Baladické příběhy Vladimíra Körnera

Nakladatelství Dauphin v edici Spisy Vladimíra Körnera vydalo celkem pět svazků shrnujících nejznámější dílo tohoto českého literáta. Dnes bych vám ráda představila svazek čtvrtý, který obsahuje filmovou novelu Údolí včel a kratší povídku Zjevení o ženě rodičce podle svatého Jana.

Próza Údolí včel je známa především díky filmovému zpracování, kterého se ujal roku 1967 režisér František Vláčil. O deset let později byla otištěna ukázka z knihy v časopisu Výběr z nejznámějších knih a rok nato vyšla poprvé knižně. Od té doby se těší velkému čtenářskému zájmu jak díky vystižení syrové atmosféry středověku, tak díky autorovu vytříbenému stylu.

Děj se odehrává v dávném středověku ve 13. století. Hlavním hrdinou je Ondřej z Vlkova, kterého v dětství málem zabil jeho otec kvůli nevhodnému svatebnímu daru pro novou ženu, Ondřejovu macechu. Když  si otec uvědomí svůj hrůzný čin, prosí Boha o milost s tím, že chlapce pošle ke křižáckému řádu daleko od domova, pokud skutečně přežije. Tím rozhodne o dalším osudu svého syna, jenž se bude marně snažit nalézt životní štěstí...

Protikladem Ondřeje je Armin von der Heide, řádový rytíř, který je zcela oddán své víře. Pro něj je slib, který dal Bohu, nedotknutelným, proto se snaží Ondřeje přemluvit, aby se spolu s ním vrátil zpět. Jeho věrnost je téměř fanatická. Nechápe, že někdo může zradit ideje řádu kvůli lásce k domovu a ženě. Jako by tímto mužem prostoupil chlad přímořského severního kraje, kde se nachází hrad jeho spolubratrů, a jeho srdce nebylo schopno vidět, že lze naplno žít. Stává se tak nositelem oné temnosti a krutosti středověku, přestože je zahalen rouškou pokory a odříkání. Podobně jako v novele Adelheid se i zde snaží autor vylíčit kontrast mezi dvěma světy – tím, ve kterém žije Armin s ostatními členy řádu, a tím skutečným.

Přestože je děj jednoduchý, musíme obdivovat promyšlenou stavbu novely, opakování hlavních motivů a již zmíněné kontrasty. Věty jsou někdy velmi krátké, často je použita řeč přímá, čímž se děj rychle posouvá dál. Vytváří se tak jednotlivé obrazy, které jsou líčeny natolik plasticky, že vás zcela pohltí atmosféra středověku.

Také děj povídky Zjevení o ženě rodičce podle svatého Jana je zasazen do této doby, tentokrát je však realita opředena mýty, které narušují vnímání toho, co je a co není skutečné. Vypráví o vpádu Tatarů do Čech. Tři mongolští válečníci nosící děsivé zvířecí masky sužují ženu, která porodí dítě. Chlapec žije s vlky a touží pomstít svou rodičku. Když dojde k rozhodujícímu boji proti Tatarům, přichází o život. Tehdy na svět přichází jeho dítě, avšak země je zpustošena a bez lidí.

Pohanský svět je zde v kontrastu k biblickým citacím. Slova ze Zjevení svatého Jana doprovází celý příběh a jeho proroctví se naplňuje. Hrůza, která přichází s tatarskými nájezdníky, je podobná apokalypse, která má přijít se zánikem tohoto světa a nastolením Kristovy vlády. Strach ženy, která se bojí o život svůj i svého syna, podtrhuje nedořečenost a úsečné věty.

Oba baladické příběhy spojuje nejen doba, v níž se odehrávají, ale i kladení důrazu na kontrasty, hra s opakujícími se motivy, náznakovitost a tragické konce hlavních hrdinů. Četba ve vás vyvolá řadu palčivých emocí od strachu, nejistoty až po úzkost. Pokud je v sobě pocítíte, možná se budete těšit tím, že život je krásný, plný barev a tepla, že apokalyptičtí jezdci jsou jen pohádkou a ona doba plná fanatismu je za námi. A nebo není?


Knihu Údolí včel, Zjevení o ženě rodičce podle svatého Jana vydalo nakladatelství Dauphin.