Recenze: Alicia Kopf – Bratr z ledu

Vytvořeno 28. 1. 2019 1:00

Autor: Eva Lalkovičová

Ve svém debutovém románu Bratr z ledu se katalánská výtvarnice a spisovatelka Alicia Kopf (vlastním jménem Imma Ávalos Marquès), prezentující hlas současné mladé generace, snaží zmapovat nejen historii polárních výprav, ale podniká také cestu do vlastního nitra, poznačeného vztahem s matkou, s autistickým bratrem a vztahem ke světu, ve kterém nenachází pevný orientační bod.

Hned na začátku je nutno říct, že prosté označení „román“ či „novela“ pro tento literární počin možná není to pravé. Jeho charakter se od klasického vyprávění v mnohém liší a příznačná je pro něj především mozaikovitá forma. Autorka vytváří jakousi literární koláž – slepuje a klade k sobě faktografické zápisky i deníkové útržky, propojuje fikci s autobiografickými momenty, od objektivního reflektování světa kolem sebe přechází k jeho sarkastickému komentování.

Hledání pólu

První část knihy se orientuje především na vyprávění zajímavých momentů z dějin polárních výprav, které se opírá o autorčinu přiznanou posedlost dobýváním pólů. Kopf tak před čtenáři odkrývá nejen známou historii, ale také nečekané souvislosti, které vztahuje ke svému vlastnímu prožívání: „Polární badatelé z počátku dvacátého století byli jako mystikové hledající Svatý grál. Joseph Conrad o nich řekl, že jejich touhy byly stejně čisté jako vzduch, který v oněch zeměpisných šířkách dýchali. Ti muži se však podobali ostatním víc, než bychom mysleli, protože sice riskovali život kvůli poslání, ale z jejich deníků vyplývá, že i oni záviděli, chybovali a lhali. (…) I já cosi hledám ve své ledové, na bílo vymalované garsonce bez topení. Pomyslný, zcela neznámý, a proto nesmírně podmanivý bod. (Str. 13-14).

Ve druhé části je Kopf o něco osobnější, i když i tady se autobiografická reflexe (také mísena s fikcí, jelikož vypravěčku románu lze chápat jako alter ego autorky) proplétá s encyklopedickými údaji o objektech, které Kopf tak fascinují, ledovce nebo sněhové vločky. Snaha o mapování však tentokrát míří nikoliv k jižnímu či severnímu pólu, ale do krajiny lidského nitra, místy neméně chladného, temného a odtažitého.

Je zřejmé, že motivy zimy, ledu, chladu, neprostupnosti bílé tmy jsou jedním z hlavních motivů textu a autorka jejich prostřednictvím nachází metaforické souvislosti mezi nedobytnou polární krajinou a lidským prožíváním. Název románu Bratr z ledu je totiž metafora, která jí pomáhá lépe uchopit vztah k bratrovi postiženému autismem – onemocněním znemožňujícím mu žít plně samostatný život.

Ve dnech trávených u moře, když vypadne ze své rutiny, je M trochu živější a zdá se, že se odvažuje mluvit sám za sebe, což se obvykle nestává, pokud nemá na jazyku otázku ohledně vykonání některé ze svých základních potřeb. Někdy se snažím si představit, jak mě vnímá a jestli mě má rád. (Str. 193).

Právě neschopnost proniknout do nitra blízkého člověka, neschopnost komunikace na hlubší úrovni či pochopení, co se uvnitř něj odehrává, autorku na jedné straně fascinuje, na straně druhé je pro ni i zdrojem jisté bolesti z hledání nenalezitelného.

Roztávání

Třetí, nejkratší část je také popisem výpravy – vypravěččina výletu na Island, kde se snaží nalézt vlastní pól, jímž je kromě jiného i způsob uměleckého vyjádření. Kniha je v tomhle směru experimentem, který ovšem v určitém smyslu navazuje na hispánskou literární tradici.

V kontrastu s autorčinou zpovědí a odhalováním intimních momentů jejího života stojí literární jazyk, který používá. Fotografičnost a téměř encyklopedická popisnost totiž nejsou vlastní jenom první, „polární“ části (kde se navíc mísí s jistou poetičností), ale také části druhé, ve které se také snaží být co nejvíc popisná, objektivní, někdy až stoická, přičemž právě tato odtažitost jí umožňuje nazírat na svůj život pohledem nezávislého průzkumníka. Experimentální formu doplňuje i obrazová příloha plná fotografií a kreseb, stejně jako odkazy na Wikipedii či další internetové zdroje.

I přes chladné, odtažité vyjadřování, místy až dokonale oproštěné od emocí, dokáže Kopf vyvolat u čtenáře emoční odezvu, jakési spříznění. Snad právě proto, že popisuje něco velmi lidského – pochybnosti, které o sobě máme všichni. Hledání pólu – nebo svého místa ve světe – je totiž vždycky náročné, plné obav, zpochybňování, vzletů i pádů, a ne vždy na jeho konci najdeme to, co jsme čekali. To sama Kopf dobře ví.

Bratr z ledu

	Autor	Alicia Kopf
	Překlad	Lada Hazaiová
	Nakladatelství	Odeon
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2018
	Vydání	1.
	Počet stran	256
	ISBN/EAN	978-80-207-1827-3
	Ediční řada	Světová knihovna

Do nakladatelství

Porovnat ceny