Recenze: Marie Lamballe – Hortenziová zahrada

Vytvořeno 14. 6. 2019 2:00

Autor: Marta Šimečková

Co dělá knihu dobrou? Inu, to je jednoduché. Měla by mít zajímavý obsah, který je skvěle zpracován po formální stránce, k tomu přidejme kvalitní překlad v případě cizojazyčné literatury převedené do češtiny a také dobře odvedenou korekturu. Jenomže ouha. Právě v posledním bodě mnoho knih pokulhává. 

Jazykovou korekturu někdy provádí nezkušení lidé, nebo jsou tak špatně placeni, že knihu jen zběžně přelétnou očima, aniž by si ověřili problematické jevy v příslušných příručkách. Kniha tak jde do tisku s chybami, nad kterými někteří čtenáři jen mávnou rukou, jiným, těm vnímavějším, budou kazit dojem ze čtení. Špatná korektura přitom někdy zcela zabije jinak dobrou knihu. A dokonce může čtenáře odradit od koupě jiného titulu z nakladatelství, které se nestará o kvalitu svých knih. Škoda potenciálních zákazníků, nemyslíte?



Téměř v každé knize lze dohledat nějakou tu chybu. Pravopisnou, stylistickou, typografickou. Zvláštní kapitolou pak jsou překlepy. Pokud těchto chyb není mnoho (i mistr tesař se někdy utne), lze nad nimi přimhouřit oči. Jenomže pokud se vyskytne nějaký ten prohřešek vůči základním pravidlům českého pravopisu téměř na každé stránce, tak to zavání velkým fiaskem. Jedním z takových případů je i román pro ženy Hortenziová zahrada (recenze zde), jehož tristní jazyková úroveň mě přinutila napsat tento článek. 

Můžete si říci, že u románků pro ženy nelze očekávat bůhvíjakou péči o pravopisnou stránku textu. Jde však o knihu, která vyšla v Edici světový bestseller u renomované společnosti Euromedia. U takto žádaného titulu, pro nakladatelství značně rentabilního, lze předpokládat zvýšenou péči o kvalitu textu. Opak je pravdou. Počet chyb je tu alarmující! Na můj dotaz, proč tomu tak je, jsem od společnosti Euromedia obdržela strohé vyjádření: „Podle odpovědné redaktorky Dany Bryndové to je tím, že vydání knihy proběhlo v časovém pressu“ (sic!). 

Jaké prohřešky tedy v knize najdeme?

Shoda podmětu s přísudkem

V textu se opakovaně vyskytly chybné slovesné tvary ve funkci přísudku. Někdy jde snad o „pouhé“ překlepy, jindy – v případě několikanásobného podmětu v antepozici – zcela jistě o neznalost (jiná pravidla totiž platí pro tento typ shody s podmětem předcházejícím přísudek, jiná v případě podmětu stojícím za přísudkem). Výběrově lze uvést tyto příklady z textu:

Bylo to moc smutný výrok… (s. 69)
Ukazatel vyrobený z hnědého dřeva byla tak nepatrný, že jej ve sněhu téměř porazila (s. 65)
Nepotřebovala k tomu žádné nové kameny, naopak raději použije staré, takové, které byli již někdy dříve použity (s. 228)
… zdálo se, že toto poslední Justenovo probuzení a jeho náhlá smrt přece jen mělo zvláštní význam (s. 303)
Každé dláto, jakákoliv palice pro ni byli vzpomínkou… (s. 404)

Chyby ve skloňování

V textu se opakovaně vyskytují nesprávné tvary i u dalších ohebných slovních druhů. Týká se to zejména adjektivních tvarů v delších sekvencích: naslouchaly zvukům vycházejících z vedlejší místnosti (s. 193), nevšímala si svým kráčejících nohou (s. 412), u kovová tyčky (s. 421), méně podstatných jmen: v její hlavě se již totiž utvářela spoustu nápadů (s. 133), Marno už spal s rozevřenou knihu na hrudi (s. 383).

Jako problematické se ukázaly tvary přivlastňovacích zájmen. V jednom případě je namísto spisovného tvaru užita koncovka složeného sklonění (navíc s úžením é > í): ze Seminýho a Dustinova štěstí (s. 44), opakovaně pak vystupuje ustrnulá forma se zakončením na -ovo, např.: Sema se postavila na Dustinovo stranu (s. 69), pak se přidala k Yannikovo veselému bezstarostnému smíchu (s. 445). Zajímavostí je, že tento tvar vychází z nářečí – je typický pro jihozápadočeskou oblast, ovšem u mladé generace, zdá se, získává stále větší oblibu. 

Do textu proniklo mj. nespisovné (původně duálové) zakončení -ama, které je sice hojně užíváno v mluvené češtině, do kodifikace ale – s výjimkou některých slov uchovávajících staré dvojné číslo – zatím neproniklo: drkotala zubama (s. 143).

Tvary ji, jí, ni, ní

Samohlásková délka u těchto tvarů zájmena ona je mnohdy užívána chybně. Přitom si stačí zapamatovat, že krátkost je náležitá u 4. pádu, u všech ostatních se i-ová samohláska dlouží. V textu se nachází několik míst, v nichž je užit nespisovný tvar, výběrově uveďme tyto příklady: stálo jí trochu úsilí, zvednout se z klečící pozice (s. 122), stíny kolem ní kroužily, táhly jí pryč (s. 216), bylo na ni vidět, že ji filozofická úvaha převorky nijak neuchvátila (s. 258), ještě stále na ni spočíval vyčítavý pohled (s. 258).

Spojení s sebou / sebou

Uživatelé češtiny si někdy neví rady, kdy použít před zájmenným tvarem sebou předložku s (ve výslovnosti totiž splývá se sykavkou na začátku daného zájmena). Ne/užití předložky se odvíjí od slovesné vazby, srov. slovesa vzít s sebou, vést s sebou atd., která vyžadují doplnění obsahující tuto předložku. Vypuštění předložky je tedy chybou, např.: všichni kromě Alfa sebou mobil měli (s. 277).

Písmeno sem, písmeno tam

Při rychlém psaní lze snadno nedopatřením vypustit některé písmeno, popř. sekvenci písmen, srov. doklady: měl by vstát a začít hodit o berlích (s. 197) nebo … které s sebou odvezl na zadním sedle svého vozu (s. 444). V prvním případě lze snadno odhalit, že na místě slovesa hodit mělo stát chodit. U druhého dokladu může chyba zůstat u některých čtenářů nepovšimnuta, nicméně díky kontextu je jasné, že u automobilu nelze hovořit o sedle, ale sedadle. Počet písmen několikrát koliduje u osobních jmen, např. matka Athanasee (s. 227) namísto převládající podoby Athanase, podobně Gisell (s. 344) oproti většinové podobě Giselle. 

Stylistické chyby

K dalším nešvarům, které se řadí ke stylistickým chybám a zůstanou většině čtenářů skryty, patří chyba zvaná pleonasmus, zde konkrétně nadbytečné užívání koncovky -ovi: o kouzelníkovi Merlinovi (s. 46) namísto o kouzelníku Merlinovi. 

Porušena je též vazba víc/e než, která je v textu několikrát nahrazena chybným spojením víc/e jak, např.: kalhoty už byly po víc jak šestiletém nošení trochu obnošené (s. 48), přemýšlela, že už může být víc jak osm hodin (s. 132), více jak rok (s. 209).

Interpunkce

Největším kamenem úrazu je interpunkce, zejména kladení čárek. Tato oblast činí velký problém většině uživatelů českého jazyka, nicméně korektor by si s ní měl snadno poradit. Bohužel chybné užívání čárek bylo shledáno i v tak banálních případech, které patří do učiva základních škol.

Můžete si nyní zahrát na korektora a opravit chyby ve vybraných pasážích, které jsme převzali z knihy. Upozorňujeme, že jde jen o pár případů, v nichž se korektor prohřešil vůči pravidlům českého pravopisu. Míst, kde schází čárka, nebo je naopak redundantně použita, je mnohem víc. Bohužel.

