů naší společnosti. A tím myslím společnosti v Evropské unii, protože ať už se cítíme být Evropany, nebo ne, na skutečnosti, že náš život je s Evropou pevně spjatý, se nedá nic změnit. Data, která by dovolila hodnotit úspěšnost sňatků párů z různých kulturních vrstev, k dispozici nejsou, je možné, že výzkum, zaměřený na tuto oblast, by byl dnes označen jako nekorektní. Objektivně vzato, známější jsou případy, kdy žena v ortodoxním prostředí ztratí svobodu i možnost seberealizace.

Tady se základní problematika, na níž je kniha Marcelly Marboe postavena, rozpadá do dvou směrů. Jedním je soužití manželů z různých kultur, druhou život se sobeckým manipulátorem. Káhin je především manipulátor a jeho původ a víra mu slouží pouze k dosahování jeho cílů. Vždy má v záloze narážku na český rasizmus. Postupem doby se z tohoto pojmu stalo mezi kulturními lidmi trauma, které je žene do defenzivy, z níž není úniku. Přestali jsme rozlišovat hranici a místo zdravého rozumu nastoupila pseudokultura.

Těžiště románu spočívá v působení na emoce. Čtenář je doslova zaplaven vlnami pocitů, kterými je zmítána Anna, její bratr i její matka. Děj – naproti tomu – je v podstatě jednoduchý a přímočarý. Většina z něj slouží pouze k vykreslení Káhinových povahových rysů. Ty se dají shrnout do jednoduché definice: Káhin je hajzl. Autorka mu nedopřála jediný klad. V tom ovšem spočívá zrada ve vnímání příběhu. Čtenář vše vidí z pohledu hlavní hrdinky a jejího okolí. Pro něj není pochyb, že Anna se stala obětí násilnického psychopata, ale chybí mu pohled z opačné strany. To je ovšem záměr, nikoli nedostatek. Nicméně pak se čtenář nemůže vžít do pocitu nestranného pozorovatele, který hledá pravdu uprostřed dvou diametrálně odlišných názorů. Zjednodušeně řečeno, čtenář se zeptá, jak je něco podobného vůbec možné, když je všechno tak jasné. Odpovědí je, že nic jasného není, v reálném životě musíme volit mezi různými informacemi, hledat pravdu. Pokud ovšem nepatříme mezi skalní voliče populistických politiků.

I když je čtenářova pozornost upnuta ke vztahu Anny a Káhina, obsahuje kniha silnou protiimigrantskou linku. Zejména na začátku cituje autorka nejčastější argumenty, s nimiž se setkáváme ve sdělovacích prostředcích. Marcella Marboe ráda nazývá věci pravými jmény. To je ovšem v době, kdy se slovo „cikán“ stalo rasistickou urážkou a brzy i u nás nebude korektní říkat „černoch“, problematické. Přesto by si spisovatelé a novináři neměli zvykat na autocenzuru, vedoucí k pokřivení reality.

Marcella Marboe je zkušená autorka. Velmi dobře propracovala pocity své hrdinky i její vývoj. Noří se hluboko do její duše, a tak trochu jí uniká, jak dlouho trvalo manželství Anny a Káhina. Nejlépe je to, tak jako v běžném životě, vidět na dětech. V příběhu se objevuje její matka, reprezentující zkušenost a zdravý rozum. Její part je psán ich-formou, jako kdyby se právě s ní autorka nejvíc identifikovala. Ke konci se děj zrychluje a do textu se vkrádá napětí, vytrvávající až do poslední chvíle.

Poněkud problematická je autorčina potřeba komentovat a vysvětlovat. Začíná už názvem knihy. Nepostačuje Mami, zabila jsem…, ale má podtitul Příliš mnoho lásky a dokonce i pod-podtitul Naše absurdní realita. Inspirační zdroje odhaluje autorka v epilogu, to, co ji vedlo k napsání románu, v dodatku Proč… a v kapitole Postřehy čtenáře rukopisu i jakýsi návod k použití. Dobrý román – a Mami, zabila jsem… je výborný román – musí čtenáři nechat prostor, aby jej zařadil do svého paradigmatu. Nechat ho uvažovat, nejen pasivně přejímat cizí názory.

Marcella Marboe umí napsat vážný a hluboký text a její nová kniha to dokazuje. Možná odradí několik čtenářů, kteří žijí v domnění, že kniha musí jen pobavit. Ale i taková oběť stojí za to.

Název: Mami, zabila jsem...
Autor: Marcella Marboe
Nakladatel: Beskydy
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
Stran: 260
ISBN: 978-80-87431-51-1