Recenze: Madeline Miller – Achilleova píseň

Vytvořeno 6. 4. 2020 1:00

Autor: Markéta Forejtová

Poslední dobou se v literatuře rozmáhá trend tzv. retellingů, tedy převyprávění již známých příběhů nebo jejich zakomponování do nového prostředí. Madeline Miller si ovšem pro tento svůj počin nevybrala nic menšího než Illiadu od Homéra. Tento všeobecně známý antický epos přenesla do knihy Achilleova píseň, která loni vyšla v nakladatelství Slovart po úspěchu autorčina předchozího titulu Kirké.

„Snad ano, ale nevidím jediný důvod, proč bych ho měl zabíjet,“ odpověděl Achilleus klidně. „Nic mi neprovedl.“

Odysseus se zasmál, jako by právě slyšel vtip. „Pelide, kdyby každý voják zabíjel jen ty, kdo se proti němu osobně provinili, žádné války by nebyly.“ 

(MILLER, Madeline, 2019. Achilleova píseň. Praha: Slovart, s. 172. ISBN 978-80-7529-777-8.)

Pověst o trójské válce a roli Achillea v ní jistě slyšel každý, většina z nás ji nejspíš zná z hodin češtiny na střední škole. Madeline Miller však tento zdánlivě ohraný příběh podává čtivě, a dodává mu tak zcela jinou atmosféru, než jakou vyzařuje originál. Hlavní podíl na tom jistě nese perspektiva vyprávění. Vzestup a pád Achillea totiž nesledujeme očima samotného hrdiny, ale jeho přítele Patrokla.

Ten Achillea popisuje tak, jak ho lidé jistě museli vnímat: nejen jako nezranitelného poloboha, ale také jako člověka plného citů, myšlenek a přesvědčení o správnosti vlastních činů. Patroklův úhel pohledu ukazuje okolní dění lidsky a všem hrdinům dává jasnější obrysy. Na druhou stranu ovšem autorka zvláště zpočátku jako by zapomínala na vypravěčův věk. Patroklův život totiž sledujeme v podstatě od jeho narození a jeho způsob vyjadřování se v průběhu knihy nijak zásadně nemění. Příběhu to samozřejmě na čtivosti neubírá, avšak čtenář nabývá dojmu, že čte spíše z perspektivy mladého muže než pětiletého dítěte.

„Sám byl jako plamen. Zářil, přitahoval pohledy. Měl v sobě půvab dokonce i po probuzení, když měl rozcuchané vlasy a tvář opuchlou spánkem.“

(Tamtéž, s. 47.)

Největším přínosem Patroklovy perspektivy je nade vší pochybnost možnost sledovat jeho rozvíjející se vztah s Achilleem. Homér ho sice v knižní předloze naznačuje, Achilleova píseň na něm ovšem stojí. Patroklos a Achilleus jsou si blízcí citově i fyzicky, ale zároveň jsou od sebe tak odlišní, jak jen dva mladí muži mohou být. Díky tomu jejich vztah nepostrádá dynamiku ani dramatičnost, zvlášť vzhledem k okolnostem, za kterých se odehrává.

Na knize je patrné, že Madeline Miller se v řecké mytologii opravdu vyzná – vystudovala ji a v současnosti vyučuje latinu a řečtinu na střední škole. Za příběh Patrokla a Achillea si v roce 2012 dokonce odnesla Women’s Prize for Fiction, a to jako teprve čtvrtá autorka, která tuto knihu vyhrála s debutem.

„Achilleus je zbraň, zabiják. Nezapomínej na to. Kopí sice můžeš používat i jako chodeckou hůl, ale na jeho podstatě to nic nezmění.“ 

(Tamtéž, s. 198.)

Achilleova píseň je věrným převyprávěním Homérovy Illiady. Nic víc, nic míň. Jedná se o čtivější, beletrističtější variantu známé pověsti s důrazem na vztah Patrokla a Achillea. Pokud však původní legendu znáte, nelze čekat žádné překvapivé zvraty či cokoli vybočujícího z Homérova popisu běhu událostí. Román je tak skvělým doplněním znalostí z antické mytologie, pro zaryté fanoušky však může sloužit maximálně jako malé opakování ve formě odpočinkové četby.

Název knihy: Achilleova píseň

Autor: Madeline Miller

Překlad: Tomáš Kačer

Nakladatelství: Slovart

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2019

Vydání: 1.

Počet stran: 360

ISBN: 978-80-7529-777-8