Víš co je to tank, teto? (s. 23)
Bylo to díky naivitě nebo moudrosti, že se někdo odnaučil klást zbytečné otázky? (s. 53)
Zabrali Paříž a dokonce si podrobili i Bretaň. (s. 68)
Nikdo se na ně nesměl posadit ani když se na opačném konci stolu mačkali… (s. 68)
Rozumnější by bylo, rychle přelézt přes zeď a schovat se na statku u Prigentových. (s. 81)
Ale šlo především o Dustina a rodiče tedy měli právo dozvědět se nové informace. (s 85)
„Ten tvůj poručík, je kouzelník,“ řekla tiše. (s 97)
Dva dny si užívala pocitu, že je milována a současně, že má moc nad svým milovaným. (s. 100)
Giselle si uvědomila, že první místnost byla chodba a nezřetelně viděla schodiště vedoucí do prvního patra. (s. 121)
Přinese vám také večeři a všechno co budete ještě potřebovat. (s. 127)
V teplou ba dokonce horkou vodu nemohla bohužel kvůli výpadku elektřiny ani doufat. (s. 129)
… měl raději zemřít, než žít takhle dál (s. 197)
Ještě celá hodina než nadejde poledne. (s. 218)
V každém kamenném bloku, se skrývá socha… (s. 225)
… pověděla Yannikovi o svých záměrech, zvýšit okraj kašny. (s. 231)
Klášter Notre Dame de la Forêt, byl jedním z dceřiných zařízení… (s. 236)
Malé, pěkné věci jako třeba kosmetické tašky nebo peněženky. (s. 237)
Ach to je hrozné! (s. 240)
Je to pravda Giselle? (s. 251)
Nezáleží na tom jakého charakteru. (s. 267)
… člověk odklidil všechen podrost a získal tak les s čistým výhledem. (s. 277)
Opřel se o mechem pokrytou skálu, a tak blaženě se usmál, jako kdyby byla Ježíšek. (s. 277)
Tam vtrhli do radnice a než byli konečně zajati Američany zabili ještě starostu a další lidi. (s. 314)
Občas vás slyším jak předčítáte… (s. 381)
… zarazila se jako by do ní udeřil blesk (s. 425)

Chyby se dotýkají i ostatních interpunkčních znamének, zvláště uvozovek. Ty na mnoha místech schází, jindy jsou naopak použity zbytečně, např.: 
Možná bys mi… chtěla odpovědět později?“ (s. 43)
„Poslouchej, Maelle!“ Dustin chce stejně jako my obě pryč (…) Ti by nás ubytovali…“ (s. 45)
„Lhát moc dobře neuměla a sama to o sobě věděla… (s. 144)
„Cože?“ Tedy ve skladě se zásobami…,“ řekla přísně. (s. 146)

Mezery

Zejména ve spojení s uvozovkami a trojtečkou dochází k chybnému kladení mezer (vypuštění nebo vložení), např.:
 „… abych tím získala výraznější chuť…,“dodala… (s. 223)
„Šest… a šest…a znovu šest…“ (s. 253)
„ Víte velmi dobře…“ (s. 353)

Ne/použití mezery činí potíže mj. ve spojení jako by / jakoby. V textu je s oblibou užívána spřežka, bohužel někdy v chybných kontextech, např.:
Znělo to, jakoby se tam dole míchala běsnící břečka. (s. 401)
Trhla sebou, jakoby ji někdo udeřil. (s. 412)

Chyb je v textu daleko více, zde jsem uvedla jen ty nejčastější, a to ve snaze poukázat na to, jak byla kniha po jazykové stránce odbyta, též s cílem upozornit na chyby, jimž bychom se měli my všichni (nejen korektoři) ve spisovných projevech vyhnout. 

Co říci na konec? Snad jen to, že kdyby existovala nějaká anticena udílená za zpackanou korekturu (jako je např. v případě překladů anticena Skřipec), dozajista by toto neslavné vítězství slavila kniha Hortenziová zahrada. Nezbývá mi než doufat, že se nakladatelství poučí a že se o své knihy začne lépe starat. Zaslouží si to nejen knižní tituly, kterým špatná péče o jazyk snižuje renomé, ale zejména my, čtenáři, kteří bychom od zakoupených knih měli vyžadovat kvalitní četbu včetně dobré jazykové úrovně.