Magický realismus Dětí půlnoci

Tento rok bylo teprve podruhé vydáno v českém překladu jedinečné dílo Salmana Rushdieho, britského spisovatele indického původu, které jedni považují za fikci, jiní za historický román. Děti půlnoci skutečně spojují obojí, jedná se tak o ukázkové dílo magického realismu, v němž je realita prolnuta s prvky iluzivními.

Poprvé byl tento román vydán roku 1981. Již tehdy byl oceněn prestižní cenou Booker Prize, kterou opětně  získal o dvanáct let později. U nás jej vydalo poprvé roku 1995 nakladatelství Mladá fronta ve skvělém překladu Pavla Dominika, až tento rok vyšel podruhé, a to u nakladatelství Paseka.

Salman Rushdie má na svém kontě řadu románů i nedějových próz, v nichž se i na český knižní trh dostala např. Hanba, Zem pod jejíma nohama, Klaun Šalimar nebo Zběsilost. Největší zájem u široké veřejnosti však vzbudily jeho Satanské verše,  kvůli nimž na něj byla uvalena fatva. Byl proto nucen skrývat se před fanatickými vyznavači islámu, kteří stále touží po pomstě.

Také v Dětech půlnoci autor naráží na střety mezi muslimy a hinduisty. Celý román je vlastně netradičním průvodcem po historii Indie. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je Salím Sináí, který se narodil 15. srpna 1947, tedy v den, kdy se Indie stala nezávislou. Patří k tzv. dětem půlnoci, které díky jedinečnému datu narození získaly zvláštní schopnosti. Mezi nimi byla například siamská dvojčata, kluk s žábrami nebo s kozlími rohy, vousaté dívky, děti, které umí léčit, zvládají všechny jazyky nebo se umí pohybovat v čase. Salím zve vždy v noci děti na shromáždění, kdy se se všemi spojí telepaticky a svým prostřednictvím jim dovolí, aby mezi sebou navzájem komunikovaly. Tak se seznamuje s hrozivým Šivou a čarodějkou Párvatí, kteří v jeho životě sehrají důležitou roli...

„Narodilo se tisíc a jedno dítě; bylo tisíc a jedna možností, které se nikdy nevyskytly na jednom místě v týž okamžik; a bylo tisíc a jedna slepých uliček. Děti půlnoci mohou představovat mnoho věcí, záleží na vás: můžete je považovat za poslední pokus všeho překonaného a úpadkového v našem mýty pronásledovaném národě, jehož porážka byla zcela žádoucí v kontextu modernizující se ekonomiky dvacátého století; můžete v nich vidět opravdovou naději na svobodu, která je nyní navždy ztracena; ale bizarním výtvorem blouznivé, chorobné mysli se nesmějí stát.“ (S. 223)

Vyprávění nezačíná ode dne narození hlavního hrdiny, jak bychom předpokládali. Překvapivě se ocitáme nejdříve v roce 1910, kdy se Salímův dědeček seznámil se svou budoucí ženou. Tím začíná historie jedné rodiny, která je líčena na pozadí formování Indie jakožto nezávislého státu, který musí čelit mnoha výzvám i hrozbám. Samotný Salím si uvědomuje, že je jeho život vzájemně propleten s osudem jeho země. A co více – on sám osud Indie a jejích obyvatel velkým dílem ovlivňuje.

Ve vyprávění jsou narušena tradiční schémata; minulost je míšena s přítomností, vypravěč dopředu odhaluje mnohá tajemství, jindy pouze naznačí budoucí zvraty, čímž ve čtenáři vzbuzuje zvědavost, co se bude dít dál. Hlavní hrdina sám sebe označuje za loutkoherce, dokonce zpochybňuje vlastní slova. „Může jediný omyl popřít platnost celé struktury? Zašel jsem už ve své zoufalé potřebě dát smysl své existenci tak daleko, že jsem ochoten všechno překroutit – přepsat celé dějiny své doby jenom proto, abych se dosadil do středu dění? Dnes, ve svém zmatku, to nedokážu posoudit.“ (S. 186) Salímova nerozhodnost i jeho hledání vlastního smyslu života skvěle vystihuje samotnou Indii, v níž dochází k neustálým střetům přívrženců rozdílných kultur, náboženství i politických názorů.

Tento pěti set stránkový román doporučuji všem milovníkům magického realismu, kteří ocení autorovo vypravěčské umění, básnickou obraznost, netradiční schéma i magické prvky prolínající skutečnost. A také těm, které zajímají dějiny novodobé Indie, protože Děti půlnoci jsou jedinečným svědectvím o této zemi několika tváří.

Zdroj citací:
Rushdie, S. Děti půlnoci. Přel. P. Dominik. Praha – Litomyšl: Paseka, 2009.


Román Děti půlnoci vydalo nakladatelství Paseka.