Recenze: Alena Mornštajnová – Tiché roky

Vytvořeno 23. 4. 2019 1:00

Autor: Jiří Lojín

Minulost nezmizí, ani tehdy, pokud o ní nemluvíme. A jednoho dne nás dožene. Pokud ne nás, pak naše potomky. V novém románu Aleny Mornštajnové Tiché roky jedna taková událost ovlivní rovnou dvě generace.

Stejně jako v předchozích knihách, i tentokrát použila autorka formu rodinné ságy, počínající před druhou světovou válkou. Žákovi jsou chudá rodina, není proto divu, že se otec, který má velký problém uživit ji, hlásí k ideám komunizmu. Tento moment je pro další vývoj příběhu velmi důležitý, i když o politiku v románu Aleny Mornštajnové primárně nejde. Ji zajímají zejména postavy a jejich psychologie, ovšem ta nelze vytrhnout z kontextu prostředí, v němž žijí. Politické názory hlavy rodiny převezme syn Svatopluk a celý život je považuje za samozřejmé natolik, že není schopen ani ochoten je podrobit kritice.

Kapitoly v románu se střídají – jednou se týkají otce Svatopluka, podruhé dcery Bohdany. Časové roviny se míjejí, otcova začíná jeho narozením, Bohdanina v době jejího dětství. A tak jak jsou vzdálené časové osy, tak jsou si vzdálení otec s dcerou. Tady se naplno projevuje autorčino vypravěčské umění. Bohdanino vyprávění a její zápisky dokážou čtenáře popudit proti Svatoplukovi, který ji ignoruje, odstrkuje a v podstatě i ponižuje. Bohdana naznačuje, že je jiná, ale Aleně Mornštajnové se dlouho daří tajit v čem. Čtenáře tak udržuje v napětí nejenom příběhem, ale i zdánlivě nepodstatnými detaily. Detaily jsou však v literatuře důležité a mnohdy tvoří hranici mezi špatnou a dobrou.

Koncepce románu Tiché roky je velmi účelná, linky příběhu do sebe zapadají a jejich logika je dokonalejší než v předchozí knize Hana. Alena Mornštajnová zřejmě ještě literárně dozrává, i když se zdálo, že už svou první knihou do literárního světa vstoupila jako zralá a sebevědomá osobnost. Její potenciál je ale ještě větší.

Čtenář, který je zvyklý na dramatické příběhy plné zvratů, by na začátku knihy mohl být trochu zklamán, protože děj plyne trochu líně a v dohledu není žádný zvrat. Poklidné vody osudů zapšklého Svatopluka a zakřiknuté Bohdany jsou záměrně matoucí. Karel Čapek ve své novele Obyčejný život také nejprve tvrdí, že jeho hrdina prožil jen obyčejný život, i Alena Mornštajnová tajemství rodiny Žáků nevyjeví hned. Zlom, který nastane během jednoho krátkého okamžiku, je o to působivější, oč rychleji nastane.

Autorka se ve většině románů soustředí na ženské postavy, jejich psychologii dokázala podat mnohem přesvědčivěji, než u postav mužských. Tentokrát se však Svatopluk skutečně „povedl“. Jeho vztah k první manželce Evě i k prvorozené dceři Blance je natolik uvěřitelný a skutečně lidský, že prvotní averze vůči Svatoplukovi je najednou pryč. Čtenář k němu pravděpodobně nepřilne, ale jeho chování začne vnímat v jiném světle.

Pro příběh není místo děje důležité. Přesto jej Alena Mornštajnová alespoň částečně přenesla do svého rodného Valašského Meziříčí. I když… autorka píše vždy pouze Meziříčí, může jít o jiné, třeba o Velké. Tam se rodina Žákových přestěhuje po dramatických událostech z Prahy.

Na románech Aleny Mornštajnové je pozoruhodný jazyk. Vyrovnaný, klidný, vytříbený. V současné literatuře je spíše výjimkou, aby na něj autor takto dbal. Dnešní čtenář si žádá spíše příběh, ten se prodává. Je skvělé, pokud se tak dobrý příběh podaří dodat v kvalitním obalu. Odpadají tak spekulace na téma, zda se přizpůsobovat obecnému vkusu, nebo snažit čtenáře (diváka či posluchače) vychovávat, tříbit jeho schopnost vnímat umění.

Tiché roky

	Autor	Alena Mornštajnová
	Nakladatelství	Host
	Místo vydání	Brno
	Rok vydání	2019
	Vydání	1.
	Počet stran	296
	ISBN/EAN	978-80-7577-911-3
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny