Recenze: Pavel Sanajev – Pochovejte mě pod podlahu

Vytvořeno 17. 11. 2020 1:00

Autor: Tereza Zítková

Malý Saša chodí do druhé třídy a bydlí u babičky a dědečka. Ti si nepřejí, aby bydlel se svou vlastní matkou, protože se domnívají, že není schopná se o syna sama postarat. Matka přesto svého potomka navštěvuje a dává mu naději v lepší život. Babička totiž svého vnuka vychovává velmi svébytným stylem. Kniha Pochovejte mě pod podlahu ruského autora Pavla Sanajeva patří v Rusku již několik let mezi uznávané bestsellery.

Saša je běžný kluk. Chodí do školy, provádí lumpárny s kamarády a má svá tajná přání, o kterých se domnívá, že se mu snad někdy splní. Jelikož je často nemocný, musí dohánět spoustu učiva doma s babičkou. A v tuto chvíli se dostáváme k jádru problému, babička svého vnuka miluje opravdu tak moc, ale nedává to najevo typickým chováním babiček jako je podplácení sladkostmi, mazlení a kupování hraček. Sašova babička je svérázná paní, která si nebere servítky. Nejen že chlapce neustále hlídá a nedovolí mu si hrát, ale častuje ho velice hanlivými, až sprostými nadávkami. Ač tvrdí, že to vše dělá z lásky k němu, její chování je hrubé a nemístné.

Kniha Pochovejte mě pod podlahu je částečně inspirována životem samotného autora. Ten vyrůstal opravdu se svými prarodiči, jeho dědeček byl herec Vsevolod Vasilijevič Sanajev, matka byla slavnou filmovou a divadelní herečkou, a když se po rozvodu s Pavlovým otcem znovu vdala, chtěla dostat svého syna znovu do péče, prarodiče však s tím nesouhlasili.

Román opravdu začíná humorně, tak jak slibuje anotace na obálce. Čtenář se baví nad historkami, které jsou mu popisovány z pohledu malého chlapce. Jak ale stránek přibývá, přidávají se i hrubší nadávky a graduje drsnější chování Sašovy babičky. Ta si celou dobu svého počínání myslí, že vše dělá pro dobro svého vnuka. Na mě ale její chování působí tak, že se staví do role té, která má být společností obdivována za to, že se stará o svého věčně nemocného vnuka a jak to skvěle zvládá.

Při psaní této recenze jsem si uvědomila, jak málo se bere na zřetel samotné dítě při rozvodu nebo při jakékoliv rozepři vlastních rodičů. V této knize je jasně vidět, jak se neustále všichni ohánějí tím, co je nejlepší pro Sašu, ale nikdo se samotného Saši nezeptá. Babička neustále za chlapce odpovídá a bere mu právo na jakýkoliv vlastní názor. Matka se za ním staví jednou za měsíc a nechce slyšet o jeho problémech, chce jen vidět spokojené dítě a dostát své povinnosti. I když na jednu stranu tvrdí, jak moc chce, aby s nimi bydlel, neudělá pro tuto změnu žádný krok.

Podobně je tomu tak často i při rozvodu rodičů. Dítě stojí mezi dvěma lidmi, které miluje, a nechce dávat přednost jen jednomu z nich. Touží jen po bezpečí a svém domově. Najednou má domovy dva a často se stává, že přibydou i nevlastní rodiče. Kdo se ale ptá na jeho pohled na věc? Jak moc má dítě právo rozhodovat o tom, co s ním bude dál? Jak to, že cizí lidé – rozumějme instituce – vědí, co je pro dítě nejlepší?

Kniha je velmi hlubokou sondou do duše dítěte, které své dětství rozhodně neprožívá sladce a bezstarostně. Jelikož je neustále pod palbou babiččiných urážek, přemýšlí, jestli by nebylo pro všechny jednoduší, kdyby zemřel, protože babička už by se o něj nemusela starat, dědeček by měl svůj prostor a maminka by se mohla bez výčitek svědomí věnovat svému partnerovi. I přes tyto chmurné myšlenky má ale vroucné přání, aby mohl být blízko své mamince, a tak chce být pochován pod její podlahu.

Název     Pochovejte mě pod podlahu
Autor    Pavel Sanajev
Překlad    Vendula Kratochvílová
Nakladatelství    Host
Místo vydání    Brno
Rok vydání    2020
Vydání    1.
Počet stran    239
ISBN    978-80-275-0272-1