Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Lukáš Vavrečka – Mesopotamis – Město ciferníků

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Důvod, proč spisovatel zkouší různé žánry, lze správně hodnotit až s odstupem. Někteří to berou jako způsob, kterým chtějí tvořit, jiní tápají a jsou i tací, kteří si prostě „odskočí“ jen tak pro radost. Netroufám si soudit, proč Lukáš Vavrečka napsal Mesopotamis, knihu, která má nejblíže ke steampunku, ale můj dojem je, že jde o pohnutku číslo tři.

 

mesopotamisSteampunk není úplně jednoduchá disciplína. Na jedné straně sice autorovi pomáhá tím, jak jasná jsou pravidla světa, v němž se pohybuje, ovšem na straně druhé není jednoduché v rámci těchto regulí stvořit dostatečně originální a poutavý příběh, který by čtenáře zaujal a který by v něm žil i dlouho poté, co knihu odloží. 

 

Průměrná kniha tohoto žánru se omezuje na příběh, odehrávající se ve společnosti využívající sílu páry. Je nekorektní ptát se proč a co dál, je to tak dáno a dost. Lukáš Vavrečka však na obě otázky odpovídá a i když hlavní hrdina není pamětníkem zvratu, vedoucího společnost o krok zpět, čtenář se se Dnem ticha seznamuje prostřednictvím vzpomínek na dědovo vyprávění. Hlavní hrdina se jmenuje Noam Baars, muž po třicítce, hodinář. Příběh je vyprávěný ich-formou, pozorovaný jeho optikou. Tím pádem má čtenář k dispozici pouze velmi úzký výsek reality a nemůže si být jistý pravdivostí toho, co vidí. Naopak, autor mu to ještě komplikuje tím, že zprvu jednoznačné rozdělení pozic trochu zamotá. Ne příliš, to by se ani k tomuto typu literatury nehodilo, v ní, stejně jako v jiných dobrodružných příbězích, musí být svět rozdělený na dobré a zlé. Čtenář, který po knize sáhne, chce prožít vzrušení bez složitých etických a psychologických kombinací, které by brzdily spád děje.

 

Autor přenesl děj své knihy na blízký východ, do hypotetického státu Mesopotamis, nazvaného podle místa, na němž se rozkládá. Neoživuje však Mezopotámii té doby s jejími zvyky a uctíváním starých bohů, zůstávají jazyk, jména a názvy. Mesopotamis má radiální půdorys s rozdělením odkazujícím na hodinový ciferník. Autor pro lepší představu dodal do knihy několik map, přibližujících čtenáři nejen uspořádání, ale i umístění státu v rámci kontinentu.

 

Knihu rámuje věta „Pokrok nelze zastavit“. Společnost využívající sílu páry není tedy v podání Lukáše Vavrečky stabilní, kromě začátku datovaného Dnem ticha má i svůj konec, který se už rýsuje. Trochu zjednodušeně ho rozděluje na digitální a analogový věk, což je ovšem poněkud nepřesné.

 

Některé stránky steampunku jsou potlačeny do pozadí, to však neznamená, že v knize chybí. Jde například o ošacení, o kterém se v textu vyskytují pouze letmé zmínky, nicméně pravidla žánru jsou dodržena.

 

Je škoda, že se v knize vyskytují slibná témata, která už nebylo možné dále rozvinout. Strategický stroj / hra uroboros korespondující svým tvarem s Mesopotamis by si zasloužil větší roli v příběhu, zvláště když jedna z postav jej mistrovsky ovládá. Scéna, v níž by mohl sehrát klíčovou roli, musí bohužel ustoupit jiné zápletce. Dalším takovým bodem je temná stránka povahy hlavního hrdiny, sice několikrát naznačená, ale nedostává tolik prostoru, kolik by mohlo.

 

Všudypřítomné ciferníky, složité mechanické stroje, pára a kouř, stejně jako název románu poněkud evokují legendární film Metropolis. Přispívá k tomu i motiv babylonské věže a sociální nepokoje, odehrávající se v pozadí děje.

 

Román Mesopotamis je třeba hodnotit v rámci žánru, který ho ve velké míře determinuje. Autor se v některých směrech pokouší překročit jeho hranice, ale velmi opatrně, což je správné, neboť jde o směr natolik specifický, že je potřeba vůči němu zachovat určitou úctu, která je milá jeho fanouškům. Domnívám se, že se to autorovi podařilo, i když je samozřejmé, že jde spíše o oddychovou literaturu, do níž se příliš nehodí zavádět vážnější tóny. Takto je a zůstává odpočinkovou literaturou, jejíž děj dobře plyne a čtenáře, kteří mají rádi dobrodružství, určitě pobaví.

 

Název: Mesopotamis – Město ciferníků

Autor:  Lukáš Vavrečka

Nakladatelství: Epocha

Edice: Pevnost

Vydání: 1.

Rok vydání: 2018

Stran: 266

ISBN: 978-80-7557-127-4

 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení