Recenze: Marek E. Pocha – Bestie

Vytvořeno 11. 5. 2020 1:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud se vás někdo zeptá, jestli máte rádi horory, určitě nebude pro vás jednoduché odpovědět stručným ano nebo ne. Protože není horor jako horor. Některé rafinovaně budují atmosféru, jiné vás zalijí potoky krve anebo na vás bafnou odněkud zpoza rohu. Kniha Bestie autora, který si říká Mark E. Pocha, patří k těm krvavým.

V anotaci se uvádí, že byla inspirovaná příběhem skutečného bestiálního vraha Štefana Svitka, který brutálně zavraždil svou manželku a dvě dcery. Autora však jeho fantazie dovedla jinam. 

Mark E. Pocha se „s tím“ příliš nepáře. První kapitolu své knihy nazval Na cestě je vrah a opravdu hned zpočátku jsme svědky krvavé vraždy dvou mladých dívek. Scéna předznamenává styl dalšího textu, protože o krev v hororu Bestie není nouze. Stabilní zůstává i spád děje, je rychlý, dynamický, jednoduchý. Proto se kniha čte poměrně dobře, pokud ovšem nepatříte mezi slabé povahy, které rozhodí nějaký ten gejzír krve nebo vyhřezlé střevo.

Samozřejmě, že se samotným vražděním by autor nevystačil celých dvě stě šedesát stran, proto do knihy přidává další osvědčené ingredience, na scénu vstupuje Attila – bratr zavražděné dívky, aby vypátral zločince, jehož není schopná policie najít. A samozřejmě i přátelé dívek, mladí nekonformní lidé, kteří by s policií nekomunikovali, ale drsňák Attila je schopný se jim přiblížit. Vzniká tak velmi nevyvážená dvojice, která však do děje zasahuje až v samotném závěru.

Další složkou, hojně v knize používanou, je sex. Provází vývoj hlavní postavy (tím mám na mysli bestiálního vraha, protože se mi poněkud příčí nazývat ho hlavním hrdinou, i když formálně je to správně), provází téměř všechny chvíle a myšlenky všech ostatních postav. K tomu mám připomínku, která neplyne z nějaké prudernosti: pokud by sexu bylo v textu, kde není funkční, méně, byl by účinek ve scénách, v nichž musí být, mnohem výraznější.

Trochu nepochopitelnou funkci má scéna s omítkovými lidmi, jde o segment, který je jakoby náhodný nápad vložený do knihy, nerozvinutý a nemá vliv na další děj. Podobně je implementované i samotné jádro horroru, postava skutečného bestiálního vraha Štefana Svitka. Jde více o reklamní tah, protože spojení s reálnou postavou působí daleko přitažlivěji. Nejasné je propojení vraha a skupiny mladých lidí, začátek působí jako souhra náhod, ke konci spíše jako cílená likvidace konkrétních lidí, ale princip ani důvod není vysvětlený.

Bestie byla vydaná v češtině, slovenský originál v tištěné formě neexistuje, což je poměrně zajímavá situace. Bohužel, i když překlad není špatný, občas se do něj vloudilo slovo, které nerespektuje české jazykové zvyklosti – „neprosím si“, „přepnulo mu“ a podobně. Dal bych přednost slovenskému textu, přestože v knize tohoto ražení jde spíše o obsah, o formu méně.

Kniha má svá pro a proti. Jednoznačně jde o odpočinkové čtení pro otrlé, v tom smyslu plně odpovídá zadání. Pokud se však nad ní hlouběji zamyslíme (proč by to však člověk dělal?), nalezneme chaos a autorovu snahu vtěsnat do textu co největší množství hororových prvků a explicitně sexuálních scén. Autorovi však nelze upřít schopnost poutavého vyprávění, které má spád a dokáže vtáhnout do děje. A pokud čtenář udrží obsah žaludku na místě, stráví s knihou Marka E. Pochy několik zábavných hodin.

 Název: Bestie

Autor:  Mark E. Pocha 

Překlad: Milan Žáček

Nakladatelství: Carcosa 

Rok vydání 2020

Vydání: 1.

Počet stran: 272   

ISBN 978-80-88243-27-4