Recenze: Zuzana Tomášková – Schovej mě v dešti

Vytvořeno 25. 7. 2020 1:00

Autor: Zuzana Tomášková

Kniha Schovej mě v dešti je nevšední romantikou a má hloubku, která ale není ústředním bodem románu. Tou je složitý a jímavý vztah tří generací žen – babičky, matky a vnučky. Prvotinu autorky světových bestsellerů Jojo Moyesové letos v češtině vydalo nakladatelství Ikar. A rozhodně prokázalo čtenářům dobrou službu.

Schovej mě v dešti vypráví příběh tří žen z jedné rodiny, jejichž vzájemná pouta jsou velmi křehká. Joy vyrůstala v Hongkongu a potkala svého manžela Edwarda v padesátých letech dvacátého století. Později se s ní setkáváme jako se starší ženou, která žije v Irsku a nadevše miluje svého muže a koně. Kate, jejich jediné dítě, se od nich velmi záhy odstěhovala. Žije v Londýně a plácá se v romantických vztazích. Kateina dospívající dcera Sabine je právě v období lehké pubertální revolty a na přání matky tráví léto u babičky, kterou skoro nezná.

Kate odešla z domova velmi mladá. Toužila žít život nesvázaný neustálými pravidly. S rodiči ani bratrem je nepojilo žádné pouto. Chtěla si splnit své sny a být milovaná. A pro svou dceru Sabine toužila být matkou, kterou nikdy neměla. Jenže jejich vztah rozhodně není pohádkový. Sabine se jí spíše straní, nelíbí se jí její citové výlevy. A čas strávený u babičky bere jako nutné zlo, kterým musí projít kvůli nestabilitě matčiných vztahů. Jednoho dne v rozpadajícím se rodinném sídle objeví staré fotografie. Přes ně si pomalu hledá cestu k babičce i k historii jejich rodiny.

Tři různé ženy a ten stejný příběh slabého pouta mezi matkou a dcerou. A právě hledání cesty k sobě navzájem je na knize stále aktuální a ryzí. Zpřetrhaná pouta mezi rodinami jsou častá. A kniha dodává naději, že je možné vztahy obnovit. Současně se v knize prolíná i téma lásky v různých podobách – ať už ke zvířatům, k dětem, mezi milenci, k rodičům a k přátelům.

Kouzlu knihy Schovej mě v dešti jsem proto ráda propadla. Zavedla mě na atraktivní a neznámá místa – irský venkov, Hongkong v padesátých letech i zaoceánskou loď. Dala mi i pocítit naději a hřejivý pocit. Zároveň byla milým připomenutím, že rodinné vztahy mohou být lepší. A k usmíření je zapotřebí čas, komunikace, sdílení, snaha o porozumění a chápání světa druhého, a někdy i kus dobré vůle a pevných nervů.

Osobně se mi nejvíc líbil příběh Joy, který měl několik vrstev. Poprvé se s ní čtenář setkává jako se zádumčivou inteligentní mladou dámou a poté jako velmi přísnou babičkou. Doba jejího mládí byla zajímavá nejen pro své exotické prostředí, ale i pro dokonalý popis o tom, jak se k sobě navzájem lidé chovali. Člověk se tak rázem ocitl na nudném večírku, ale i za volantem auta, bičován vlhkem a tichými výčitkami matky. Byla ze začátku hádankou, která se postupně odhalovala.

Ocenila jsem i výstižné charaktery všech postav, především tří hlavních protagonistek. Každá měla pravdu. Každá chtěla totéž. Jen najít společnou řeč chvíli trvalo. Chvílemi mě ale zmátlo střídání časových rovin. Musela jsem se hlouběji zamyslet, abych si dala do kontextu, že mladá dívka Joy je jen o pár stránek později přísnou babičkou.

Příjemné na knize Schovej mě v dešti bylo, že romantika nebyla jejím středobodem, ale láska v několika podobách se v ní nenápadně drala o slovo. A spolu s tím i hledání cesty k sobě i k druhým lidem. Vztahy nejsou dokonalé, ani lidé nejsou. A tak jsem z knihy získala nejen příjemnou romantiku, ale i hlubší zamyšlení nad životem.

Název:     Schovej mě v dešti
Edice:    /
Autor:     Jojo Moyesová
Překlad:     Lucie Mikolajková
Nakladatelství:     Ikar
Místo vydání:     Praha
Rok vydání:     2020
Vydání:     1.
Počet stran:     376
ISBN:     978-80-249-4184-4