Recenze: Alžběta Bublanová – Barák

Vytvořeno 3. 9. 2019 1:00

Autor: Jiří Lojín

Alžběta Bublanová patří mezi mladou generaci nadaných autorů, u nichž máme naději, že se postupem doby, kdy jejich literární styl dále vyzraje, dočkáme velmi zajímavých děl. To ovšem neznamená, že to, co autorka doposud napsala, by bylo nezajímavé či špatné. Naopak. O tom se můžeme přesvědčit v její nejnovější knize Barák.

Alžběta Bublanová debutovala v roce 2012 povídkovou knihou Čtyři stěny (recenze zde), za kterou obdržela cenu Máchova růže. Součástí této ceny bylo i vydání knihy v nakladatelství Dauphin. Díky této ceně vstoupila do světa literatury, i když nepochybuji, že by se tak stalo dříve nebo později.

Hlavní hrdinkou knihy a zároveň vypravěčkou příběhu se stala žena věkově někde mezi „ještě nejsem tak stará“ a „stará bába“. Její svět je tak malý, že zahrnuje převážně jen vzpomínky a problémy její dcery. O tom, jaký zvláštní vztah k ní má, svědčí, že ji v myšlenkách oslovuje jako „má dcera“. To přivlastňovací zájmeno se stalo tak pevnou součástí oslovení. Neříká „šla jsem se svou dcerou“ ale „s mou dcerou“, ne „byli jsme s naší dcerou“ ale opět „s mou dcerou“. Toto spojení používá autorka téměř důsledně.

Text se točí okolo místa – domu, v němž žena bydlí. Jen malou část tvoří skutečné dialogy, mnoho zůstává nevyřčeno, hodně je nahrazeno ženinými představami, to ona spřádá fantazie, co skutečně stojí za vyřčenými větami, i když jde často pouze o společenské, nic neříkající fráze. Žena prožívá relativně jednoduchý život, dny jsou si podobné jako vejce vejci a v textu se tak vyskytují stejné věty, například „k snídani jsem si dala rohlík s máslem“. Žena se s jednotvárností snaží bojovat, avšak spíše náhodně než systematicky. Snaží se navštěvovat divadlo či kavárnu, znovu se začíná líčit, ani jedno z toho však nevyvěrá ze srdce, jde spíš o snahu o prolomení izolace, kterou cítí. 

K vybočení z jednotvárnosti ženina života nakonec nastane, ovšem nechtěným způsobem. Dolehne na ni morální dilema ve chvíli, kdy ve svém byte nachytá zloděje a ukáže se, že jde o přítele její dcery. Autorka dceři přisoudila sílu milovat nedokonalého muže láskou, která ženy nutí omlouvat násilníky a zločince. Matka touží po tom učinit svou dceru šťastnou, proto i ona musí akceptovat dceřinu volbu. A o jejím příteli neuvažuje jako o člověku, ale jako o muži, zeti, ploditeli. Stává se z něj instituce muže.

Samota a izolace je hlavním tématem knihy Barák. Nedostatek kontaktu s lidmi umožňuje ženě rozvíjet různé fantazie, zejména katastrofické scénáře, analyzovat každé slovo, které zaslechne. Takové podmínky se stávají podhoubím, z nějž často vyrůstá nebezpečná paranoia a vyfabulované konspirační teorie.

Autorka svým postavám nedává jména. Výjimkou potvrzující toto pravidlo je letmá zmínka o plném jméně ženiny sousedky při oficiálním výslechu a Pavel – dceřin přítel a zloděj v jedné osobě. To koresponduje se způsobem myšlení ženy, která lidi okolo sebe vnímá podle určitých atributů, které si k nim přiřadí, ne podle jmen.

Autorka se velmi podrobně věnuje psychologii postav matky a dcery, jejich velmi komplikovanému vztahu, poznamenanému dceřiným alkoholismem. Obě postavy se vymykají vlastní autorčině zkušenosti. Alžběta Bublanová se věkově nepřibližuje matce, která je v důchodu, chybí jí i prožitek bezdětné dcery, pohybující se na hraně slušné existence. Přesto obě autorka vystihla velmi dobře a uvěřitelně. Spolu s kultivovaným a přiměřeně bohatým jazykem se tak Barák stává sice málo nápadnou, ale velmi zajímavou knížkou svědčící o talentu její autorky, která, jak jsem již v úvodu zdůraznil, má ještě mnoho před sebou.

Barák

	Autor	Alžběta Bublanová
	Nakladatelství	Petr Štengl
	Místo vydání	-
	Rok vydání	2019
	Vydání	1.
	Počet stran	152
	ISBN/EAN	978-80-87563-75-5
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny