Recenze: Kathryn Hughesová – Dopis

Vytvořeno 1. 1. 2019 0:00

Autor: Alena Lochmannová

Lidské osudy jsou nepředvídatelné. Proměňují se a kříží, někoho potkáme, s někým se mineme. Nikdy se nedozvíme, co by bylo kdyby. Co by bylo, kdybychom neměli takové rodiče, jaké jsme měli? Co by bylo, kdyby se psal jiný rok, kdyby nevypukla válka? A co by bylo, kdyby tehdy Billy odeslal svůj dopis? Kniha Dopis Kathryn Hughesové na tyto otázky neodpovídá, nicméně na jejich pozadí staví příběh, který se bezpochyby dotkne každého čtenáře.

Billy Stirling udělal chybu a je si jí vědom. Doufá ale, že může ještě vše napravit. A tak 4. září 1939 usedá ke stolu, píše dopis a věří, že tento dopis změní budoucnost. A to se skutečně stane, ačkoliv to nebude jeho budoucnost. Jeho dopis však zasáhne do života mnoha lidí a pomůže poskládat zpět střípky zlomených životů. Tina Craigová je mladá žena, která v životě nepoznala příliš štěstí. O rodiče přišla, její manžel je alkoholik a násilník, peněz nemá nazbyt. O sobotách pracuje v dobročinném obchodě, kde jednou nalezne v kapse dobře šitého obleku dopis. Dopis je bez razítka a je stále zalepený. Proč by někdo napsal dopis, který pak neodešle? Tina si dopis přečte a slova v něm obsažená jí změní život. William Lane žije se svými adoptivními rodiči v Americe, ale cítí, že je čas vydat se vypátrat své kořeny. Je dítětem, které vyrostlo v mladého muže obklopeného láskou, přesto se cítí nekompletní. Co se stalo se jeho biologickými rodiči? Vydává se hledat odpověď, ačkoliv netuší, že nalezne mnohem více.

Kniha Dopis je fascinujícím vyprávěním životních osudů několika lidí, jejichž cesty se mají proplést tím nejnepravděpodobnějším způsobem. Originální téma neotevřeného dopisu a pátrání po jeho pisateli i adresátovi je doplněno o linku životních tragédií hlavních hrdinů. Chrissie její otec zamezil ve šťastném životě po boku muže, kterého milovala. Ona však ani netuší, co se stalo. Je nucena opustit doslova vše, co miluje. Tina se nedokáže oprostit od Ricka, ačkoliv ji všichni její přátelé varují, že je slepá k jeho násilnickému chování. Ona je zaslepena vidinou šťastné rodiny, které se však po jeho boku nemá šanci dočkat. Dopis je klíčovým bodem jejich utrpení, ale i naděje. Něčím, co otevírá staré rány a léčí je novou nadějí. Autorka dokázala spojit fascinující a přesto uvěřitelný příběh s neotřelými charaktery hlavních postav, to vše doplnila o emocionální linku. Výsledkem je kniha, která se čtenáře hluboce dotkne, a některého bezpochyby rozpláče.

Příběh je dynamický, prakticky neustále se něco děje a čtenář tak jen stěží knihu před spaním odkládá. Tři dějové linie představují příběhy Tiny, Chrissie a Williama, které se v závěrečné části spojí v jeden. Je to rozhodně příběh, který vede, byť jako fikce, čtenáře k zamyšlení nad tím, kolik by toho mohlo být v lidském životě jinak, kdyby věděl mnohé z toho, co neví, a jak nevratná jsou některá rozhodnutí a chyby způsobené zatvrzelostí lidského charakteru.

Fascinující část knihy se odehrává v Irsku, kde jedna z hlavních hrdinek v klášteře porodí svého syna, který je jí ve třech letech odebrán a umístěn do náhradní rodiny. Ačkoliv toto místo, Klášter sv. Birget, je zcela fiktivní, podobné instituce skutečně existují a tento krutý a bezcitný systém ovlivnil životy řady dívek, z nichž mnohé se ze svých ran vzpamatovávají dodnes. I toto uvědomění společně se způsobem, jakým je kniha napsána, přispívá k její uvěřitelnosti, což je obrovskou devizou díla. Jako by snad ani příběh nebyl knižním zpracováním, ale prostým vyprávěním starého přítele, kterému ho řekl jeho starý přítel… Splňuje tak vše, co by skvělý román měl mít, zajímavý a uvěřitelný děj, neotřelé charaktery a schopnost pohrávat si s emocemi čtenáře.

Ukázka z knihy:
Lehl si, ruksak si dal pod hlavu jako polštář a spokojeně kvitoval, jak tráva příjemně ochlazuje jeho zpocenou kůži. Měl dojem, že spal celé hodiny, když ho náhle probudilo zvonění. Slunce zmizelo a i se zavřenými víčky William cítil, že jeho svět potemněl. Zvedl se na lokty a mžouravě otevřel oči. To nebyl mrak, který mu zastínil slunce, nýbrž lidská bytost stojící obkročmo nad kolem. Neviděl její rysy, ale poznal, že je to žena, podle záplavy kudrnatých vlasů, které jí rámovaly obličej.

„Doufám, že jsem vás nevyděsila. Zazvonila jsem na vás, protože se zdálo, že jste ztratil pojem o světě.“
William se s námahou zvedl. Teprve ve chvíli, kdy jí viděl do tváře, si uvědomil, že je to zdravotní sestra z kláštera.
„Ne, vůbec ne. Jen jsem si chtěl trochu zdřímnout, než mi přijede autobus. Doufám, že mi neujel.“ Srovnal si rukávy a podíval se na hodinky. Spal jenom deset minut.
„Autobus jezdí deset minut po celé, takže zde můžete počkat do pěti deseti, nebo můžete jít opačným směrem ke mně domů a potom jet tím v šest deset. Ten je poslední.
William se zachmuřil. „Jít opačným směrem k vám domů? Proč bych to měl dělat?“
„Protože jestli vám mám pomoct najít vaši maminku, musíte mi říct všechno, co víte.“ (Str. 230-231).

Název knihy: Dopis
Autor: Kathryn Hughesová
Překlad: Monika Kittová
Nakladatelství: Grada Publishing
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2018
Vydání: První
Počet stran: 320
ISBN: 978-80-247-5747-6