Recenze: Sarah Bakewellová – V exsitencialistické kavárně

Vytvořeno 6. 8. 2020 1:00

Autor: Marie Svobodová

S knihou Sarah Bakewellové V existencialistické kavárně jsem se poprvé setkala už asi před rokem, dříve než vyšla v českém překladu. Volala mi tehdy kamarádka ze Skotska, že v knihkupectví objevila knížku a při čtení jejího popisu si na mě okamžitě vzpomněla. V biografii autorky na zadní straně knihy bylo totiž uvedeno, že když jí bylo šestnáct, přečetla Sartrovu Nevolnost a tahle zkušenost jí změnila život. Překvapivou náhodou by se totéž dalo říci i o mně. I já jsem se v tomto věku se Sartrem seznámila a propadla zvláštnímu kouzlu jeho filozofie.

Našla jsem i tenkrát v jeho knihách řadu otázek, bez patřičných filozofických základů jsem k nim však nebyla schopná získat uspokojivé odpovědi. Snažila jsem se tedy odpovídat si sama a několik měsíců jsem měla v hlavě hrozný zmatek. Ono čtení Nevolnosti, která se vcelku ostře věnuje otázce, zda lidský život a svět kolem nás mají smysl, či ho zcela postrádají, umí být psychicky hodně náročné. Vybruslila jsem tehdy z toho chaosu bez pochyby s větším pochopením pro sebe sama, nikoli však pro existenciální filozofii a její představitele. 

Odložila jsem Nevolnost a snažila se zaobírat otázkami, které mě tolik neznepokojovaly. Ne že bychom se snad o existencialismu a fenomenologii neučili ve škole, ne že bych se snad nikdy nesnažila sama pátrat po tom, jak to Sartre vlastně myslel, když tvrdil, že „jsme odsouzeni ke svobodě“ nebo že „peklo jsou ti druzí“. Každé vysvětlení mi však připadalo nedostatečné, ploché, bez kontextu a smyslu. Na to, abych si jeho knihy sama důkladně přečetla, mi zase scházely roky filozofického vzdělání. 

Moje frustrující nepochopení existenciální filozofie trvalo až do chvíle, kdy jsem otevřela knihu Sarah Bakewellové V existencialistické kavárně, prostřednictvím které mi konečně vysvětluje všechno, co jsem v šestnácti letech tolik toužila pochopit. Jejím cílem je seznámit čtenáře s existenciální filozofií, ke které má ona sama silný vztah. Činí tak úžasně lidsky a srozumitelně a zároveň velmi pečlivě a komplexně. Najednou mi to konečně všechno dává smysl. Kouzelný moment.

Zařadit knihu V existencialistické kavárně k nějakému žánru je asi nesplnitelný úkol. Autorka střídá životopisné úseky, vysvětlení filozofických myšlenek a děl i vlastní zamyšlení a názory. Pokud bych se však měla pro jeden žánr rozhodnout, pak bych zřejmě vybrala román, jakkoli se to může zdát podivné.

Nejde o statický popis nějakého souboru myšlenek, jaký jsem od knihy čekala, mnohem více je V existencialistické kavárně strhujícím příběhem. A Bakewellové se daří naprosto neuvěřitelný kousek, když za hlavního hrdinu zvolí nikoli osobu, nýbrž filozofický směr - existencialismus. Jeho příběh sleduje autorka od začátku až do konce. Filozofové, kteří jsou součástí jeho vývoje, do něj vstupují jen jako vedlejší postavy, které mají za úkol hlavního hrdinu ovlivnit a posunout o něco dál. Jejich osudy jsou vždy jen vedlejšími epizodami v historii existencialismu, objevují se a mizí, jak je zrovna potřeba.

Bakewellová nejprve vypráví o fenomenologii, předchůdci existencialismu, seznamuje nás s Husserlem a Heideggerem, abychom dobře rozuměli tomu, na čem Sartre a Beauvoirová později stavěli. Z myšlenek fenomenologů se pak jednoho dne v kavárně u stolu se třemi meruňkovými koktejly rodí existencialismus, náš hlavní hrdina – tady Bakewellová dokonce používá retrospektivu, další nástroj typický pro román.

Dále nás autorka provází vývojem existenciální filozofie od Sartra a Beauvoirové přes Camuse a Merleau-Pontyho a prostřednictvím zamyšlení o internetu (a technologiích obecně) se zastavuje v podstatě až v současnosti. Zachycuje existencialismus v době druhé světové války, kdy Heidegger „koketuje“ s nacismem, i v chaotickém poválečném období, kdy Sartre propadne komunismu. Nebojí se zasazovat filozofické myšlenky do hlubšího historického kontextu a ukazuje čtenáři, že žádný myšlenkový posun či obrat se nestal náhodou, nýbrž navazoval na konkrétní události té doby. Vytváří úžasnou mozaiku, kde najednou všechno dává smysl a všechno spolu souvisí.

A najednou se přistihnete, že jste vlastně hrozně napjatí, jak to s existencialismem bude dál. Pocit, který máte spojený spíše s detektivkami, vás najednou překvapí při čtení knihy o filozofii. Zároveň se kniha nevzdaluje akademickým standardům, u všech informací jsou pečlivě uvedené zdroje a na konci nechybí rejstřík. Všechno je navíc srozumitelně, citlivě a lidsky napsané. Autorka si opravdu zaslouží uznání.

Uvědomuji si, že recenze, kterou se pomalu chystám zakončit, byla relativně hodně osobní. Pro mě čtení té knihy zkrátka osobní bylo – plné dumání nad tím, jak se vyrovnat se životem, do kterého je člověk vržen, a jak v něm najít smysl a systém. Díky Bakewellové jsem se ale tentokrát netopila v existenciálním chaosu, jako když mi bylo šestnáct, nýbrž jsem se cítila být vedená po cestě objevování otázek i potenciálních odpovědí. Po dočtení knihy jsem pak měla pocit, že jsem o něco moudřejší, než když jsem ji otevírala.

Z toho vyplývá i mé doporučení. Hledáte-li snadnou knihu, která na vás nebude klást vysoké nároky, sáhněte raději po jiné. Existenciální filozofování je vždycky výzva. Po dočtení V existenciální kavárně budete ale mít pocit, že jste o něco moudřejší, než jste byli předtím. A to je pocit, pro který stojí za to se vystavit troše intelektuální dřiny.

Název knihy: V existencialistické kavárně

Autor: Sarah Bakewellová

Editor: -

Překlad: Tomáš Kačer

Nakladatelství: Host – vydavatelství, s.r.o.

Místo vydání: Brno

Rok vydání: 2019

Vydání: 1.

Počet stran: 405

ISBN: 978-80-7577-636-5

Ediční řada: -