Recenze: Lubomír Macháček – Zvíře na mostě

Vytvořeno 20. 12. 2020 1:00

Autor: Jiří Lojín

V době, kdy je preferováno korektní vyjadřování, našlapující opatrně okolo každého, kdo by se mohl cítit dotčen, není ani slovo „stáří“ příliš žádoucí. Nahrazuje se různými zástupnými výrazy, někdy hraničícími s absurditou. Lubomír Macháček se mu ve svém novém románu Zvíře na mostě nevyhýbá a svého hlavního hrdinu Prokopa Orla často nazývá starcem.

Prokop Orel je vysloužilý psycholog, který spolu se svým vnukem tráví volno na své chatě výstižně nazývané Ztracenka. Samota uprostřed přírody je příležitostí ke vzpomínání, což by samo o sobě mohlo být dobrým základem románu, ale autor má ambici představit čtenáři komplexnější zápletku. Pro tu však potřebuje dramatičtější prostředí a ještě lépe izolaci, v níž se lépe projeví charaktery.

Autor zaostřuje pohled v podstatě pouze na svého hlavního hrdinu, i když se v románu vyskytuje poměrně hodně postav, všechny hrají podružnou roli a čtenář má pocit, že se schovávají ve stínu. Jakoby Prokopovy vzpomínky byly trochu mlhavé a z minulosti vystupovaly poněkud neochotně.

Prokop se svým vnukem zůstávají na Ztracence odříznutí od světa, všude leží závěje sněhu, dochází jídlo i nafta do agregátu, k dovršení smůly se starci ošklivě zanítí tříska v prstu. Tlak, vyvíjený autorem na jeho hrdinu, není samoúčelný, potřebuje jej dostat do mezní situace, aby mohl vyložit svůj další trumf. Ke konci dochází ke zvratu a zároveň k protnutí linie Prokopových vzpomínek a událostí, které se dějí okolo chaty Ztracenka. Tato zápletka se podobá té, s níž se čtenář mohl seznámit v jiné knize Lubomíra Macháčka – Kanibal. I psychologa může dostihnout stín minulosti v podobě pomstychtivého pacienta.

Prokopovi sice dělá na Ztracence společnost vnuk Tomík, ale často jako kdyby byl přítomný pouze symbolicky a starý pán je osamělý, zůstává pouze se svými vzpomínkami. Čtenář může sklouznout až k úvaze, zda je skutečný, anebo si Prokop povídá sám se sebou. Konkrétním rysem je pohádka, střídavě vyprávěná Tomíkem a jeho dědou. V ní ožívá Krakonoš a drak.

Drak má kromě pohádkové postavy i – jako dřevěná loutka – funkci jakéhosi hlídače mostku, brány k cestě na Ztracenku. Jde také o jednu formu zvířete, vyskytujícího se v Macháčkově textu. Ale tou nejdůležitější je zvíře v nitru člověka. Prokop má celý život problém ho v sobě krotit. Ve svých vzpomínkách se vrací hluboko do minulosti, sekundárně tak jde o sondu do minulých dob, jejichž absurditu lépe vnímáme s odstupem současnosti.

Texty Lubomíra Macháčka jsou charakteristické citlivým vybalancováním příběhu a umělecké složky, a to i přesto, že dnešní uspěchaná doba preferuje výraznou dynamiku děje. Autor knihy Zvíře na mostě si může dovolit používání metafor, náznaků i popisů, dokáže uplatnit svou bohatou slovní zásobu a distingovaný projev. Občas použije krátkou scénu, která do tohoto schématu nezapadá, avšak lépe kopíruje reálný život.

V podstatě většina scén autorova románu vychází ze skutečného základu, Lubomír Macháček má z čeho čerpat. Tím opět narážím na jeho praxi psychologa – v této souvislosti si mohl vyslechnout celou řadu příběhů. Macháček není typem autora, jenž by měl ve zvyku příliš fabulovat, často se v jeho textech objevují silně autobiografické rysy.

V úvodu se zmiňuji o stáří a o našem vztahu k němu. O Prokopovi autor často hovoří jako o starci, přesto příběh nakonec vyzní poněkud jinak. Bilancování nevede k depresi nebo rezignaci, ale čtenář se nedočká ani happyendu, čímž je stvrzena paralela děje se skutečností.

Zvíře na mostě se i přes svůj komorní ráz v mnoha bodech dotýká vnitřního i vnějšího lidského světa. Jde o body univerzální o zkušenost, s níž se každý z nás setkává. Zápletka s detektivní příchutí je pouhou třešničkou na dortu, zpestřující cestu vedoucí do minulosti i do duše starého člověka. Lubomír Macháček je zkušený autor, přesto však neustrnul ve svých vlastních schématech a jde dál dopředu. Na závěr je nutno zmínit i zpracování knihy, střízlivý design obálky, která působí vzdušným a čistým dojmem a podtrhuje tak celkovou uměleckou úroveň titulu.

Název: Zvíře na mostě
Autor: Lubomír Macháček
Nakladatelství: Pavel Mervart
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 314
ISBN 978-80-7465-437-4