Recenze: Joanna Batorová – Chmurdálie

Vytvořeno 23. 2. 2021 0:00

Autor: Markéta Páralová Tardy

Román Chmurdálie volně navazuje na knihu Pískový vrch. Opět se setkáváme s Jaďou Chmurovou, nyní již vdovou po horníkovi Stefanu Chmurovi, a s jejich dcerou Dominikou.  Dominika v závěru předchozí knihy utrpěla vážnou nehodu, kterou jen zázrakem přežila. Ležela v kómatu a díky rodinné známé (Gražyně Ropuchové, výstřední přítelkyni babičky Haliny žijící v Německu), je převezena do mnichovské nemocnice.

Tento transport je de facto první Dominičinou cestou na její pouti, po opuštění nemocnice a uzdravení se rozhodne ve svém putování pokračovat, střídá místa i zaměstnání. Na jejích cestách ji částečně doprovází Sára Jacksonová, černošská ošetřovatelka z německé nemocnice. Stejně jako ona má potřebu být na cestě – nejen fyzicky, ale i duševně. Jejich pouť je rovněž o hledání sama sebe, objevování neznámých koutů své duše, kořenů své rodiny a o nalezení svého místa na zemi. Chmurdálie je oním vysněným místem. Toto slovo je odvozeno od příjmení hlavní hrdiny román a do češtiny ho přeložit jako „mrak“, případně i jako „mračno“, „temno“. Mrak bývá symbolicky spojován s tajemnem, ale i pomíjivostí, nestálostí, všechny tyto aspekty spatřujeme rovněž v Dominičině příběhu. A nejen v jejím.

Stejně jako v předchozím díle, i v tomto autorka představila svůj osobitý vypravěčský styl, v němž proplétá řadu příběhů z minulosti i přítomnosti, představuje čtenářům nepřeberné množství vedlejších postav. A jejich životní peripetie, postupně odhaluje, jak jsou postavy spolu provázány. Jazyk vyprávění je velice bohatý a květnatý.  Autorka plasticky vykresluje psychologický profil postav, popisuje jejich bolest, smutek, naděje i radost. Nechybí ani ironie, nadsázka a humorné popisy.

Zajímavým pojítkem je Napoleonův nočník.  Tento kuriózní předmět sehraje v celém díle zvláštní roli.  Napoleon ho údajně použil při svém tažení do Ruska. Od toho okamžiku je uchováván jako cenná relikvie a předáván z generace na generaci, z ruky do ruky, a tak putuje světem společně se svými momentálními majiteli.

Páteří knihy je příběh Dominiky, jenž se proplétá s mnoha dalšími, kratšími i delšími, příběhy, včetně příběhu její matky Jadi Chmurové. Ta se po Dominičině uzdravení vrací zpět do Valbřichu a sní o dceřině návratu.  Dceřino rozhodnutí cestovat nechápe a příliš neschvaluje, protože se o ni bojí, vše cizí a neznámé je z jejího pohledu nebezpečné. V románu sledujeme postupný proces vylétávání z hnízda, přetrhávání pomyslné pupeční šňůry a vyrovnávání se s minulostí. Zatímco Jaďa pohlíží na svět ze své perspektivy Pískového vrchu, Dominika nalézá svůj klid v ustavičném balení kufru a stěhování se z místa na místo.

Forma románu zůstává stejná jako v případě Pískového vrchu. Autorka používá dlouhá souvětí, rozsáhlé odstavce a jen velmi omezeně využívá přímou řeč. Tato forma umožňuje kumulovat jednotlivé epizody na sebe. Příběhy se v knize objevují jeden za druhým, kompozice připomíná navlékání korálků na nit, ze kterých nakonec vznikne náhrdelník, čili celistvý útvar, přestože se skládá z mnoha rozdílných komponentů.

Tvorba Joanny Batorové je ověnčena řadou prestižních literárních cen. Román Chmurdálie se dostal do finále literární ceny Nike za rok 2010. Hlavní cenu Nike autorka převzala v roce 2013 za román Ciemno, prawie noc (Tma, skoro noc), který tvoří závěrečný díl valbřišské trilogie. Doufám, že se brzy objeví také v českém překladu. V roce 2014 získala za román Chmurdálie švýcarskou literární cenu Spycher Prize. V roce 2015 byla Joanně Batorové udělena medaile Za kulturní zásluhy Gloria Artis.

Název: Chmurdálie
Autor: Joanna Batorová
Nakladatel: Paseka
Originál: Chmurdalia
Překlad: Michala Bnešová
Rok vydání: 2020
Počet stran: 496
ISBN: 978-80-7637-035-7