Recenze: Petr Bobek – Stopem na konec světa

Vytvořeno 2. 4. 2019 1:00

Autor: Jolana Hlušičková

O tom, že první dojem je nesmírně důležitý nejenom u lidí, ale také u knížek, jsem už několikrát psala. A prvotina Petra Bobka STOPEM na konec světa je toho zářným příkladem. Krásná obálka od Sofie Helfert i dobře zvolený název knihy přímo vybízejí, aby si čtenář uvařil šálek dobrého čaje či kávy, v klidu se usadil do svého oblíbeného křesla a vydal se ve své fantazii až na kraj světa.

Ukázka textu je z první povídky s názvem Stopem na konec světa, kdy starý pán vzpomíná na svou cestu na konec světa:

„Fajn…Bylo to před třiceti rokama, když mi bylo padesát. Doma to stálo za prd, s manželkou jsme měli nějakou krizi a pořád se hádali jak koně. Po jedný takový hádce jsem se rozhodl, že na chvíli vypadnu. Na autobus ani na benzín jsem neměl, protože peníze držela ženská, a tak jsem kolem šestý ráno došel na konec vesnice a začal stopovat. Tenkrát se docela zastavovalo. Čekal jsem jen asi deset minut, než mi zastavilo první auto.“ (Str. 7).



„V Sedleci se už začalo stmívat. Mohlo bejt tak kolem devátý. Docela jsem se sekl v Kutný Hoře, kde jsem zašel na oběd a pak to bylo takový mrtvý. Do Sedlece mě dovezl celkem buran a když mě vysadil, přemejšlel jsem, jestli tam někde nepřespím nebo jestli budu pokračovat dál. Chlápek mi totiž řekl, že jestli chci na konec světa, tak prej není daleko. Nakonec jsem se rozhodl, že tam dojedu. Byl jsem pořádně zvědavej, takže jsem stopoval dál a…“ (Str. 11).

A nyní následuje kvízová otázka pro pozorného čtenáře. Jaká se v textu skrývá nelogičnost? Ano, je to tak, jak mohl děda zajít na oběd, když neměl peníze?

Autor v deseti povídkách (a také v doslovu, jenž má formu povídky) pracuje se silnými tématy, ať už se jedná o stáří, nemoc, komunikaci mezi lidmi či hledání smyslu života. Dokázal velmi dobře „nahodit“ výchozí situaci, obzvláště se mi líbila u povídky číslo dvě pod názvem Dáma na C1.  U ní skvěle zachytil „zbytečného“ člověka, který spoustu let chodí do práce, aniž by měl nějaké pracovní povinnosti, den za dnem hraje ve své firmou zapomenuté kanceláři šachy, až se z něj stane šachový přeborník. A u povídky nesoucí stejný název jako kniha autor popisuje životní bilancování starého člověka, který na nemocničním lůžku vypráví mladému sanitáři, co mělo v jeho životě skutečnou cenu. U těchto dvou povídek bych vyzvedla schopnost autora si s textem pohrát a vytvořit příběh uvěřitelného hrdiny, vypovídající o problémech současné společnosti.

Ostatní povídky jsou již méně výrazné, občas se v nich objevují kostrbaté dialogy a nepříliš výrazné pointy. Ovšem s výjimkou Cesty na vlastní pohřeb a zase zpátky, ta se mi zdála vyloženě morbidní a přitažená za vlasy. Shrnu-li svůj dojem z povídek, připodobnila bych ho k situaci, kdy s někým telefonujeme, on se nadechne, že nám bude vyprávět zajímavý příběh, řekne pár vět a spojení se přeruší. Možná by bývalo bylo vhodnější, pokud by autor s publikováním povídek počkal do chvíle, kdy všechny jeho texty budou mít podobnou úroveň jako Dáma na C1 či STOPEM na konec světa.

Ale i přes výše zmíněné výhrady se jedná o poměrně zdařilý debut. Knihu STOPEM na konec světa mohu doporučit všem čtenářům, kteří jsou již přesyceni nekonečnými sériemi detektivních thrillerů a rádi si vyberou oddechový čas při čtení nenáročných povídek začínajícího českého autora.

Stopem na konec světa

	Autor	Petr Bobek
	Ilustrace	Sofie Helfert
	Nakladatelství	Triton
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2019
	Vydání	1.
	Počet stran	96
	ISBN/EAN	978-80-7553-607-5
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny